Přechod Pacific Crest Trail - pokračování cesty a změny plánů

Pokud vás tato pacifická stezka PCT (dlouhá 4 286 km) zajímá, její 1. část a představení nadšeného plzeňského cestovatele najdete v úvodním článku Přechod Pacific Crest Trail.

Po přesunu do městečka Tehachapi a jedné noci strávené u trail angela (lidé, kteří pomáhají hikerům různými způsoby jako možnost přespaní, odvoz na/z trailu atd.) Splita, jsme se šestnáctý den dostali jako osmičlenná skupina zpět na trail na míli 566,5. Od této chvíle jsme šli zpátky na jih, doufajíce ve zlepšení sněhových podmínek. To byl náš plán.

Kolem Tehachapi je postaveno obrovské množství větrných turbín, a tak nebylo divu, že tu foukal silný vítr. Hned následující den se o tom přesvědčili kluci z SKV Wolfie (trail name) a Tomáš, kdy se před usnutím rozhodli změnit místo stanování. Ve chvíli, kdy opustili stan i s jejich věcmi, přišel silný poryv větru, vytrhl jim stan ukotvený k zemi a ten, jak papírový drak, odletěl neznámo kam hluboko do údolí. Nikdy nenechávejte prázdný stan při větrném počasí! Tomáš noc strávil u mě a Wolfie u Nicka (hiker z Kalifornie). Mělo to šťastný konec, protože Wolfie stan ráno našel 500 metrů dole pod kopcem. Trochu poničený, ale použitelný.

Následující dny jsme sestoupili níže až do oblasti Mohavské pouště, kde jsme se prošli po Los Angeles Aqueduct, což je velké potrubí, které sbírá vodu z hor a přehrad a tou zásobuje město Los Angeles. Po překonání pouště jsme opět začali stoupat do hor, kde jsme nad 1 500 m n. m. opět narazili na sníh. Nebyla zde hodně exponovaná místa a šlo se dobře. Obvyklé teploty přes noc byly lehce pod nulou, ale i minus čtyři. V kombinaci třísezonního spacáku Patizon G400 s komfortní teplotou -1 °C a péřovky Hannah Arden mi bylo teplo!

V den č. 28 jsme navštívili další zajímavé místo, a to Vasquez Rock. Jsou to pískovcové skály, které svým tvarem, velikostí a uskupením jsou natolik zajímavé, že se zde natáčely filmy jako je Star Trek, Wild Wild West nebo seriál Teorie velkého třesku.

Další den jsme vstoupili do pohoří San Gabriel Mountains. Ve vyšších polohách nad 1700 m n. m. byl opět sníh. Začali jsme vstávat brzy ráno, ještě před svítáním, abychom ušli co nejvíce mil než začne sníh tát. Odpoledne jsme se propadali i více než po kolena, a to je dost vyčerpávající.

V den č. 32 nás ráno čekal traverz přes strmý svah. To už nebyla taková sranda, protože v případě uklouznutí na zmrzlém sněhu člověk v momentě nabere vysokou rychlost a těžko se bez správného vybavení zastaví. Proto jsme měli v rukách cepíny!

Nadcházející den jsme šli pouze po “bílém” trailu, ale také po uzavřené silnici kvůli haldám napadeného sněhu. Jako jeden tým (už jen sedmičlenný), kdy první prošlapával sněhem cestu ostatním, a když už nemohl, zařadil se na konec řady a takto stále dokola, jsme se v podvečer dostali do Campgroundu Little Jimmy, který pod sněhem ani nebyl vidět. Ušlapal jsem si sníh a ve 2 300 m n. m. jsem ani nestavěl stan a spal pod širákem. Zatím nejhezčí místo na spaní!

Pak nás čekal “zlatý hřeb” pohoří San Gabriel, a to zdolání vrcholu Baden-Powell 2 860 m n. m.! Na trail jsme vyrazili ve 3 h v noci. Bylo zde spoustu úseku, kde jsem byl opravdu rád, že mám v ruce cepín a na botách nesmeky. Směrem na vrchol sněhem nevedly žádné stopy, takže jsme si trail vlastně tvořili sami, stejným týmovým způsobem jako předchozí den. Pravděpodobně jsme byli první skupina, která z této strany vrchol zdolala. Průměrná rychlost 1 míle/h. Výstup to byl náročný, ale pocit po zdolání vrcholu krásný! Tímto jsme opustili pohoří San Gabriel.

V dalších dnech jsme sestoupili níže, kde jsme si od sněhu na chvilku odpočinuli. Bohužel se mi vlivem opotřebení plastové spodní části a mojí „nešikovností“ zlomil hrot u jedné trekové hůlky, a tak to přes e-mail zkouším vyřešit se servisem Black Diamond, aby mi zaslali nové hroty na výměnu. Trail dále vedl také přes místo Deep Creek Hot Springs, což jsou přírodní horké prameny vyvěrající ze skal, které přes vytvořené “bazénky” vtékají do řeky vedle. Příjemný relax.

Skokem přes městečko Big Bear City jsme se dostali do pohoří San Jacinto Mountains až na míli 205,7 - den č. 46, kde spíme přímo pod nejvyšší horou tohoto pohoří San Jacinto 3 288 m n. m. Nyní jsme v 526 m n. m. a zítra začneme dvoudenní vystup na vrchol, který je hodně exponovaný, a navíc stále pokrytý sněhem. Po zdolání vrcholu nás čeká sestup, na jehož konci se dostaneme až do místa, ze kterého jsme před měsícem odjeli.

Vypadá to, že náš plán vyjde a my nebudeme muset přeskakovat krásná místa, kvůli kterým jsme se na tuto části také vydali. Z toho mám obrovskou radost! K dni 23. 4. 23 mám za sebou 512 mil za 46 dní.