Vyhledávání

cs

Potřebujete poradit? 379 200 777

(Po–Pá 8:00–16:30)

Adventní kalendář - 6. 12. - využijte jako Zónař dodatečnou slevu 15 % na značku HANNAH s kódem ADVENT »
Dárky zakoupené do 24. 12. 2023 je možné vyměnit nebo vrátit až do 31. 1. 2024 »

Tenkrát na Broad Peaku, ve třiadvacátém...

Je konec července roku 2021, svět svírá pandemie covidu a my se pomalinku vracíme do civilizace po úspěšném výstupu na pakistánskou osmitisícovku Gasherbrum 2. A možná právě už tady začal příběh letošního léta, tedy léta roku 2023...

Já (Pavel Burda) spolu s Martinem Ksandrem kráčíme bohapustou ledovcovou krajinou a povídáme si, jací jsme borci, že jsme zase ten kopec přemluvili, aby nás oba pustil na svůj vrcholek. Navíc bok po boku. Ještě s námi na vrchol vystoupil Jožo, abych byl přesný. Přestože jsme vyčerpaní, oběma nám je jasné, že patrně v těchto končinách nejsme naposledy. Tento zapadlý kout zeměkoule totiž na velmi malé rozloze rozprostírá hned další tři osmitisícovky, a to nenechá chladným nejedno horolezecké srdce…

Když jde o hory, neumím říct „ne“

„Ty vo…, pojedeme v úplně stejný sestavě jako na Gasherbrum, to by bylo debilní, kdybys zrovna ty měl chybět“, peskuje mě do telefonu Martin zhruba o rok později. „Mě ten Broad Peak ale moc nebere“, odpovídám. 

Ale je mi jasný, že jsem v pasti. Já ty hory nějak neumím odmítat a s Martinem jsem stál na vrcholu už dvou osmitisícovek. Takže je to jasný, jedu. Sestava na expedici Broad Peak 2023 nakonec vypadala tak, že jsem v ní byl já, Martin a pak sedm úplně nových lidí…

Všechny důvody vedou na Broad Peak

Na světě je 14 hor svojí výškou přesahujících 8 tisíc metrů nad mořem. Proč jsme vlastně zvolili Broad Peak? Těch důvodů je několik. Martin už před letošní akcí na dvě vylezl, já dokonce na tři a Broad Peak mezi nimi nebyl. Dále Pákistán už docela dobře známe a zdejší osmy jsou ekonomicky dosažitelnější něž-li ty, co nabízí sousední Nepál či Čína. A v neposlední řadě tu byla teoretická možnost vylézt, plně aklimatizovaní, v případě úspěchu na Broad Peaku, ještě na jeden osmitisícový kopec hned vedle… 

Broad Peak nejdříve dostala od prvních cestovatelů a zeměměřičů jméno K3 jako další v pořadí po naproti stojící hoře K2. Později si zeměpisci všimli, že její vrcholová část měří půl druhého kilometru, a inspirovalo je to k přejmenování hory na Broad Peak, tedy „Široký štít“.  Do času naší expedice stálo na vrcholu deset českých horolezců, včetně jedné ženy.

Logistická odyssea

Logistika celé naší letní akce byla letos trochu složitější, letěli jsme na několik skupinek z různých částí světa s tím, že se všichni potkáme až v základním táboře pod Broad Peakem. Já, Lukáš Dubský a Tomáš Turský přilítáme do Islámábádu již 18. června. Martin mi navíc letos přes svůj Expedition Club umožnil vzít s sebou i skupinku trekařů, kterým mám tu čest letět ukázat ty hromady kamení, co se na cestě po ledovci Baltoro na treku k osmitisícovkám válí. 

O tři dny později z Čech vyráží další část expedice. Martin si přibaluje Pavlínu Adam, Petra Toboláka a Dušana Vrtala, a taky početnou skupinu svých trekařů. V Islámábádu na ně čekají poslední dva účastnící expedice, Američanka Sarah Krueger a v Americe žijící český nomád Honza Červenka.

Jak rád bych napsal, že navzdory složité logistice vše klapalo, ale pár tragikomických scén to též přineslo. Již do Istanbulu mi volal Martin, že dva moji trekaři mají špatný typ víza a patrně s námi nebudou moci jít a tak hrozí, že se jen prolétnou na druhý konec zeměkoule a pojedou domů…super. 

Celý den pak na ně na letišti koukám a dělám, že se nic neděje, říct jim to nic moc neřeší, tak radši mlčím, potím se a soucítím. Dělám, co můžu, ale dvojice je v byrokratické pasti. Martin si taky řeší takovou krutou samoblamáž. Před odjezdem z Ostravy na letiště do Prahy si ve scanneru zapomněl pas. Skupina odlétá bez něj, naštěstí se podaří najít pro Martina brzký alternativní spoj z Vídně. Na velitele celé akce skvělý počin na úvod!

Výprava s nepředvídatelnými šancemi

Alespoň se člověk nestačí nervovat z životu nebezpečného výstupu na osmitisícovku, který nás v nejbližších týdnech čeká. Jsme poměrně zajímavá sestava u mnohých s naprosto nepředvídatelnými šancemi na vrchol. 

Já beru své dva kamarády, Martin zverboval zbytek. Zvláštním případem je Honza Červenka, kterého jsme v roce 2021 potkali na svazích Gasherbrumu 2 a shodli jsme se, že příště tohohle borce musíme získat do týmu. Měl za sebou vrcholy dvou osem a mnoho dalších cenných zářezů na jiných velikánech. Martin přivedl do týmu dokonce 2 ženy, Pavlínu a Sarah. „Obě budou silné,“ slibuje Martin. „Nedávno přešly celý hřeben Himaláje, na jaře před expedicí slezly řadu šestitisícovek v Peru." 

Mezi mé koně ve výpravě patřil Lukáš Dubský. V roce 2018 se mnou stál na vrcholu Nanga Parbat (8125m), ale přeci jen už má pokročilý věk a na kopec si vezl problém, který snad ani nikdy sám úplně nepřizná. Na konci července se mu mělo narodit miminko, a to na klidu při výstupu a ochotě riskovat zrovna nepřidá. Druhým mým koněm byl Tomáš Turský, dlouholetý kamarád, vynikající sportovec, bývalý elitní volejbalista, horolezec zatím spíše instantního typu. Petr Tobolák a Dušan Vrtal byla prověřená dvojice z akcí Expedition Clubu, osma měla být vyvrcholením jejich cestovatelsko horolezecké vášně.

Všechny horské návnady na dohled

Po příletu do Islámábádu následoval prakticky okamžitý přelet do severo-pakistánského města Skardu, vstupní bráně do pohoří Karakorám. Tam už si nás rozebrali lidé z agentury Blue Sky, jež náš pobyt v horách zaštiťovala. 

V praxi to vypadá tak, že zaplatíte majlant a oni pro vás zařídí veškerou byrokracii, logistiku dopravy a doprovodu na treku až k úpatí hory, kterou jste si vybrali. Zároveň vyfasujete na celou dobu vaší dovolené jako dozor armádního důstojníka, dále kuchařský tým, který vás bude zejména při pobytu v základním táboře udržovat při životě nekonečnou zásobou jídla. Pálivého jídla. Velmi pálivého jídla…

Skardu je svým způsobem hezké provinční město regionu Gilgit-Baltistán. Jeho poloha ho předurčuje k určité izolovanosti od okolního světa. Daleko, vysoko, prach, štěrk. Silnice sem vedou, ale vrtochy počasí si občas dělají s dopravou sem, co chtějí a letecká doprava do Islámábádu a zpět je také spíše loterie, zda letadlo poletí či ne. A když letí, tak je to zážitek za milion. Let trvá zhruba hodinu a během té doby se vám za okénky zjevuje to, proč sem míří horolezci a trekaři z celého světa. 

Vrcholným zážitkem je kroužení na dosah vrcholu Nanga Parbat, majestátní osmitisícovky, jež svým masivem zde ukončuje pohoří Himaláje. Pilot vám neustále předhazuje další a další návnady a vy jen zíráte a v mezičase jíte housku s divnou oranžovo hnědou pomazánkou neurčité chuti, tradiční to jídlo servírované na zdejší trase. Jsme ve Skardu. Navíc vzduchem, nemusíme se asi dvacet hodin plahočit džípem po Karakoram Highway.

Co se rozbije, hned se opraví

Ve Skardu bydlí Ghulam Mohamad. Bodrý chlapík věku mezi 50 lety a smrtí. Velmi pracovitý a místních poměrů všeznalý majitel a provozovatel největší místní cestovní agentury Blue Sky.

Trekaře posílám na výlet na Marsur Rock (taková skála tvaru špičatého nosu nedaleko odsud) a jdu řešit byrokracii. Jak jsem již zmiňoval highlightem je zkusit přesvědčit místní úředníky, aby s námi mohl jít na trek i Lukáš a Lucka s chybnými vízy. Nakonec to jde, ale pár dní to bude trvat, a proto zanecháváme dvojici svému osudu ve Skardu, ať počkají na Martinovu skupinu. Půjdou nakonec s nimi, bohudík alespoň za tohle řešení. 

Džípem odjíždíme na začátek treku do vesnice Askole. Předpokládaných 8 hodin jízdy se mění v nekonečnost v momentě, kdy se před námi urve kus cesty. Bylo velkým zážitkem vidět asi 200 Pákistánců, co se v tu dobu rozhodne cestu znovu postavit. Několik hodin pomocí lidského řetězu hází tento dav vášnivě kameny na místo zhroucené cesty, až sesuv zcela vyspraví a již za tmy můžeme jet dál.   

Čtyři velikáni na dosah

V Askole začíná trek k ledovci Baltoro na jehož konci spatříte majestátní karakoramské osmitisícové vrcholy. Na dosah tu stojí Gasherbrum 1, Gasherbrum 2, K2 a Broad Peak. Nikde jinde na světě není taková koncentrace velehorské vznešenosti jako právě tady. Nic není zadarmo, cesta pod velikány trvá běžně 6-7 dní. 

Jelikož jsem vůdce smečky, zkoušíme to, i kvůli horšící se předpovědi počasí, za 4 dny! Bloudíme, zvracíme, potíme se, ale nikdo nedává najevo slabost v té nekonečné kamenné pustině. Míjíme osady poetických jmen Jhola, Udrukash, Goro 1 a Goro 2 a se zvyšující se nadmořskou výškou cítíme, že už jsme blízko těm vysněným velikánům. Tady se psala horolezecká historie, tudy kráčeli všichni ti Messnerové, Kukuczkové, Buhlové, nově i Burdové, Ksandrové a další sebevrazi. 

Každý kopec zde má svůj příběh. Míjíme šesti a sedmitisícové hrozivě vypadající Trango Towers, Masherbrum, Muztagh Tower, Gasherbrum IV a další. Oproti osmitisícovkám mají tyto nižní obři jen zlomek výstupů, třeba Masherbrum byl naposled vylezen v roce 1985…

Trekaři splníno, horolezci startují

Docházíme do místa zvaného Concordie. Poprvé odsud spatřujeme majestátní K2. Hned vedle Broad Peak. Cíl trekové skupiny víceméně splněn. O pár dní později se celá naše devítičlenná horolezecká expedice slézá v základním táboře pod Broad Peakem. Jsme kupodivu v plném počtu a v plné síle.

Broad Peak je z literatury znám jako jedna z těch lehčích osmitisícových dobrodružství.

  • 8 051 m kamení, ledu a sněhu
  • 12. nejvyšší hora světa žije ve stínu své dominantní sousedky (K2)
  • Jen 8 km je vrchol Broad Peaku vzdálen od vrcholu K2 (8 611 m), kam míří každoročně násobně více turistů

Raději ticho a klid na aklimatizační utrpení

Bohužel je smutnou realitou, že řada těch turistů tam chce hned i vylézt na vrchol a jsou schopni tomu obětovat hlavně a především hodně peněz. Tím se základní tábor pod K2 proměnil v divoké Monte Carlo. Neony, slunečníky, jóga stany a další nechutnosti jsou zde realitou. 

Pod Broad Peakem je to naštěstí jiný svět. My, pár Poláku, pár Rakušanů, borec z Kanárských ostrovů, dvojice Mexičanů, jinak nic moc dalšího. A hlavně je tu nebeský klid! Spirituální rozměr celé expedice je velmi důležitý prvek. 

Samotné dobývání hory, zejména pak té osmitisícové, je vlastně jen neustálé utrpení. Proces aklimatizace je zdlouhavý a bolestný, vynášíte stany, jídlo, oblečení, sebe… pak utíkáte před vichřicí zase dolů a tak pořád dokola. Musíte se obrnit trpělivostí a osvojit si řadu vzorců chování. Ty všechny vychází z prověřené filmotéky v základním táboře, kam nás několikrát zahnala nepřízeň počasí. 

Nejlepší je osvojit si kombinaci udatnosti Johna Ramba, ta vás naplní schopností „ignorovat bolest, ignorovat počasí a žrát i to, z čeho by prase blilo“, musíte v sobě probudit ostražitost Johna Wicka, sílu Arnolda Schwarzeneggera, kterou uplatňoval při hubení Predátora, Terminátora a jim podobných. Rocky Balboa vám pak do hlavy nasadí myšlenku, že „nejdříve musíte projít peklem, horším než to nejhorší peklo… ale na konci, na konci budete stát nejvejš...“. 

Na Broad Peaku se standardně staví tři postupné výškové tábory, C1 (5700 m), C2 (6200 m) a C3 (7000 m). 

Úskalí dobývání vrcholů

Velkým úskalím kopce je to, že je to od začátku do konce poměrně velkým sklonem nahoru a prakticky si nikde moc nesednete. A když už dorazíte na místa táborů, tak vhodného místa je jak šafránu. Navíc jsou tábory dosti exponované poryvům větru a sněhovým bouřím, tak vám nezbývá, než stany neustále bourat a obnovovat. Jsme rádi za častá fixní lana zejména mezi nižšími tábory. Cestou nahoru vám ukazují cestu, cestou dolů vám pomáhají se nezabít.

Již v první aklimatizační otočce se mi daří dolézt až do C3 v sedmi tisících metrech. Sice trochu na drogách (Corny + Mars+ Jupík +Speed8), ale úspěšně. Pojal jsem tedy podezření, že za týden jdu vrchol a pak hurá domů. Ale letošní počasí Karakorámu nepřálo. Brzy následovalo týdenní intenzivní sněžení a smělé plány byly rázem na prach. 

Nakonec nám nezbývalo, než se o vrchol pokoušet v krátkém okně až při třetí otočce, která vlivem počasí následovala prakticky ihned po návratu do BC z té druhé. A to bylo nad síly řady z nás. Nejhůře vypadal Lukáš, který na nějaký další návrat na kopec okamžitě rezignoval. Velmi podobně hora za živa sežrala i Tomáše. Petr by i nahoru šel, ale zdravotní trable během celé expedice ho prostě už nepustily. Dušan expedici opustil dokonce už po první aklimatizační otočce.  

To nás moc nezbylo. Ale poláčkovských „pět“ bylo pořád dost

Poměrně svižně během dvou dnů dosahujeme tábora 3, a vidina jednodenního okna hezkého počasí nám otvírá cestu k vrcholu. Jak hluboce je Broad Peak podceňovaná osmitisícovka bylo zřejmé již po několika hodinách vrcholového pokusu. 

Já, Martin a Honza vyrážíme o půl druhé v noci. Na svahu před námi svítí pár čelovek. Parta Poláků a směska dalších národností je již na cestě. Mezi nimi i Sarah. Brzy skupinu dobíháme a střídáme se v prošlapávání hlubokého sněhu. Již po pár hodinách vidíme, že Honza dnes svůj boj na kopci nevyhraje. Výrazně ztrácí, až se zastavuje úplně a vrací se do stanu. Tam potkává Pavlínu, která k vrcholu ani nevyrazila. Nedostatečná aklimatizace ji výše nepustila. 

Zhruba za 6 hodin bulhařiny jsme v sedle mezi centrálním vrcholem Broad Peaku a odbočce na hlavní vrchol. Výška 7800 m, poprvé vidíme sluníčko, toho žlutého vraha, co nám bude dělat společnost dalších 5 h na vrchol. Loučíme se s Poláky. Ti na vrchol nejdou. Mají zde jiné plány. Jdou pohřbít tělo svého kolegy Tomasze Kowalského, který zde před deseti lety zahynul při sestupu z prvního úspěšného zimního výstupu na Broad Peak. Všimneme si jeho čouhajících bot z hroudy ledu, které míjíme kousek za sedlem nedaleko výstupové cesty.

Peloton řídne

Martin se brzy ujímá místa v čele pelotonu a neúnavně jde za svým cílem. Peloton brzy prořídne a na zbytek výstupu se oddělujeme pouze ve čtyřčlenné skupince. Jde s námi Pákistánec Sajíd, syn legendárního pákistánského horolezce Ali Sadpary, a na provázku si táhle kyslíkem ověnčenou ruskou klientku. Konečně po nekonečné převěji docházíme kolem jedné hodiny odpoledne k vysněnému cíli. 

Tempu Martina již delší dobu nikdo nestačí, ale přesto na mě čeká pár metrů pod vrcholem, abychom těch pár posledních kroků šli společně. Stojíme spolu na vrcholu třetí společné osmitisícovky! Je krásné počasí, téměř bezvětří, žádná velká zima. Spontánně pózuji svlečen do půl těla a raduji se z krásného dne.

Ale daleká je cesta naše zpět ke stanu, sil už moc nezbylo a každý krok ukrutně bolí. Kolem sedmé hodiny večerní dorazím ke stanu. Martin už zařezává. Vedle leží i Sarah. Vylezla nad ránem téměř sama až do sedla, bojovala ještě kousek výše, atakovala výšku osmi tisíc, ale exponovanost nekonečného hřebenu k vrcholu byla i nad její síly. Vlajka s hvězdami a pruhy nahoře tedy nezavlála. Ted tu leží, k smrti unavená, ale živá. Schrödingerova Sarah.

Druhý den navečer se doplazíme všichni zpět do základního tábora. Je po boji. Nás styčný důstojník kapitán Header se z našeho úspěchu raduje jako malý kluk. Možná ještě větší radost mu dělá, že jsme vůbec naživu a nemusí složitě organizovat přepravu mrtvol či hledání nezvěstných. Dostáváme na krk květinové věnce, na stůl lahev koly. Balíme a utíkáme, všude dobře, doma nejlíp.

A to není vtip, přátelé…

Poslední veselou příhodu lehounce zabíjející naše sebevědomí nám přichystala agentura na závěr. Společná večeře pro horolezce a cestovatele, o které s agentura letos v Pákistánu starala. 

Kolem slavnostního stolu v Islámábádu sedí asi dvacet lidí, naproti mně usedá paní v letech. Švýcarka. Židli jí přisouvá jakýsi Nepálec. Po chvíli mi to nedá a začnu konverzaci (volně přeloženo, lehce parafrázováno):

Já: Babičko, a vy jste byla kde?

Paní: Ále, na Nanga Parbatu, synáčku.

Já: Martine, ta babka byla na Nanze?!

Martin: Ale houby, možná někde na treku kolem, dyť se na ni podívej.

Já: A babičko, jak se vám kopec líbil, odkud jste byla Nangu pozorovat? Z Diamíru nebo z Rupálu?

Paní: Lezli jsme z Diamíru, panáčku, tak.

Já: Martine, ona fakt lezla na Nangu…

Martin: Kecá. Byla na treku.

(z Nepálce se vyklubal její osobní šerpa, pomáhá paní najít v tašce brýle a nandat rýži na talíř…) 

Já: Takže vy jste jako že lezla nahoru? Jako nahoru na vrchol Nangy?…

Paní: No já musela, byla to poslední osmitisícovka, co mi ještě chyběla do koruny Himaláje. Před 11 lety jsem začala a naštěstí už mám hotovo. Ale bylo to s kyslíkem, takže žádná velká věc.

Já: Aha.

Naštěstí přichází bouřka a večeře končí. Mlčky odcházíme na hotel. Bylo to s kyslíkem. Navíc má v důchodu dost času na trénink, může i dvoufázově, to se to pak leze… 

Sdílet



Líbil se vám tento příspěvek? Pošlete ho dál…



Porovnání produktů zavřít

Zboží bylo přidáno do porovnání produktů.

Věrnostní klub

Získejte až 15% slevu a spousty dalších výhod

Slevy na nákup až 15 %

Na vrácení zboží máte až 14 dní

Slevy na naše služby až 30 %

Cookies

Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného e-shopu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek z nakupování.

Vaše nastavení souborů cookie

Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.

Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.

Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.

Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.

Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.