Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Co plánuje Peggy Marvanová na rok 2019?

Extrémní bikerka, malá postavou, velká výkonem. Markéta "Peggy" Marvanová si bez kola život neumí představit a tak ji možná zahlédnete, když se kolem vás mihne v Praze v černožlutém dresu messengera. Napsala už dvě knížky, a ačkoli je získávání peněz od sponzorů náročné, dokáže přitom i myslet na potřebné a věnuje se i charitě. Zeptali jsme tedy na její na zážitky a pocity z uplynulé sezóny i na plány a výzvy pro letošní rok.

Peggy, na jaký zážitek loňského roku často vzpomínáš?

Nejkrásnější a zároveň nejdrsnější byla pro nás s přítelem Adamem poslední noc na závodě Italy Divide. Při závodě dlouhém 900 km jsme naspali jen 9 hodin, poslední noc jen hodinu. A během závěrečných 150 km na trati jsme nastoupali celkem 4 500 metrů. Trať totiž vedla před cílem přes dva výrazné kopce. Na prvním z nich jsme ve tři ráno chytli děsivou bouřku. Byla zima, silný protivítr, hustě pršelo a místy nás silně bičovaly kroupy.

Snažili jsme se co nejrychleji dostat z kopce dolů, abychom nezmrzli. Protivítr byl ale tak silný, že to vůbec nejelo ani z kopce. Déšť byl tak prudký, že nám po zádech stékal souvislý pramínek vody, který nám následně vytékal z nohavic. Prsty na nohou ani na rukou jsme zimou vůbec necítili. Asi tak hodinu jsme jeden na druhého nepromluvili, jen jsme šlapali, co to šlo, a hlavou se nám honily děsivé myšlenky. Když jsme ráno v šest sjeli do údolí, do vesnice, která od sebe
oddělovala ty dva kopce, byli jsme ohromně šťastní, že je to za námi.

Markéta

Nejsmělejší výzva pro rok 2019?

Rozhodně přejezd USA na horském kole z východu na západ, v rámci závodu American trail race. Tento závod je úplně nejdelším závodem pro horská kola na světě. Měří 8 000 km a jede přes 13 států USA z východního na západní pobřeží. Jeho celkové převýšení přesahuje 100 000 metrů a nejvyšší bod trasy leží ve výšce 3 997 m. Trasa vede drsnou krajinou a z 85 % po nezpevněných cestách. Závod plánuji jet přibližně 40 až 45 dní. Náročnost závodu prezentuje fakt, že tento závod v jeho několikaleté historii dokončilo pouze 13 závodníků.

Markéta

Kdy se v tobě probudila touha po extrémním pohybu v přírodě, který je většinou spojený se závoděním?

Ani nevím. Je to asi nějaká vnitřní síla, co se mnou hýbe. Sahá to ale nad mé vědomí. Pohyb je pro mě něco jako touha a zároveň nutnost. Je to asi jako s každou jinou závislostí, já jsem se stala závislá na pohybu. Pravdou je, že po pár dnech bez pohybu sama se sebou nedovedu vydržet a všechno mě štve. Jestli je to ale špatně, že potřebuji pohyb ke svému životu, si nemyslím. Vždyť bez pohybu není života. No a dlouhé závody? To je můj prostředek k cestování a spokojenému já. Ohromně mě baví.

Jak Ti chutná dojezd do cíle, ať už úspěšného nebo nepovedeného závodu?

Cíl je zvláštní. Člověk jako by zažíval smutek a radost v jednom. Na jednu stranu se těšíš domů, protože ti chybí zázemí, na druhou stranu nechceš opustit přírodu. Něco končí, ale zároveň je konec cesta k dalšímu začátku.

Markéta

Za několik let závodění ses sama o sobě dost dozvěděla. Dokážeš se ještě něčím vnitřně překvapit?

Můj život je plný překvapení. Před pár lety bych si ani nemyslela, že zvládnu na kole sedět jednu hodinu v kuse. A teď, o pár let později mi 8 000 km dlouhý závod přijde jako zajímavý nápad. Doufám, že se ještě v hodně věcech za svůj život překvapím. Protože jinak by to asi byla nuda.

Jak těžké je v krizovém rozpoložení zapudit myšlenku vzdát závod?

Záleží na tom, jak moc velká krize to je. Pokud jde do úzkých, tak tě myšlenka něco vzdát ani nenapadne. Prostě se mi jen chce, dostat se ve zdraví pryč z té dané situace. A když se pak z ní člověk dostane, tak je rád, že to zvládl a v euforii jede dál. No, a když je ta krize menší, anebo je to něco otravného, jako stálá mírná bolest, tak si člověk na vzdávání občas i vzpomene. Ale když hlava chce, jde se vypořádat s ledasčím. 

Markéta

Tvůj životní partner také závodí. Jak se odlišuje, kromě změny prostředí, vaše všednodenní spolužití od závodnického?

Je to skvělý život. Společný koníček bych přála snad každému páru. Díky společným prožitkům si navzájem rozumíme, a to nás drží nad vodou. A navíc na závodní momenty, krizové i radostné, vždycky ještě dlouho vzpomínáme. Možná by se dalo říct, že z nich žijeme.

Nakonec se chci zeptat, na nějaký tip na povedený kousek výbavy, kterou bys doporučila ostatním?

Toho je moc! Ale rozhodně nejlepší věcí, kterou jsem posunula svou závodní výbavu v posledním roce je karimatka THERM A REST NEOAIR XLITE - REGULAR. Ve městě a na kratších cestách mě pak obrovsky baví OSPREY TRANSPORTER 40 II.

Markéta

Ptal se: Michal Bulička
Odpovídala: Markéta Peggy Marvanová, členka Rock Point Teamu

Další outdoorové čtení

Brněnští horolezci Tomáš Cimr a Vít Dubec podnikli výstup na pamírskou šestitisícovku. Zeptali jsme se jich, jaké jsou pocity z expedice a jaké nástrahy se jim postavily do cesty...
Původní cíl Expedice si zabrala armáda pro sebe. Museli se tedy vydat na novu o dalších 500 m vyšší horu...
Zvažujete výlet do Katalánska? Kolega Sváťa tam byl a má pro vás pár pěkných tipů, které stojí za navštívení...