Jihlavská 24 MTB je již minulostí

Cyklistická čtyřiadvacítka očima "temařky" Markéty Marvanové

 

Pátek

Markéta "Peggy" Marvanová | Jihlavská 24 MTB 8:30 - Projíždíme Jihlavu - na trase je celkem 7 kempů a je tu v tom trochu zmatek. Můj kemp je mimo trať, Adamův na oplátku v betonu.

9.30 - ředitel závodu mě bere s dalšími VIP závodníky na pódium a slavnostně nám předává startovní čísla. Následně je nám nabídnuto přesunout se do kempu k pódiu k těm nejlepším závodníkům. Výhodou je blízká občerstvovačka, servis, hudba…

Sobota

12.00 - start - projíždím 1. kolo trasy. Cítím se jako doma - tahle kopcovo-pestrá trasa je moje šampiónka a mě to tu baví, jak sviň.

13.00 - lidi kolem trati ještě úplně nechápou mého pískacího ptáčka na řidítkách. Závodníci i fanoušci jsou spíše v údivu - ale jako vždy vím, že si jejich úsměvy vybuduji brzy po pár projetích

15.00 - miluju to tu - někteří fanoušci řvou "Peggy jede" když slyší mého pískacího ptáčka a to mě přitom ještě ze zatáčky ani nevidí

16.00 - předjíždí mě v mých očích největší šampión závodu - Radek Musil. Kouká na mě, vesele se usmívá a žádá mě, ať mu pošlu energii v podobě písknutí ptáčka na řidítkách. Stejně se to opakuje po celou dobu závodu. Později se přidávají a žádají i další závodníci. Pískám a Radek mi ujíždí vesele bleskovou rychlostí. Jak to dělá, mi není jasné.

17.00 - vím jak okouzlit tiše stojící jednotlivce kolem trati. Písknu jednou, podruhé…, …a pak se stojícímu osobě omluvím - "pardón, on si nedá pokoj, já ho kárám, ale on stejně vždy zase pískne znovu" a u toho ukážu s úsměvem na ptáčka.

18.00 - miluju lidi, děti a energii kolem trati. Teď se ke mě připojil jeden závodník a chvíli jel za mnou. Pak mě objíždí a říká "neskutečně hezký jet za tebou a poslouchat tu slávu a fandění". Pískám snad v každé zatáčce - geniální, je to tu tak pozitivní. Jedu 33 minut celkově na kolo, každé kolo a necítím žádnou bolest, ani nevnímám, že šlapu…, …jedu dál

19:20 - fanoušci u schodů mě milují. Písknu vždy po sjetí jedněch a před Markéta "Peggy" Marvanová | Jihlavská 24 MTBsjetím druhých schodů. Jejich vášnivé povzbuzování, ale na chvilku tiše utichne a je slyšet jejich vyděšený nádech. Na druhých schodech mi ujela ruka a já padám jako dříve z gymnastických bradel - jen namísto žíněnek líbám šutříky a obaluji se prachem.

19.30 - projíždím kolem "Pitbula". Směje se a jako obvykle…, …můj pád předpovídal pár minut před mým opožděným přijetím. Směje se i žena vedle něho, které vše právě povídal, něž jsem se v zatáčce objevila s odřenou polovinou těla. Empatický to člověk - pískám, tančím na kole a jedu dál

19.40 - v depu mi zpravují mého super bika - rovnají patku

NOC - nasazuji světla. Jízda ve tmě - bomba. Nepřemýšlím a jedu jako v digihře. Věci kolem mě se jen hýbou - vůbec nevnímám, že sedím na kole a šlapu.

3.00 - do oka mi vlétl šutřík. Snažím se ho vyndat, ale nejde mi to. Vyplachování u pitbula nepomohlo. Teď mám jednu polovinu těla odřenou od pádu ze schodů a druhou úplně mokrou, včetně tretry. Díky za koupačku a jedu s jedním funkčním okem zase dál.

3.10 - poznávám sympatickou první pomoc – tohle seznámení se prostě mělo stát – díky

5.00 - světlo. Začínám filozoficky uvažovat o tom, co a proč dělám. Výsledek: můj život je cesta, buduji si pomyslné schody k silnějším a intenzivnějším zážitkům. Začínala jsem na 50km závodech, pak jela 24hodinovku ve dvou, pak sama a později dvakrát závod 1000 mil - teď mířím na Tour Divide. Jedu tuhle 24 hodinovku, protože je to část mého tréninku na závod dlouhý 4 418 km. Nejedu, abych nikoho porážela, jedu protože všichni kolem trati obdivují můj úsměv a energii. Předávám jim ji a oni ji přijímají a obratem vrací v mnohonásobném množství. Je to jako prána, energie rostoucí z ničeho (nebo něčeho nadpozemského), u téhle předávky fyzikální zákony prostě nefungují.

8.00 - mé úvahy mi nedodávají sílu na touhu po vítězství. Sílu mám, ale nějak nechci soutěžit. Nechápu totiž proč, bych měla chtít zvítězit - copak vítězství ze mě udělá někoho víc? Někoho víc Peggy? Lepší cyklistku? Copak Markéta "Peggy" Marvanová | Jihlavská 24 MTBbez něj nejsem nikdo? Já přeci nejedu soupeřit, jedu si svůj sen, jedu po své cestě a 24 hodinové závody jsou má uzavřená kapitola - kdyby nebyla, šla bych ve své mysli o krok vzad, protože ji považuji za jednodušší než 1000mil nebo plánovaný Tour Divide. Celou dobu jezdím kolo 33-36 min, ani noc mě nezpomalila a jistě bych tohle tempo vydržela až do konce (to by mě pak ale začalo bolet tělo a zničila bych se před Amerikou, která je za 3 týdny). Výsledek tedy je - pojedu do konce, dokončím svou úlohu usměvavé cyklistky a poveselím všechny, kdo mi dodávali sílu na ježdění. Jedu a zastavuji u oblíbených fandících míst, bavím se někdy až 10 min a u toho povzbuzuji další závodníky.

11:00 ptáček na řidítkách pracuje na 1000 %

12.00 - jsem druhá, cítím radost ze svého přemýšlení a žiju okamžikem přítomnosti. Na pódiu dostávám cenu za nejveselejšího závodníka na trati - OBROVSKÉ SRDCE. Tohle srdíčko byla střela do černého - je pro mě víc než medaile, dres, price money - je to symbol toho, co pro mě znamená Jihlavská 24 MTB. Užívám si super lidi, kteří jsou kolem mě.

Děkuji za krásné 3 dny. Děkuji svému příteli za podporu v depu i na trati, děkuji jeho sestře za dokonalý support. Děkuji všem dětem, veselým lidem a opilcům, kteří mi opětovali vášnivé pokřiky a dodávali mi sílu. Děkuji organizačnímu týmu za skvěle zorganizovaný a nezapomenutelný závod. Děkuji všem, kteří prožívali závod od počítačových obrazovek!

Markéta “Peggy“ Marvanová

 

Markéta "Peggy" Marvanová | Jihlavská 24 MTB

 


 


Rock point newsletter
informace o novinkách a slevách