Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Baboletní Hochschwab

Je před námi prodloužený zářijový víkend a my se vydáváme do přírody k našim jižním sousedům poznat další kout, kde jsme ještě nebyli. Tentokrát míříme do nejvýchodnější části rakouských Alp do vápencového pohoří Hochschwab. Máme před sebou tři dny horské turistiky a dvě noci na horských chatách.

Cesta autem pod kopec nám z Českých Budějovic zabrala i se zastávkami zhruba 4 hodinky. Celou cestu je krásné slunečné počasí, a my se těšíme na tři dny na horách. Už jsme skoro v cíli, když se za zatáčkou objevuje horský hřeben beznadějně ponořený do mraku, Hochschwab. Tak právě tam míříme, sakra. Povznesená nálada je rázem ta tam.

Výstup zajištěnou cestou G’hackte
Výstup zajištěnou cestou G’hackte

Svatý Václav v mlze

Auto necháváme na parkovišti u hotelu v jedné ze serpentin mířících ze sedla Seebergsattel dolů do obce Seewiesen. Samozřejmě se dopředu domlouváme s personálem a naši prosbu podpoříme drobnou objednávkou v hotelové restauraci. Od hotelu musíme nejprve sejít ještě kousek dolů do údolí, odkud teprve začíná cesta údolím Seetal na Voisthaler Hütte.

Na chatu tedy šlapeme pošmourným podzimním počasím, nad námi je místo modré oblohy poklice z mlhy. Cesta zabere slabé tři hodinky. Je znát, že je v Čechách svátek, svatý Václav, nikdo jiný než Češi tu není. Samozřejmě kromě místní obsluhy.

Svítání u Voisthaler Hütte
Svítání u Voisthaler Hütte

Závějemi nad inverzní deku

Ráno vypadá počasí mnohem lépe, jen kolem kopců jsou roztrhané mraky, jinak je hezké slunečné ráno. Bohužel, než se nasnídáme a vykopeme z chaty, vrací se vše do včerejších kolejí. Mlha, mlha, mlha…

Jdeme údolím dál pod Hochschwab, míříme až k zajištěné cestě G’hackte. Je vidět, že tu nedávno napadlo dost sněhu, místy není problém propadnout se až po kolena. Po strmé, ale jednoduché cestě G’hackte vystupujeme nahoru na hřeben. Těsně před koncem výstupu se skrz mlhu začíná drát sluníčko a v sedýlku u bivaku Fleischer už jsme nad mraky.

U Fleischer Biwaku
U Fleischer Biwaku

Vrchol Hochschwabu je na dosah a nálada pod plechově modrou oblohou je o tisíc procent lepší. Hřeben Hochschwabu tvoří zajímavé rozhraní, na sever směrem k Dunaji je slunečno, na jih se až do nedohledna táhne inverzní deka. A my jsme nad tím vším. Na vrcholu si dlouho užíváme sluníčka, víme totiž, že k Schiestlhausu, kde budeme dnes nocovat, je to jen necelá půlhodinka.

Peřina z mraků z jižní strany masivu Hochschwabu
Peřina z mraků z jižní strany masivu Hochschwabu

Nocujeme v pasivní horské chatě

Schiestlhaus sám o sobě stojí za zmínku. Je to jedna z prvních horských chat koncipovaná jako pasivní dům. Současná chata, jejíž architektura je striktně podřízena funkčnosti, byla otevřena v roce 2005, nicméně první chata zde stála už na konci 19. století. Je konec září, jsme ve výšce 2153 m, na terase zalité sluncem je ale stále příjemné teplo. S klesajícím sluncem ale teploty velmi rychle padají. Na chatu jsme přišli brzy, tak se po nezbytné kávě jdeme ještě projít směrem k vrcholu Ringkamp.

Podvečerní siluety, v dálce jsou vidět Gesäuse
Podvečerní siluety, v dálce jsou vidět Gesäuse

Nezapomenutelné svítání a neproniknutelná mlha

Na následující ráno mám nastaveného budíka před východem slunce a vybíhám si ještě jednou na vrchol Hochschwabu. Akorát přicházím ke kříži a na obzoru se nad inverzí objevují první sluneční paprsky. Východ slunce na horách je vždy nezapomenutelná podívaná. Užívám si výhledy a fotím.

Schiestlhaus za svítání
Schiestlhaus za svítání

Na chatu se vracím akorát k snídani. Po snídani se vydáváme hřebenovkou po Aflenzer Staritzen zpět k výchozímu bodu do Seewiesen. Inverze je docela vysoko, cesta mírně klesá, takže nad mraky bohužel dlouho nevydržíme. Brzy se noříme do mlhy, ze které ještě jednou na okamžik vykoukneme, ale většinu zbývající cesty máme výhled tak na dvacet metrů.

Kochají se při magickém východu slunce u vrcholového kříže
Kochají se při magickém východu slunce u vrcholového kříže

Stejně jako předevčírem, stačí autem ujet jen pár kilometrů a až do Budějovic si můžeme užívat slunečného dne. Je smůla, že zrovna kolem Hochschwabu byla mlha, nebo štěstí, že jsme si nahoře užili necelý jeden den nad mraky? Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, u nás ale pozitiva rozhodně převažují, baterky jsme dobili na 100 %.

Pomalu klesáme, brzy zmizíme v mlze
Pomalu klesáme, brzy zmizíme v mlze

Mohlo by se hodit:

Lokalita:

Rakousko (Štýrsko), pohoří Hochschwab se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (2277 m)

Trasa: mapa naší trasy

Mapy a průvodce:

Mapa Kompass č. 212 (Hochschwab, Mariazell, Eisenwurzen) 1:50 000, případně mapa rakouského Alpenvereinu č. 18 (Hochschwabgruppe) 1:50 000. Online mapy.cz nebo bergfex.cz

Kdy vyrazit?

Od jara do podzimu, záleží na množství sněhu po zimě, případně na příchodu prvního sněhu na podzim.

Časová náročnost:

My šli takto:

  • Den 1: Seewiesen – Voisthaler Hütte 2:30
  • Den 2: Voisthaler Hütte – Fleischer Biwak 3:00, Fleischer Biwak - Hochschwab (vrchol) 0:30, z vrcholu na Schiestlhaus 0:20
  • Den 3: Schiestlhaus - Seewiesen 4:30


Celý výlet lze určitě zvládnout i za dva dny spojením prvního a druhého dne. Z Voisthaler Hütte vede na vrchol Hochschwabu i kratší cesta, než kterou jsme šli my.

Inverze a krásné ranní světlo
Inverze a krásné ranní světlo

Kde složit hlavu:


Informace a kontakty na chaty jsou na uvedených odkazech.

Lze určitě doporučit členství v rakouském Alpenvereinu, které kromě ročního pojištění na hory zajistí i výrazné slevy na ubytování na všech horských chatách. Nocleh na chatách je potřeba s předstihem zamluvit, což v sezoně může být problém, zejména o víkendech. Platí, že čím dříve, tím lépe.

Nejen já, i slunce vylezlo z pod deky
Nejen já, i slunce vylezlo z pod deky

Příjezd a parkování:

Ideálním výchozím bodem z východní strany je Seewiesen. Lze se domluvit na parkování ve vsi, případně lze parkovat i v údolí Seetal zhruba kilometr za odbočkou ze silnice, je tam malé parkoviště.

Za mlhou husou tak, že by se dala krájet...
Za mlhou husou tak, že by se dala krájet...

Náročnost:

Technicky nenáročná horská turistika, není potřeba zvláštních dovedností ani vybavení. Je potřeba dobrá fyzická kondice, vytrvalost a jistý krok. Zajištěná cesta G’hackte je sice uváděná jako via ferrata obtížnosti A/B, ale speciální ferratové vybavení není potřeba (subjektivní hodnocení autora). Se sněhem může náročnost i nebezpečnost celé túry značně vzrůstat.

Výchozí bod Seewiesen leží ve výšce 950 m, vrchol Hochschwabu má 2277 m.
 

Kamzík, pán zdejších hor Kamzík, pán zdejších hor

Vybavení:

Kvalitní pohorky, menší batoh, trekové hole, spacák na chaty. V době koronavirové patrně dříve obvyklá vložka do spacáku stačit nebude. Mějte na paměti, že počasí se v horách může rychle měnit a i v létě se může udělat značně nevlídno, podle toho volit oblečení. Na chatách je možné si dát snídani i večeři, takže stačí jen trochu jídla přes den.

Předpověď:

Na předpověď počasí se můžete podívat na web Alpenverein nebo na Bergfex.

Kam dál:

Vrchol Hochschwabu je dostupný i z jiných směrů, to by ale bylo na jiné povídání. Možnosti túr v oblasti Hochschwabu jsou popsány např. zde.

Jeden z posledních pohledů na sluncem zalité vrcholky, než zmizíme v mlze
Jeden z posledních pohledů na sluncem zalité vrcholky, než zmizíme v mlze

 

Text a foto: Petr Louženský
 


Petr Louženský
PETR LOUŽENSKÝ

 

Rád podnikám malé i větší cesty, jedno jestli pěšky nebo na kole, do měst nebo do divočiny. Mým nerozlučným parťákem je vždycky foťák. Aktuální fotky můžete vidět například na Instagramu.

Další outdoorové čtení

Původně chtěl vyzkoušet jednu etapu, nakonec dal všechny čtyři. Jáké jsou jeho postřehy a zážitky z trasy Dešenice - Vysoké lávky...
Etapa Vysoké Lávky - Modrava nám ukázala nádherná panorámata, lesní cesty i šumavské louky. Jak se běží...
Vyrazili jsme do Rakouska na ferraty. Naším cílem se stala jedna z nejdelších a nejnáročnějších ferrat Konigsjodler...