Vánoční tipy
Inspirujte se
Skupina běžců si vyzkoušela skialp kemp v Západních Tatrách
16. 2. 2020
Skupinka běžců pod křídly běžeckého klubu Running zone Brno, co tráví každou chvilku pohybem, vyrazila na svůj první skialpový kemp do západních Tater, oblast Roháče. Cílem bylo nabídnout aktivním běžcům sdružujícím se v klubu jinou přípravu, než běžeckou.
Linda Beniačová, zakladatelka klubu a aktivní závodnice, našla zalíbení ve skialpinistické přípravě, a tak bylo rozhodnuto. O kompletní přípravu, školení a plánování se postarali dlouhodobí kamarádi Braňo a Seka ze sdružení Trilkinson. Materiální výbavu zajistil Rock Point, který na kemp zapůjčil i novinky z řad lyží a lavinové výbavy včetně lavinových batohů. Navíc, byl k dispozici i zástupce Rock Pointu Radek, nadšený běžec i skialpinista, který byl připraven pomoci, poradit a vysvětlit cokoliv k novému vybavení.
První dny počasí účastníkům kempu úplně nepřálo. Západní Tatry spíše ukazovaly svou odvrácenou tvář. Ustavičný nácvik práce s pípáky, sondami a lopatami ve velké oblačnosti a zimě spíše všechny odrazoval a většina se utvrzovala zůstat i v zimě jen u běhu. Odpoledne se všichni těšili již do tepla penzionu, zahřát se teplým čajem či něčím ostřejším. Předpověď na sobotu a neděli slibovala dobré počasí a tak u všech zůstávala jiskra naděje, že něco uvidí.
Probuzení do sobotního mrazivého rána s nádherným výhledem na Salatín (2047 m) všem rozehnalo chmurné myšlenky z předešlých dní. I přes teploty -14°C a na hřebenu -19°C se všichni nemohli dočkat, až nasadí lyže a vyrazí vrcholu vstříc. Po zdolání kopce volným terénem až pod centrální žlab, kde jsme si prakticky ověřili znalosti nabyté z předešlých dní, skupina vyrazila vzhůru.
Zanedlouho všichni s nadšením stanuli na vrcholu Salatína, odkud byl nádherný výhled všemi směry. Následný sjezd byl za odměnu. Aby toho nebylo málo, tak jsme kopali sněhový profil a zjišťovali stabilitu svahu. Všichni plní emocí se vydali ještě jednou vzhůru, a to pod Salatínské žlaby. To co nás čekalo při cestě dolů, jde popsat jen samými superlativy. Večer se všichni bavili jen o svých prvních obloucích ve volném terénu a těšili se na poslední den. V plánu byla hřebenová túra.
Nedělní ráno bylo opět mrazivé, ale navíc s nárazovým větrem na hřebenu. Změna plánu túry byla nutná, ale i tak naše cesta vedla opět nahoru pod Salatínské žlaby. Až na místě jsme se rozhodli, že zkusíme vystoupat na Přední Salatínský hřeben, kde se uvidí, zda budeme moci pokračovat dál na Brestovou. Při výstupu si všichni vyzkoušeli, jaké to je, stoupat s mačkami na nohách a cepínem v ruce.
Bohužel rychlost větru na hřebenu byla příliš vysoká a znemožňovala bezpečné pokračování dál na Brestovou. Následný sjezd do doliny tak byl prověrkou lyžařských schopností všech účastníků. Dole si nejeden oddechl, že to má zdárně za sebou a začala vášnivá diskuze. Z ní všechny vytrhlo hlášení o spadlé lavině a dvou zasypaných (samozřejmě to bylo další ze cvičení).
Rychlá mobilizace, rozdělení úkolů a následná akce s úspěšným koncem ukázala připravenost celé skupiny. I tady totiž platí známé heslo: „opakování, matka moudrosti“. Aby se celý kurz neukončil cvičnou záchrannou akcí, tak někteří ještě vyrazili zpět pod Salatínské žlaby, kde si užili překrásnou jízdu volným terénem.
Celý kurz byl pro většinu něčím novým, naučili se mnoho nových věcí, o kterých ještě před pár dny jen slýchávali. Sjeli si svůj první žlab – žlab v západních Tatrách.
Čtěte také
Kam dále?
28. 11. 2024