Nejvyšší balkánské vrcholy

Sluncem vybledlá pěšinka se vine ohořelou trávou. Ve vzduchu je stále cítit popel a kam až oko dohlédne, je vidět jen černočerné spáleniště. Všude přítomné vápencové skalky dodávají místu ještě větší barevný kontrast, a přestože jsem ze Španělska zvyklý pohybovat se shořelou krajinou, nic podobného jsem ještě neviděl. 

Nacházíme se na úpatí nejvyšší chorvatské hory Sinjal a máme štěstí, že tu poslední dny intenzivně pršelo. Nebýt deště, mohli bychom na zdolání sedmi nejvyšších balkánských vrcholů v osmi různých státech během necelých dvou týdnů zapomenout. A to by byla velká škoda, protože výstup na Sinjal jel pouze začátkem tohoto divokého roadtripu.

Víš, jak se pozná kvalitní dovolená? Je tak nabitá zážitky, že po jejím skončení ideálně potřebuješ další volno. Hodí se totiž mít ještě pár dní na dospání a vstřebání všech dojmů.

Nejvyšší balkánské vrcholy jsou přesně tím typem výpravy, kde o kvalitní zážitky není nouze. Princip je na první pohled jednoduchý – jeden den lezeš na kopec, další se přesouváš do vedlejšího státu. Realita už je složitější.

Začíná se v Chorvatsku a postupně se projíždí přes Bosnu, Černou Horu, Kosovo, Makedonii, Bulharsko až do Srbska a odtud zpět domů. 

Balkánu znalí jedinci už teď tuší, že cestování po jihovýchodní Evropě nikdy neprobíhá úplně podle plánu. Od toho je tu naše parta z Expedition Clubu, abychom tyhle netradiční zážitky dokázali zpřístupnit outdoorovým nadšencům, kteří mají dobrodružství v srdci.

Ačkoliv se může člověk cítit fyzicky unavený, psychicky si odpočinul a zažil detox od všech negativních elementů, které v běžném životě zažívá. 

Chorvatsko není jen klasická česká mořská bašta, ale disponuje také celou řadou atraktivních míst pro horskou turistiku. Máme štěstí, že požár o velikosti 50 km² uhasil několikadenní déšť těsně před naší návštěvou. Není se tak čeho obávat a můžeme tak zahájit náš první výstup. 

Oblačné počasí nám navíc naděluje příjemnou chladivou kulisu, takže se nemusíme pařit v brutálních vedrech, která tu běžně panují. Profil stoupání je shovívavý a nebýt ohořelého okolí, tak se vlastně jedná o pohodový výlet. 

Sestup si zpestřujeme návštěvou malé jeskyně a než bys řekl „Sinjal“, už se ládujeme v nedaleké restauraci pleskavicí s lahodným salátem. Jelikož byli rychlí a máme dostatek času, přesouváme se ještě tento den do Bosny k vodopádům Kravica.

Následují vodopády Kravica, pramen řeky Blagaj, návštěva Mostaru a večerní přejezd do Národního parku Sutjeska, kde leží nejvyšší hora Bosny a Hercegoviny. 

Ze sedla Prijevor má člověk dvě možnosti výstupu:

• Vystoupat strmou a nedostatečně udržovanou „ferratou“ 
  (tam i zpět: 5 km / 700 m)
• Oklikou s návštěvou jezera Trnovačko a Černé Hory 
  (tam i zpět: 20 km / 1 500 m)
  Při této variantě se většina trasy odehrává na černohorském území a člověk se zpět do Bosny dostane na posledních 400 metrech před vrcholem hory Maglič. Jezero Trnovačko má při pohledu z výšky tvar srdce a cestou zpět se zde můžete nejen vykoupat, ale navíc se můžete u pohraničáře Miloše osvěžit zlatavým mokem. Učiněný ráj na zemi! Teda až na tu šílenou silnici vedoucí do sedla Prijevor, ale to je zase jiná pohádka.

Pokud miluješ horské silnice lemované hlubokými kaňony a panoramatickými výhledy na ostré štíty hor, musíš navštívit cestu z černohorského přechodu Šćepan Polje do obce Žabljak. Krása střídá nádheru a několikrát jsem se přistihl, že si slintám na volant. Teď vážně – výlet do Národního parku Durmitor si nesmíš nechat ujít a dáváme zde krátký přejezdový výlet. 

Cíl naší cesty je vesnice Vusanje, odkud následující den vyrážíme směr Zla Kolata. Jedná se o nejvyšší horu Černé Hory ležící přímo na albánské hranici a chodí sem horští nadšenci z obou států. Když už se tu člověk plahočí, tak má smysl také vylézt na nedalekou Dobrou Kolatu, ať je vesmír v rovnováze. 

Také zde není od věci vzít si více vody, protože s tou je to tady opravdu na štíru. Oblíbené mapy.cz zde v úvodu trasy sice nemají příliš dobré podklady, ale při troše laického rozumu si jistě poradíš.

Jsem si vědom toho, že tento výstup může budit kontroverze. Někteří stále nepovažují Kosovo za samostatný stát, a jiní zase tvrdí, že nejvyšší kosovskou horou je Rudoka. Ať už je to jakkoliv, cestu pod Gjeravicu si zpestřujeme návštěvou vodopádu White Drin, který patří k nejvýznamnějším turistickým atrakcím v zemi. 

Dalšími zajímavými místy jsou dva pravoslavné kláštery – Pećský patriarchát a Visoki Dečani, které jsou kvůli bezpečnostní situaci permanentně hlídány jednotkami KFOR. 

Nástup na Gjeravicu se nachází zhruba 16 kilometrů západně od obce Dečani. Místní pohoří se nazývá Prokletije a podle mého názoru se jedná o nejkrásnější hory na celém Balkánu. Kombinace ledovcových jezer, travnatých hřebenů a monumentálních štítů dokáže okouzlit snad každého. Výstup na Gjeravicu není technicky náročný, ale minimálně první polovina výstupu vyžaduje dobrý orientační smysl.

Při přejezdu do Makedonie musí být člověk na pozoru, kudy ho navigace táhne. Občas má ve zvyku navádět přes přechod Restelica, který je určený pouze pro místní a nejedná se o mezinárodní hraniční přechod. Výhodou je, že se v jeho okolí nachází trojmezí Kosova, Albánie a Makedonie, odkud je překrásný výhled na okolní travnaté vršky hor, a na start výstupu na Golem Korab je to skutečně kousek. 

Nevýhodou je, že můžete být pohraničníky posláni zpět a cesta se tak protáhne o více než 4 hodiny. Samotný výstup začíná u opuštěné policejní stanice v osadě Strezimir, ke které se dá dojet autem. Stezka je zde značená výrazně lépe než u předešlých výstupů a nejedná se o technicky nic náročného. Většinu času se člověk motá po pěšince vinoucí se travnatým hřebenem a sem tam následuje skalní podložka. Výhledy jsou opět fenomenální a velkým bonusem je fakt, že Golem Korab je nejvyšší horou jak Makedonie, tak i Albánie. 

Před lety jsem šel na vrchol také z druhé strany a jedná se ještě o hezčí trek než z té makedonské. Doporučuji! Stejně tak doporučuji udělat si výlet k jezeru Matka nacházející se 30 kilometrů západně od Skopje a půjčit si zde seakayak. Jedná se o příjemnou osvěžující vsuvku.

V Bulharsku se posouvá čas o hodinu dopředu a jelikož se jedná o zemi Evropské unie, dají se tu opět používat mobilní data bez omezení. To se může hodit především v případě, kdy na následující den hlásí bouřky s deštěm a potřebujete předělat původně zamýšlený program. 

Dáváme hlavy dohromady a nakonec se domlouváme na brzký budíček ve 2:45. O necelou hodinu později se vydáváme vstříc chatě Musala a svit čelovek nám ukazuje správnou cestu. Celkově se jedná o vzdálenostně nejdelší výstup a vidina dešťového počasí nás žene kupředu. 

Při poslední čtvrtině výstupu si připadáme jako v Tatrách. Spousta žulových kamenů a horských jezírek, které na první pohled připomínají pleso. Musala je nejvyšší hora nejen pohoří Rila, ale také celého balkánského poloostrova. Na jejím vršku se tyčí meteostanice, která sice není přístupná veřejnosti, ale její zádveří se může hodit v případě nouze.

Cestou zpět bohužel neunikáme intenzivnímu dešti a využíváme zázemí chaty. Dáváme polévku, kafe, čaj, rum… a bum! Najednou se počasí umoudřuje a zbytek sestupu probíhá bez problémů. Vlastně celý zbytek dne je daleko optimističtější, než hlásila předpověď, a zbytek dne trávíme dobrým jídlem a návštěvou termálních lázní. 

Na večer se přesouváme směr Srbsko, kde nás potkává drobná patálie s naftou. Jakmile totiž uhnete z dálnice směrem k pohoří Stará Planina, tak žádnou benzínku nečekejte a jste odkázáni na pomoc místních.

Ačkoliv se Midžur jeví jako papírově nejjednodušší vrchol, zdání může klamat. Myslíme si, že poslední kopec bude dávačka, a ono ejhle. Tmavý bouřkový mrak se držel hřebene jak slepice flusu a museli jsme si výstup poctivě vyčekat. 

Nejedná se naštěstí o nic dramatického a po necelé hodině svačinkování se mraky umoudřují a můžeme se tak vydat vstříc poslednímu vrcholu. Hřeben Midžuru připomíná Malou Fatru a trasa se dá pohodlně natáhnout o přilehlé vršky. 

Krása střídá euforii a všichni máme velkou radost, že se nám podařilo zdolat během dvanácti dnů všech plánovaných sedm vrcholů. Parádní jízda!

Cestování po Balkánu se nikdy neodehrává přesně podle představ. Místo uhlazené dokonalosti zde nacházíme příběhy, které odrážejí skutečný život. Tato část Evropy je doslova prošpikovaná stopami své složité historie, od dávných střetů až po nedávné válečné konflikty. Stopy po nich jsou stále vidět v městech, přírodě a dokonce i v tvářích lidí. 

Právě to je na Balkánu tak fascinující a v kombinaci s nádhernou krajinou se jedná o ideální místo pro cestovatele s dobrodružnou duší. Jseš jedním z nich?