Pestrá Bolívie

Ahoj Jakube, jaké jsi měl v Bolívii plány a kolik času bylo na jejich uskutečnění?

Na prozkoumání Bolívie jsme měli jen tři týdny, a tak jsme se zaměřili pouze na vysoko položené oblasti Bolívie. Měl jsem s sebou klienty, kterým jsem chtěl ukázat ta nejkrásnější místa a zároveň pestrost tamější výjimečné krajiny. Projeli jsme celé bolivijské Altiplano od jezera Titicaca až k argentinským hranicím, prošli se po největší solné pláni světa, vychutnali svéráznou atmosféru měst La Paz a Potosí, vystoupali na pár vysokých kopců a na závěr jsme ještě stihli sjezd na kolech z výšky 4700 m n. m. skrz několik podnebných pásem.

Cestovali jste místními autobusovými linkami nebo vypůjčeným autem?

Když to bylo jen trochu možné, využívali jsme veřejnou dopravu, protože je to levná varianta, která navíc přináší další možnost užít si ten správný místní kolorit. Ve větších městech to byly přeplněné mikrobusy (přeplněnými se staly především ve chvíli, kdy tam nastoupilo 7 Evropanů s velkými bágly), mezi městy pak jezdí poměrně pohodlné autobusy, které se ovšem ne vždy vyznačují velkou dochvilností. Využili jsme také jediné funkční vlakové linky Bolívie mezi Orurem a Tupizou. Trasu dlouhou 600 kilometrů jsme jeli přes 13 hodin, takže i v tomto případě je nutné obrnit se trpělivostí. V Bolívii je ovšem mnoho lokalit, kde je soukromá doprava nutností. Celý jihozápad jsme tak projeli v terénních Land Cruiserech.

Jaké bylo koupání v jezeře Titicacca?

Překvapivě příjemné. Nečekal jsem, že ve výšce 3800 všichni tak nadšeně naskáčeme do vody. Nicméně Ostrov slunce je hoden svého jména, užívali jsme si celý den bezmračné oblohy (ostatně jako celou dobu pobytu v Jižní Americe), a tak jsme rozpáleni rádi zchladili svá těla v posvátných a velice čistých vodách jezera Titicaca. Abychom jezerní atmosféru dotáhli k dokonalosti, pochutnali jsme si ještě večer na čerstvých pstruzích.

Zvládli jste výstup na nějakou šestitisícovku?

Na závěr našeho pobytu jsme měli naplánovaný výstup na oblíbený vrchol Huyana Potosí (6088 m) nedaleko La Paz, který se nám navýsost vydařil. Nejen, že se nám díky dobré předchozí aklimatizaci (a nemalému odhodlání) podařilo všem stanout na vrcholu, ale bylo nám dopřáno i pro zdejší oblast zcela výjimečné bezvětří, díky kterému jsme mohli na nejvyšším bodě strávit více než půl hodiny a vychutnat si nádherný východ slunce nad hřebeny Cordillera Real.

Výlet do oblasti jezera Salar de Uyuni, nocleh na ostrově Isla Incahuasi…nedošly Ti baterky ve foťáku?

Naštěstí ne, to by byla velká škoda. Tentokrát jsme se ovšem i přes exotickou lokalitu mimo civilizaci moc nepohybovali a až na výjimky jsme měli přístup k elektřině každý den. V některých vesnicích v pustině jihozápadu pravda běžela jen pár hodin denně, ale to nebyla zas tak velká komplikace. Po předchozích zkušenostech jsem se pro jistotu vybavil dostatečnou zásobou akumulátorů. Zvláště brzy ráno, když se teploty pohybují pod bodem mrazu, je to naprostá nutnost.

Pohyb po Altiplanu není relax v rozkvetlé zahradě. Jaké teploty vládly po setmění a jak bylo přes den. Asi dobrá prověrka oblečení. Jak jste vrstvili?

Na Altiplanu o všem rozhoduje vítr. Když nefouká, dokáže to být opravdu letní pohodička (respektive zimní), protože slunce svítí v tomto ročním období prakticky každý den naplno. Ale když začne řádit vítr rychlostí 70 km/h, přestává veškerá sranda. Nejmrazivější je právě oblast jihozápadu a také národní park Sajama. Teplé oblečení je naprostý základ, často jsme na sobě měli i pět vrstev a vypadali spíš jak maskoti od Michelinu. Já osobně používám již léta osvědčenou kombinaci spodní vrstva + softshell a v případě nutnosti přidávám membránovou vrstvu (dobré jsou celorozepínací kalhoty, abyste nemuseli sundávat boty). Na tělo ještě v případě velkých mrazů přidám primaloft nebo péřovou bundu, nutností jsou pro mě i péřové rukavice, velmi špatně se mi prokrvují končetiny.

Láká Tě stát se horníkem ve stříbrném dole v Potosí?

Ani náhodou a myslím, že každý, kdo místní doly navštíví, má totožný názor. Zapomeňte na veškerou zlatokopeckou romantiku, osud těchto mužů a chlapců (pracují mnohdy již od 12 let) je více než krušný. Kromě neskutečné dřiny v nekonečných směnách je čeká nezáviděníhodná budoucnost v podobě onemocnění silikózou. Mají sice obecně o něco vyšší než průměrnou mzdu, ale pohádkového jmění se dočká jen jeden z tisíce. Doly v Potosí nejsou veselým místem, i když město samotné s krásnou koloniální architekturou a příjemnou atmosférou tento dojem výrazně vylepšuje.

Na kole jste sjeli 50 km po cestě Camino de Muertes z výšky 4700 m do 1200. Jaký byl „průlet“ několika vegetačními i teplotními pásmy?

Sjezd po proslavené Silnici smrti jsme si nechali na úplný závěr jako takovou tečku. Byť se nejedná o žádnou cyklistickou výzvu ani sjezdový extrém, byla to pro nás skvělá příležitost jak poznat i další tvář Bolívie, protože Altiplano zabírá jen asi třetinu plochy tohoto státu a zbytek jsou zelené nížiny. Projeli jsme si tak několik vegetačních pásem a skončili až v tropickém lese, kde jsme se koupali v řece a pozorovali opice, jak skáčou z větve na větev. Po třech týdnech v mrazivé vysokohorské poušti jsme si připadali jak v Jiříkově vidění.

Nakonec zkus shrnout Bolívii jednou větou?

Bolívie je zemí pestré a místy až surrealistické krajiny s drsným klimatem, s obyvateli naprosto stejné charakteristiky.