22. 6. 2020
Eko dny
Vybrané eko produkty ve slevách
Vyhledávání
Potřebujete poradit? 379 200 777
(Po–Pá 8:00–16:30)
30. 5. 2020
V centru města San Carlos de Bariloche ani nemám pocit, že bychom vytáhli paty z Evropy, všude plno obchodů, restaurací, všechno čisté a uklizené. První divnou věcí jsou pouliční psi, kteří jsou součástí města a rozhodně nevypadají, že by se měli špatně. Druhou podivností jsou názvy čehokoliv, pokud je to totiž jen trochu možné, musí v nich padnout slovo Patagonie. Pomalu se rozkoukávám, poslouchám všudypřítomnou španělštinu a uvědomuji si, že jsem i díky Challenge Grantu opravdu v jižní Americe.
Laguna Negra
Bariloche je velké město, které je centrem turistického ruchu v kraji a tak zde seženeme všechno, co pro následující dny potřebujeme – potraviny, plynové bomby, redukce do zásuvek, směnárnu i kiosek na dobití SUVE karty na autobus. Hledáme tu také kemp, protože chceme spát ve stanu, ale je dražší než jsme si představovali a blíž u rušné silnice než bychom chtěli. Najdeme jinou možnost, malý a celkem levný kemp v nedaleké vesničce Villa los Coihues. Jezdí tam každou chvilku z Bariloche autobus č. 50 a tak si říkáme, že to zkusíme.
Camping los Coihues si zamilujeme na první pohled a stane se nám domovem. Je to vlastně zahrada plná stromů, kterou z části ohrazuje průzračná říčka s rodinkou kačen, pod malou tréninkovou lezeckou stěnou se prochází místní kohout se svými slepicemi a střeží nás dva mazliví psi. Volný čas mezi treky si tu opravdu užíváme a večer i přes únavu trávíme u velkého ohniště, kde se schází lidé z kempu.
Jsou tu převážně Argentinci, kteří pokud umí alespoň trošku anglicky, rádi dávají tipy na výlety, kempy, restaurace a také nám odhalují jejich kulturu a styl života. Není prostě nad to, vrátit se unavení tam, kde se cítíme dobře.
I čas odpočinku se dá strávit užitečně, třeba psaním deníku z cest
Cedule na okraji Los Coihues, kterou jsme objevili po návratu z Frey treku
Náš první výšlap na protáhnutí nohou po dlouhém cestování je právě na horu Lao Lao, měl by trvat zhruba 2-3 hodinky, stejnou cestou tam i zpět. Z Bariloche volíme možnost jet autobusem č. 20 k hotelovému resortu, odkud pokračujeme dále po silnici a po 15-20 minutách chůze vidíme ceduli upozorňující na začátek treku. Jasně patrná cesta nás pohádkovým lesem dovede až k nenáročnému cik-cak výstupu na vyhlídku. Nahoře je opravdu nádherná vyhlídka, kde se kocháme pohledem na Andy protnuté hladinou jezera Nahuel Huapi.
Pohled ze Cerro Lao Lao
Náš první dvoudenní trek k jezeru Laguna Negra a stejnojmenné horské chatě, by měl trvat zhruba 5 hodin oba dny, protože volíme stejnou trasu tam i zpět. Na vrcholu budeme spát ve stanu namísto chaty, a tak se nemusíme registrovat předem.
Z Bariloche vyrážíme autobusem č. 10 do vesnice Colonia Suiza a rovnou míříme k nástupu na trek, kde se zapisujeme do knihy návštěvníků na poměrně zvláštním místě, u stánku s pivem a nachos. Vyrážíme pozdě, asi okolo třetí hodiny, takže je poměrně horko. Naštěstí první výškové metry nastoupáme v lese a dál pokračujeme stezkou kolem průzračné řeky, která láká k posezení a odpočinku. Moc dlouho si ale neposedíme, protože nás objeví všudypřítomná hovada a pronásledují nás až po nástup na cik-cak výstup až k laguně.
Z výstupu se nám otevírají pohledy na les, vodopády a zbytky sněhu pod kamenitými vrcholky hor. Ještě za světla stihneme vystoupat až nahoru a prohlédnout si jezero, u kterého stavíme stan v kleči, která je místním kempem.
Navštívíme chatu, která má naprosto neodolatelné kouzlo s nádechem hippies, a tak abychom mohli nasávat atmosféru, dáváme si i večeři za 600 pesos, která se skládá z polévky (netuším z čeho), misky vařené čočky a dezertu – zavařeniny s dulce lechce (argentinská sladká tekutá něco jako karamel věc). Unavení a nacpaní se vracíme do stanu, kde nás uspávají vlnky jezera narážející do kamenitých břehů. Ráno, než se vydáme na cestu zpět, si při snídani užíváme výhledů na krajinu a kondora kroužícího nad lagunou.
Poslední část výstupu ve skalnatém terénu
Pohled oknem chaty na jezero
Ranní balení stanu v kempu u Laguny Negry
Méně známý výšlap, na který jsme dostali tip od Juana, se kterým jsme se seznámili v kempu. Z Bariloche lze dojet do vesnice Villa los Coihues autobusem č. 50 na zastávku vzdálenou zhruba 10 minut chůze od nástupu na trek. Pro nás to ale není důležité, protože právě v této vesničce „bydlíme“ a jdeme rovnou pěkně po svých.
Samotný výšlap je zhruba na 2 hodinky, ale nám se trošku protahuje, protože míjíme začátek stezky a bloudíme. Po chvíli se nám podaří nepropustným houštím lesa vrátit zpět na cestu a strmějším svahem se dostáváme na horu San Martín, která má sice jen 1248 metrů, za to ale nabízí panoramatický výhled do krajiny. Procházíme se po hřebeni a užíváme si pohled na Lago Gutiérrez a Los Coihues, Lago Nahuel Huapi a Bariloche, a také vrcholy Cerro Catedral ze strany, po které se táhnou sjezdovky a vleky.
Procházka po hřebenu s krásnými výhledy do všech světových stran
Frey je nádherný zhruba čtyřhodinový trek končící na horské chatě Frey u jezera Toncek nad nimiž se tyčí vrcholky Catedral. Právě ty jsou cílem mnoha lezců, kteří zde zůstávají delší dobu, a díky omezenému prostoru je nutná online registrace. Registrovat se můžeme pouhé tři dny před plánovaným výstupem a trošku nás zamrzí, že už nejsou volná místa na stan, ale jsme rádi, že je volno na povalu na chatě.
Je „den D“ a my vyrážíme z Bariloche autobusem č. 55 do vesnice Villa Catedral, kde začíná klasická cesta pro výstup na Frey. První dvě hodiny jdeme v podstatě po vrstevnici a cestou je mnoho mostíků, pod kterými vidíme většinou vyschlá koryta horských pramenů.
První větší stín, který nás ochrání před silným sluncem je až na křižovatce s alternativní stezkou z Villa los Coihues. V tomto místě začíná pohádkový les se zurčící říčkou Van Titter a také první větší stoupání. Po dvou hodinách na nás z lesa vykoukne útulna R. Petriček z které nás čeká už jen hodina stoupání k Frey.
Přes kameny vidíme maličkou kamennou chatu a hemžící se lezce, uff, jsme tady! Všechny batohy musí zůstat před maličkou chatou, tak je také sundáváme, registrujeme se a hledáme volné místečko na povale. Před spaním ještě chvíli posedíme v chatě, kde mladá parta kluků z Buenos Aires zpívá za doprovodu kytary.
Ráno ještě využijeme k procházce, na lehko rovinkou kolem Laguny Toncek ke kamenitému stoupání, které vede k Laguně Schmoll, a dál nahoru do sedla mezi Catedral Norte a Sur. Vrátíme se k chatě, bereme krosny a sestupujeme na křižovatku na konci lesa. Tam volíme alternativní cestu pro výstup a sestup, tedy tu do Los Coihues, jdeme prostě rovnou domů.
Ve vyprahlém nízkém lese na nás praží sluníčko a my se snažíme tuhle část cesty mít co nejrychleji za sebou. Vyprahlí a celí od prachu dorazíme do kempu a já už v tu chvíli vím, že tento trek mi zůstane v hlavě navždycky.
Před chatou Refugio Emilio Frey
Pohled zpoza Laguny Toncek k Refugio Frey
Výstup k Laguně Schmoll s dalším trošku „lezeckým“ úsekem
Laguna Schmoll
V okolí Bariloche jsme si užili skvělý týden plný nádherných zážitků. Stalo se nám tak trošku domovem a opouštěli jsme ho opravdu neradi. Jenže byl čas jít dál vstříc novým zážitkům a novým místům, o kterých se dozvíte zase příště.
Čtěte také
Věrnostní klub
Získejte až 15% slevu a spousty dalších výhod
Slevy na nákup až 15 %
Na vrácení zboží máte až 14 dní
Slevy na naše služby až 30 %