Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím
Horská výzva nás motivovala

Brothers na Horské výzvě - 1. díl

Když do cíle na Červenohorském sedle vběhli na druhém místě v prestižní kategorii „Long“, byli plní emocí. Radost z umístění na bedně i společného zážitku. Během masáže po závodě jsem bráchy vyzpovídal…

Jak jste se dostali k běhání?
Ondřej:
K běhání nás přivedla s bráchou Horská výzva 2013 HALF Jeseníky, kdy jsme si řekli, že spolu vyzkoušíme něco nového. S bráchou jsme nikdy předtím neběhali a brali jsme to jako výzvu a že to výzva byla! Sněhu bylo v té době ještě hodně, výbava absolutně žádná. Dokonce jsem si voskoval podrážku stoupacím voskem na běžky, protože boty, které jsem měl na chození po horách, jsem měl už skoro bez podrážky smiley. S bráchou jsme si oblékli věci na běžky a „vyběhli jsme“. První stoupák jsme to hrnuli. Pak na hřebeni přišly křeče a první sáhnutí si na dno. Jsme bratři, a proto jsme to došli srdcem. Nakonec z toho bylo 4. místo v kategorii a radost ze společného zážitku a tím to vše začalo.

Petr: K běhání jsem se dostal v podstatě z běžeckého lyžování. V roce 2012 jsem si na zimu pořídil své první běžky, nikdy předtím jsem na těchto ďábelských prkénkách nestál. Ale neskutečně mě to chytlo! Jenže problém byl v tom, že zima byla celkem krátká, sněhu každým rokem ubývalo a tělo si žádalo endorfiny. Takže přišlo experimentování s během, které se přetavilo v závislost! Pokud bych to měl datovat tak v roce 2013 jsem se stal závislým (smích).

Jakým sportům jste se předtím věnovali?
Ondřej:
S bráchou jsme dělali break dance a fungovali jsme jako lídři naší skupiny. Já jsem tančil kolem 12 let a brácha asi 8. Taky jsme hodně chodili po horách a běžkovali, a takhle jsme poznali i ten hezčí svět! Od té doby milujeme hory. Já jsem pak ještě dělal 3 roky thai box.

Petr: Obecně jakákoliv pohybová aktivita mě naplňuje. Vyrůstal jsem na vesnici a celé mládí jsem strávil v pohybu. Ale nedá se říci, že bych se některému sportu nějak zvlášť věnoval. Bylo to klasicky kolo, lyže a snowboard. Jedna aktivita, která nás s bráchou dala dohromady, byl tanec - break dance. Bylo to v období puberty, kdy člověk potřebuje koníčka, aby nepodlehl lákadlům a nesešel z cesty. Což se v našem případě povedlo. Bylo to krásné období, kdy jsme měli společnou skupinu „CREW“ a objížděli jsme po republice soutěže a vystupovali na různých akcích. Je to velice náročný silový sport s takřka denními tréninky. A s bráškou jsme byli lídry této skupiny. Během se nám podařilo navázat. Nyní jsme lídry v týmu BROTHERS!

Zkuste porovnat náročnost a prožitky při běhu s ostatními sporty…
Ondřej:
Horský ultratrail je podle mého názoru ten nejnáročnější a nejkomplexnější sport, který jsem kdy dělal. Člověk musí řešit kompletní připravenost - od fyzické přípravy, stravy, vybavení až po duševní odolnost. Hlavně to chce čas, člověk obvykle vše řeší systémem pokus-omyl.
Prožitky při závodu jsou jako na horské dráze. Jednou je člověk plný sil a pak přijde krize a člověk si říká, proč to vlastně dělá…
Break dance a thai box jsou výbušné typy sportu, na rozdíl od ultra, ale byla to super příprava pro vybudování síly středu těla a pro naučení kázně v podobě tréninků a pokořování cílů.

Petr: Běh je sám o sobě dost specifický. Ne nadarmo se říká, že je to vrchol pohybové aktivity. Běhání není vůbec jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Osobně jsem se o tom přesvědčil, když jsem si v začátcích prošel mnoha chybami, které mě stály nejedno zranění! Ale pokud se člověk dostane z prvních neohrabaných běhů do kondice, začne si pomaličku užívat radosti z běhu. Nakonec ho to naprosto pohltí! Osobně neznám lepší relax od denního stresu. Při běhu si srovnám myšlenky, jsem schopen přemýšlet o mnoha věcech a po běhu se vždy cítím plný energie! Běh je pro mě sportem číslo 1.

Jak často a jak intenzivně trénujete?
Ondřej: Pokud to čas dovolí, tak trénuju 5x týdně. Tréninky střídám od dlouhých kopcovitých běhů, které mohu absolvovat na Kosíři, po kratší běhy do práce.

Petr: Je to vždy o tom, jak je zrovna čas. Kdybych mohl, tak klidně i dvakrát denně, ale to moje pracovní vytížení nedovoluje. Ale teď vážně. Pokud jsem fit a zrovna mě netrápí nějaké to zranění, tak obden v různých objemech. Nemám přesně stanovené tréninkové plány. Snažím se poslouchat své tělo a tomu přizpůsobit náročnost samotné přípravy.

Jak Ti běhání ovlivňuje každodenní život (režim dne, jídlo, pití apod)?
Ondřej: Běhání mi hodně ovlivnilo život. Začal jsem si hlídat spánek, klidovou tepovou frekvenci, snažím se dodržovat pestrou stravu. Běh se stal mým životním stylem a jde ruku v ruce s každodenním životem. Do práce se snažím běhat nebo jezdit na kole.

Petr: V mém případě nijak zvlášť. Trénuji hlavně po práci. Na běhu je krásné, že se člověk sbalí, kdy to zrovna jde. Skočí do bot a běží. Výběhy mám v rozmezí od 50 minut do hodiny a půl, a to se dá zařadit v podstatě kamkoliv v rámci dne, jen člověk musí chtít. Pitný režim se snažím dodržovat a jídlo osobně nijak zvlášť neřeším. Většinou tak týden před závodem upravím jídelníček, ale nic speciálního.

V cíli jsi prohlásil, že jsi během roku změnil radikálně běžecký styl, protože Tě opakovaně trápila zranění. Čím jsi nejvíce trpěl?
Ondřej: Začali jsme běhat od nuly, jako naprostí laici. Také proto mě od začátku provázela zranění v podobě zánětů klenby, bolestí v kyčlích až po běžecké koleno. Vše bylo způsobeno špatnou technikou běhu. Běhal jsem hodně přes patu, a to byl asi ten největší problém.

Jakým způsobem jsi změnu provedl? Pomáhal Ti nějaký odborník?
Ondřej: Minulý rok jsem začal hodně číst články od Miloše Škorpila o technice běhu a začal je aplikovat v tréninku. Zakoupil jsem si „boty“ FiveFingers a vrhl jsem se na změnu. FiveFingers mají tu výhodu, že si nemůžeš dovolit běžet přes patu, protože pak cítíš každé špatné došlápnutí. Začátky byly těžké, ale vyplatilo se to.

Dalším milníkem změny běžeckého stylu byl nákup hodinek Garmin 735XT, které mi ukázaly nedostatky v podobě velké oscilace těla a malé kadence při běhu.

Bylo to hodně obtížné? Myslím technicky, psychicky, na sebeovládání apod.?
Ondřej: Obtížné to bylo. Musel jsem začít při běhu přemýšlet o každém kroku. Dále celková změna běhu měla za následek přetížení svalů, které na to nebyly zvyklé. Nejvíce to odnášela lýtka a stehna, která byla při HV v jednom ohni, a po každém závodě jsem měl svalovou horečku. Celý půlrok jsem chodil k fyzioterapeutce, aby mi dávala dané partie do normálního stavu a abych mohl dále trénovat a závodit.

Psychika to taky odnesla. Bratr byl na vrcholu sil a já ho jen při závodech brzdil, protože změna přinesla i pomalejší běh. Musel jsem běžet tak, abych byl schopen dokončit závod v uspokojivém čase a ve snesitelné bolesti.

Ptal se Michal Bulička
Odpovídali Ondřej a Petr Kacarovi – BROTHERS
 


Přečtěte si také - 2. díl rozhovoru


 

Další outdoorové čtení

Díl 1. – 55letý veterán na 3měsíční misi...
Po mém červencovém řádění v Dolomitech mě koncem srpna čekala další výzva, další splněný sen - výstup na Matterhorn.
Expedice na objektivně nejnebezpečnější Annapurnu v roce 2012 byla pro mě přelomová. Proč?
0,-