Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím
Jak se běhá s bráchou…

Brothers na Horské výzvě - 2. díl

Když do cíle na Červenohorském sedle vběhli na druhém místě v prestižní kategorii „Long“, byli plní emocí. Radost z umístění na bedně i společného zážitku. Během masáže po závodě jsem bráchy vyzpovídal…

Jak se běhá s bráchou? Společně jen závodíte nebo i trénujete?
Ondřej: S bráchou se běhá úžasně. Je mi velkou oporou. Hodně si vážíme jeden druhého, a to nám dává sílu závodit a hlavně pokaždé po neúspěchu znovu vstát a makat na nedostatcích. Dva jsou více než jeden…

Aktuálně nebydlíme na stejném místě, proto bratr trénuje v Jeseníkách a já na Hané. Ale pokud je možnost, tak si spolu jdeme zaběhat pro radost.

Petr: S bráchou se běhá skvěle, máme tendence se navzájem motivovat a pomáhat si. Jak v závodech, tréninkové přípravě, tak i při výběru vhodného vybavení a podobně. Bratr bydlí v Olšanech u Prostějova a já v Šumperku a proto společné tréninky nepřichází v úvahu. Na závody se připravujeme každý sám. Při dnešních vymoženostech techniky vidíme, jak každý z nás trénuje a navzájem se tak motivujeme! Každý společný trénink je takový malý svátek a vždy se na něj moc těším.

Máte s bráchou mimořádně silné pouto? Proto se váš tým jmenuje Brothers?
Ondřej: Ano, máme mimořádně silné pouto, a proto se náš tým jmenuje BROTHERS. Navzájem se podporujeme, motivujeme, a to je ta nejlepší kombinace. Hlavně si užíváme společně strávené chvíle.

Petr: Myslím, že málokdo ze sourozenců si může říci, že má takový vztah jako my dva! Jsem za to moc rád a za nic bych to nevyměnil! Brácha mě vždy motivoval. Je mladší, ale oproti mě cílevědomější. V životě se pro mě stal vzorem, a to v moha ohledech. Když jsme hledali před prvním závodem název pro tým, neváhali jsme ani vteřinu - prostě BROTHERS, bratři jak se patří.

Jak se vyrovnáváte s nočním režimem závodu „LONG“. Přece jen odstartovat o půlnoci a dobíhat ráno není jen tak…
Ondřej: Během prvních závodů to pro mě bylo velmi obtížné obvykle kolem 3 hodiny ranní. Člověku se chtělo spát a celkově mi nebylo dobře, ale za těch pár let si na to člověk už zvykl a přijde mi to stejné, jako bych běžel přes den.

Petr: Noční režim mi nijak nevadí, člověk si na to zvykne. Dobrá čelovka je základ! Vždy se těšíme na svítání, a to člověka tak nějak žene kupředu. Spíše mi vadí, že si při závodě neužiju těch krás, co se kolem nás schovává ve tmě. Člověk nevidí dál, než kam dosvítí světlo čelovky. Osobně bych se přikláněl k rannímu startu, už z tohoto důvodu. Přece jen by byl zážitek o to větší. Třeba se pořadatelský tým nad touto otázkou zamyslí a do dalších ročníků HV udělá změnu!

Jaké jídlo a pití vám při závodě vyhovuje?
Ondřej: Během závodu si dávám jen gely a iontový nápoj. Na občerstvovačce si obvykle dám banán nebo meloun.

Petr: Pokud se jedná o občerstvovačky tak osobně preferuji z jídla meloun, banán, salám a na HV proslulé koláče. Z pití doplňuji na cestu iontové nápoje a jedu na Colu. Z doplňků nyní testujeme GU Energy, které nám sedí výborně. Předtím tomu předcházely doplňky firmy NUTREND.

Všiml jsem si, že někteří závodníci si na trati neváhají zobnout tabletku proti bolestem? Co si tom myslíte?
Ondřej: Je to každého volba. BROTHERS jdou cestou bez tablet. Hodně lidí si dá tabletu, aby jim ulevila od bolesti, která začíná aspoň u mě na 30. až 40. kilometru. My se raději učíme přijmout bolest, a to nás posouvá dál.

Někdo jde zraněn do závodu, a proto maskuje bolest tabletama místo toho, aby se doléčil. To mívá za následek konec sezóny v podobě horšího poranění nebo chronické bolesti.

Užíváním tablet při výkonu může způsobit i selhání ledvin, tak ať si to každý přebere, jak chce.

Petr: Tohle si už musí každý závodník rozhodnout sám. Za mě to určitě není fér. Na druhou stranu je to z jejich strany velice krátkozraké a v mnoha ohledech nebezpečné. Osobně se přikláním k čisté a bolestivé variantě. O to je větší radost z konečného výsledku! A hlavně si člověk neničí zdraví.

V cíli jste byli oba plni emocí. Je to běžné, nebo byl k velké radosti nějaký zvláštní důvod?
Ondřej: Emoce byly na místě. S bratrem jsme několik let trénovali na to, aby se nám podařilo umístit se na bedně v kategorii LONG. Dokázali jsme si, že na to máme, a že jsme bráchové, jak se patří. Máme s bratrem mimořádný vztah, a proto si závody užíváme naplno.

Petr: Emoce v cíli jsou vždy. Po těch kilometrech v nohách už minimálně z toho, že to člověk zvládl. Je pravda, že tentokrát to bylo jiné. Na závod jsem šel v podstatě bez větší přípravy. Měsíc před závodem jsem se stal novopečeným tatínkem. Jak už to tak bývá, svět se otočil o 360° a na prvním místě byla rodina, běh šel stranou.

Naším cílem na Jesenické zastávce Rock Point Horské výzvy bylo absolvovat závod v co největším tempu, dát do toho maximum a co nejlépe se umístit. Bratr se na závod připravil ideálně a pro mě to byl velký závazek. Musel jsem do závodu dát vše, abych pomohl týmu urvat co nejlepší výsledek. Nebylo to nijak jednoduché, ale povedl se krásný výsledek. Nakonec emoce v cíli jsi viděl sám, bylo to silné!

Máte nějaké tipy na dobré vybavení, které se ti při běhání osvědčilo?
Ondřej: Mohu doporučit INOV8 boty se standard fitem. Já běhám aktuálně závody v INOV8 Terraclaw 250. Jsou pohodlné a mají hodně místa pro prsty. Jsem zvyklý na FiveFingers, tak vyžaduji hodně místa na špičce. Osvědčily se mi i hole Black Diamond Distance Carbon Z nebo láhve Salomon Soft Flask.

Petr: Osobně jsem hodně experimentoval s výběrem boty. Prošel jsem snad všechny značky. Nakonec mi nejvíc sedla značka INOV-8. Postupně jsem si z jejich nabídky vybral boty na všechny objemy od čistokrevné krosovky až po botu na velké objemy. Ale cesta to byla náročná a poměrně drahá.

Jaké máte běžecké cíle?
Ondřej: Dobře se umístit na B7 nebo LH24. Horská výzva je srdcová záležitost, tak snad se bude dařit i nadále. Do budoucna plánuji i UTMB (Ultra Trail du Mont Blanc).

Petr: Mým hlavním cílem je užívat si radost z pohybu, kterou mi běhání přináší!

Na co se před Rock Point Horskou výzvou nejvíc těšíš?
Ondřej: Na to, že si s bráchou užiju další dlouhou noc plnou endorfinů a na to, až uvidím manželku a syny v cíli.

Petr: Především na úžasný, silný a v mnoha ohledech nezapomenutelný zážitek. Horská výzva je pro nás srdcovou záležitostí. Byl to náš první velký závod a na to se nezapomíná. Pro dokreslení budu citovat můj příspěvek z facebookového profilu BROTHERS z roku 2013, to mluví za vše:

„Naše první účast na Rock Point HV - rok 2013 distance HALF. Byla to celkem sranda  , když se člověk pustí do něčeho, na co nemá natrénováno. No prostě výzva, jak říká s oblibou brácha! Každopádně dobrá zkušenost..., křeče a sníh, to je nejsilnější vzpomínka z této akce! V kategorii Muži 4. místo v čase 6:49:21, bedna nám utekla o 14 minut.

 

Přeji hodně úspěchů a pevné zdraví!

Ptal se: Michal Bulička
Odpovídali: Ondřej a Petr Kacarovi – BROTHERS
 


Přečtěte si také - 1. díl rohovoru


 

Další outdoorové čtení

Už znáte Kamu? Českou firmu, která plete z merino vlny svetry i  čepice, a to výhradně z materiálů s certifikátem Bluesign®?
Radek Jaroš měl před sebou již jen jednu „osmu“ do „Koruny Himaláje“. Nyní na nás čekala technicky (v normálce) nejobtížnější K2 (8611 m).
Psal se rok 1974, když Mark Pfotenhauer rozjel v kalifornském Santa Cruz výrobu batohů. Svůj byznys založil na osobním přístupu.
0,-