Edita Vopatová v jarních horách Kyrgyzstánu

Sportovní lezkyně Edita Vopatová z Rock Point Týmu také miluje cestování. A nemusí to být jen cesty spojené s lezením. S těžkým batohem se vypravila do asijských velehor a tentokrát nebojovala s malými chyty, ale trénovala brodění ve sněhu…

Na jaře jsi navštívila exotický Kyrgyzstán. A prý jsi tam nejela lézt?

Je to tak. Po osmi měsících strávených ve Španělsku, kde jsem se věnovala pouze sportovnímu lezení, jsem potřebovala na nějaký čas změnu. Cítila jsem, že tělo a hlava jsou unavené, tak jsem se vydala cestovat a načerpat nové síly. 

Jaká to byla oproti lezeckým výletům změna, jezdit s báglem a trekovat po horách?

Trekovaní po horách je určitě větší dřina než lezecké zájezdy. Celý den máš na zádech těžký batoh a chodíš. Noci tráviš ve stanu a málo jíš, jelikož šetříš každý gram, který musíš nést na zádech. To při sportovním lezení stačí dotáhnout batoh pod skálu a tam už si sám volíš cesty. Večer trávíš u auta, uvaříš si dobrou večeři a spíš v pohodlné posteli v dodávce.

Nebylo na jaře v horách ještě moc sněhu?

Kyrzyzstán jsme navštívili v květnu, ale hlavní sezóna na trekování je přes léto. Bylo skvělé, že během našich výletů do hor jsme moc lidí nepotkali, ale zato sněhu bylo tolik, že jsme se v něm občas brodili po pas. Kvůli tomu nám občas nebyl ani umožněn výstup na nějaký kopec. Takže zda někdo chce vyjít na nějaké vyšší vrcholy (3000 m n.m. a výš), doporučuji zvolit letní měsíce červenec či srpen.

Nejsi z generace, co se na základce učila rusky. Jak jste se domlouvali?

Když člověk chce, vždy se dorozumí. Rukama, nohama a kresbami na papír. Rusky neumím a tak jsem mluvila česky. 

Co Tě v Kyrgyzstánu nejvíce překvapilo?

Asi ta postsovětská kultura. Hned po cestě z letiště jsem si začala všímat spousty starých sovětských staveb, které se využívají do současnosti. Připadalo mi to, jako kdyby se tam zastavil čas. 

Vyzkoušeli jste si spaní v jurtách?

Bohužel ne. Ale byli jsme místními lidmi pozváni na hostinu do jurty a tam ochutnali místní jídlo. A to nemělo chybu!

Předpokládám, že jste si místních dobrot užili dosyta…

Moc mi nejede maso, takže mám občas problém se v zahraničí normálně najíst, aniž bych roznimrala půlku talíře. Ale v Kyrgyzstánu s vegetariánskou stravou problém nebyl. Z místních specialit jsem ochutnala vaječné placky plněné pažitkou a sýrem, výborné pečivo, kyrgyzský salát a kumys (kobylí mléko).

A co jízda na koni, další typická kyrgyzská záležitost?

Toho jsme moc nestihli, jelikož jsme byli stále někde v horách. Ale za nové zážitky považuji: jízdu maršrutkou, pozorování života místních žijících v jurtách a vidět na vlastní oči krásné koně pohybující se volně v horské přírodě. 

Až tam pojedeš příště, co uděláš jinak?

Miluji cestování a v hlavě mám stovky míst, které bych chtěla vidět. Ale kam to bude příště, to se ještě uvidí. Záleží na volnu a přátelích, kteří by jeli se mnou. A pro příště bych do hor vyrazila s teplejším spacákem. Do cizí země, kde se mluví odlišně, bych si vzala slovník a naučila se základní fráze. A do batohu bych si přibalila slivovici, více dobrých ponožek a sladkých tyčinek.