13.3.2009
Nadešel čas splnit si letité sny.
S partou kamarádů vyrážíme do centrálních Dolomit pokusit se slyžovat kuloáry Val Scura a Canale Holzer.
Malý pension Chasa Roby v San Cassianu se nám stal na několik dní příjemnou základnou. Počasí, typicky Italské, slunečno. Je březen, jak jinak?
Kuluar Val Mesdi
První den jedeme na passo Pordoi (2230m).Plán: vyjet lanovkou na vrchol a zkusit jeden až dva lehčí sjezdy na „zahřátí“. Lanovka z důvodu silného větru nejede. Nasazujeme tedy pásy a na vrchol vyrážíme po svých. Za hodinu a něco jsme v sedle Formela del Pordoi (2829m).
Cíl: kuluár Val Mesdi
Ze sedla traverzujeme cca. 45 min. s malým převýšením cca. 120m po planině pod Piz Boe. Sjezd nelze za pěkného počasí minout. Stačí dorazit k rifugio Boe (2871) a následně pouze jet z kopce. Technicky nenáročný sjezd začíná cca. 35-40° strmým kuluárem širokým cca. 25 m. a dlouhým 250 m. Následně se otevírá široké údolí Val de Mesdi. Mohutné stěny skalního masívu tvoří jedinečnou kulisu pohodového sjezdu. Výlet končí u turistické cesty, která vede podél potoka z passo Gardena do vesnice Colfosco.
6 km dlouhý sjezd je velmi příjemný a dá se doporučit i méně zdatným či začínajícím freeraiderům.
Val de Mesdi
Val Scura
Druhý den máme v plánu nádherný kuluár Val Scura.
Výstup začínáme ve vesnici Colfosco. Lanovkou vyjíždíme na malý vrchol Col Pradat (2038m). Po krátkém traverzu připevňujeme lyže na batohy a stoupáme až ke skalnímu prahu. Přelezením pětimetrové skalky máme za sebou poslední technické místo našeho výstupu. Nyní nás už čeká „pouze“ stoupání po sněhovém poli až do sedla Forcella Sas Songher (2435m). Sníh pod paprsky jarního slunce rychle měkne. Při chůzi se boříme a výstup je tedy pomalejší.
V sedle Forcella Sassongher zjišťujeme, že sem vede další cesta, která začíná ve vesnici La Villa a vede po letní turistické značce údolím Val de Juel. S jistotou nemůžeme tvrdit, že tato cesta je lepší, ale za zkoušku určitě stojí. Několik dní staré stopy od výstupu na lyžích jsou toho důkazem.
Ze sedla je to ještě cca. 150 vertikálních metrů na hranu našeho sjezdu. Stoupáme ve stínu majestátního Sassongher (2625m) po tvrdém sněhu až pod vrchol. Po dvou a půl hodinách jsme u cíle našeho výstupu (2563m). Úchvatný pohled směrem dolů do zužující se štěrbiny Val Scura nám vhání adrenalin do žil. Rychle měníme výstupovou výstroj za lyže, poslední úpravy a hurá dolů.
Prvních 90 metrů je pohodlný sjezd, po zmrzlém sněhu, lyže v něm dobře drží. Pak následuje razantní zúžení se sklonem 45-50°. Toto místo se díky ledové plotně a zúžení dá sjet pouze bokem. Naštěstí se kuluár opět trochu rozšiřuje a podmínky na lyžování jsou výrazně lepší.
Celý sjezd je velmi náročný, lyžujeme na zmrzlém a velmi rozbitém podkladu. Není šance si odpočinout ani metr. Čím níž jsme, tím je sníh měkčí. Výjezd z kuluáru zbrzdí 15 metrový skalní prah, který se musí slanit. My máme štěstí slaňovat nemusíme. Na dolní část kuluáru spadla obrovská lavina a celý 15 metrový rozdíl zasypala. Máme tedy mimořádnou příležitost slyžovat celý kuluár vcelku. Plní endorfínu si na sluníčku vychutnáváme pohled zpět do vrchních partií kuluáru. Pak už následuje pouze „trochu“ zatáček volným terénem a hurá do nízkého lesního porostu k silnici spojující vesnice La Villa - Corvára. Díky mimořádnému množství sněhu sundaváme lyže až u silnice.
Dostat se na Val Scura není úplně jednoduché, je nutno vystoupat necelých 600 výškových metrů po jižní straně masívu Sassongher. Svahy jsou strmé a hrozí pád lavin. Doporučuji vycházet co nejdříve, našich 9:30 nebylo ideálních. Použití lanovky není nutné. Časová úspora je minimální.
Samotný sjezd se sklonem 40-50° a s převýšením cca 1 000m je za všech okolností mimořádná freeridová lahůdka, kterou nemůžete v Dolomitech vynechat.
Val Scura
Canale Holzer
Tato ikona Dolomitského freeridu je pojmenována po otci italského freeridového lyžování. Heini Holzer sjel tento kuloár jako první před 37 lety.
Třetí den opakujeme cestu na passo Pordoi. Máme štěstí, dneska lanovka jezdí. Vše jde velmi rychle. Z horní stanice lanovky (2829m) je to cca 150 m mírným sjezdem na hranu trychtýře.
Široký trychtýřovitý vjezd do Canal Holzer se po cca. 200m zúží na 10 metrů. Kuluár je situován na sever, sníh je výrazně lepší než včera. Dobrá kvalita je po celé délce sjezdu.Bez problému sjíždíme vrchní partie. Na konci první třetiny je zúžení (na cca 3m) se skálou která je nepřehlédnutelná. Po pravé straně skály je slaňák, kterým se jednoduše dostaneme přes ledový schod. Normálně je vysoký přes pět metrů a je tedy nutné použít lano nebo mačky. My máme štěstí, je dost sněhu, a tak dva naši členové toto místo přejeli na lyžích. Po té už následuje pouze luxusní sjezd dolů kuloárem.Sjezd si užíváme naplno, ač není prašan, je sníh kvalitní, zmrzlý a sjezd dolů je mimořádný lyžařský zážitek. Po vyjetí z kuluáru odbočujeme doleva a podél stěn masívu Sass Pordoi sjíždíme k silnici, která vede na passo Sella. Na parkovišti u rifugia. Monti Palidi (1848m) máme zaparkované auto.
Další možnost, jak se dopravit zpět na passo Pordoi je využít systému lanovek. Stopy podél silnice vás bezpečně zavedou k nejbližší sjezdovce.
Přístup ke Canale Holzer je velmi jednoduchý a je potřeba si zakoupit pouze lístek na lanovku. Pokud chcete jít na pásech, počítejte s hodinou a půl navíc. Výstup není náročný, byť v horních partiích je dosti strmý s vyfoukaným a tvrdým sněhem. Nepříjemní jsou lyžaři, kteří sjíždějí pod lanovkou celkem bezpečný freerid. Bohužel, lyžařský um některých je dosti nízký, a tudíž jste jim vydáni na milost.
Canale Holzer
Samotný sjezd je technicky náročný asi jako Val Scura. Díky orientaci na sever je zde vyšší pravděpodobnost kvalitnějšího sněhu.
Hodinu po dojezdu už sedíme v autě a stoupáme opět na passo Pordoi a směr Praha.
Úžasné scenérie zasněžených Dolomit v nás umocňují naše čerstvé zážitky a dávají průchod novým plánům na další sjezdy.
Skol.
M.M.
