Italské karbenátky s orientačním šmakem
Vodácký orienťák patří do kategorie privátních, tedy neveřejných závodů (a není proto třeba žádat o žádné povolení), kdy se každý ze závodníků podílí na stavbě závodní trati a do stanoveného prostoru umisťuje část kontrol podle svého uvážení.
Bloudění orientačního plavce
Do startu zbývají dvě a půl minuty. Startuje se distančně, v dvou a půl minutových intervalech. Naším úkolem je projet v co nejkratším čase všechny kontroly, zakreslené v mapě mezi startem a cílem. Běžně se tento styl označuje jako scorelauf – pořadí kontrol není pevně stanoveno a záleží jen na závodnících, jakou taktiku a trasu zvolí.
Pokud je kanál ucpaný zaparkovanými gondolami či motorovými čluny, dá se to ještě vyřešit, pravidla dovolují překážku přelézt a loď přetáhnout. Základní pravidlo vodáckého orienťáku jasně říká: striktní zákaz vystupovat na břeh, ne vystupovat z kanoe. Nízký mostík s klenbou zcela zatopenou vodou vysokého přílivu je stejně nepřekonatelný, jako popelářský člun. V Benátkách mají lodě na všechno: na MHD, na taxi, na sanitku, policii, hasiče, své lodě mají funebráci, popeláři i berňák.
Mapa má vždycky pravdu
Ve srovnání s jinými vodáckými závody poskytuje vodácký orienťák nevyčerpatelnou variabilitu, protože na rozdíl od klasických vodáckých tratí může být start a cíl závodu pokaždé jinde. Závod se jezdí na slepé mapě (bez zeměpisných názvů a souřadnic) s měřítkem 1:7500, na mapě pro orientační běh.
Jestliže je v mapě přes kanál zakreslený most, musí tam být most. Jestliže se kanál podle mapy rozděluje, musí se rozdělovat. Pokud most chybí a kanál jen zatáčí a nevětví se, verdikt je jasný: jste v maléru. Nacházíte se někde úplně jinde, než jste si mysleli a ve spleti anonymních uliček na slepé mapě se velmi nesnadno určuje správná poloha. Během závodu se dodržují běžná pravidla lodního provozu na kanálech, které lze shrnout do jednoduchého pravidla „vyhnout se parníkům a nesrat gondoliéry“. Neexistuje žádná ideální trasa, kterou by s nadhledem vytvořil v pohodlném křesle osvícený stavitel tratí. To zvyšuje atraktivitu závodu i nároky na taktické myšlení závodníků. A navíc – často donutí posádky plout i tam, kam by je to jinak ani nenapadlo.
Když dva dělají totéž...
Nezbývá než přiznat, že závodníci v roli pořadatelů uvažují velice podobným, vesměs škodolibým způsobem a tak vlastně ani není divné, když je každá druhá kontrola umístěná ve slepém kanálu. Stává se tak, že kontrolní body leží na opačné straně jednoho baráku, ale závodníci mezi nimi musí objet půl Benátek – pokud mezi nimi zrovna není skrytý kanál. Když vede pod klášterem, mapa ho nezaznamená...
Závod končí ve chvíli, kdy je posádka na břehu. Kdo je první v cíli, pouští stopky a měří handicap.
Soupeři mají pět minut na to, aby přistáli a zvrátili výsledek. Vyvazujeme loď k zábradlí. Zamlouváme místa v pizzerii. Převlékáme se. Posádky připlouvají do cíle v dramatickém finišovém tempu. Pomalu se stmívá.
Dolce Venezia!
Slunečné nedělní poledne zastihne vodáky na startu třicátého oficiálního orientačního běhu Meeting orientamento Venezia se čtyřmi tisíci účastníků. Z devíti a půl kilometru vzdušnou čarou je v křivolakých uličkách Benátek minimálně patnáct, absolvovat nejtěžší kategorii znamená přeběhnout celé Benátky dvakrát podélně a třikrát napříč... Však taky výsledky nejsou nijak oslnivé. Ale upřímně řečeno, kdo by se staral o výsledky? Důležité je, že italský karbenátek byl mimořádně masitý: dostaly zabrat ruce, nohy a především hlava. A i kdyby nic jiného, máme aspoň nové mapy na příští ročník vodáckého orienťáku.
Pochválen buď Hybridlife!


Více fotografií na
http://www.rockpoint.cz/photogallery/2011-vodacky-orientak-v-benatkach/23/
https://picasaweb.google.com/117727852732590937946/OrientacniKarbenatek

Zvolte jazyk