Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Hobby běžec Roman Chládek se našel v trailrunningu

Když bylo Romanovi 43 let, začal s běháním. Nadchl ho hlavně trailrunning, na terénních cestách se cítil lépe než na silnici. Pomaloučku zvyšoval tréninkové dávky a dnes má za sebou dva roky systematického tréninku a závodil už i na slavném UTMB okolo Mont Blancu nebo v Pyrenejích.

Roman je důkazem toho, že začít se dá v každém věku a ultradlouhé závody mohou být pro každého, kdo natrénuje. Třeba vás následující článek inspiruje…

Roman Chládek na závodech Pyrenees Stage Run 2019 - ten ve výskoku
Roman Chládek na závodě Pyrenees Stage Run 2019 (ve výskoku)

Romane, odkdy se věnuješ systematicky běhání? 

Je to asi 6 let co jsem začal, tak 5 let trochu víc, intenzivně podle tréninkového plánu poslední dva roky.

Proč se věnuješ hlavně trailrunningu?

Miluju hory, dříve jsem lezl. Preferuju hlavně zahraniční hory, protože mám radši ty vyšší a tady v CZ už pouze trénuju, závodím tu jen výjimečně.

Jaká je tvoje intenzita tréninku, kolik hodin týdně naběháš?

Trénuju 6 dní v týdnu, soboty dvoufázově (teda, když se mi chce a můžu). Naběhám mezi 90 – 120 km za týden.

Proč ses rozhodl pro dlouhé horské ultramaratóny?

Dává mi to sílu. Člověk tam má spoustu času si srovnat myšlenky a hodně mě to posiluje. Říká se, že nejtěžší je vydržet sám se sebou, se svými myšlenkami. Je pravda, že občas se mi honí hlavou strašný věci. Hudbu neposlouchám, snažím se užít si tu krásu hor, která mě neskutečně nabíjí.

Roman Chládek (vlevo)
Roman Chládek (vlevo)

Podle čeho si vybíráš závody?

Buď na doporučení, nebo podle toho, co mě někde zaujme, mám rád nové krajiny. Loni jsem byl na Madeiře, kde jsem běžel 115 km. Přeběhneš vlastně celý ostrov a vidíš, jak je různorodý. Příští rok si chci nadělit Skotsko.

Jaké závody v trailrunningu v Česku a na Slovensku považuješ za zajímavé a hodné doporučení?

Jak jsem řekl, už tady téměř vůbec nezávodím. Moc se mi líbil Jizerský ultratrail, který ale bohužel po třech ročnících skončil a pak 10 lužických sedmistovek. To je malý závod, kde ale běhají top „ultráci“, např. Radek Brunner a další. Běží se 2 dny. V sobotu 66 km a v neděli 44 km. Na Slovensku jsem běžel jen Javornickou 100 (na 80. km jsem musel vzdát kvůli problémům s nohou. To je moc pěkný, také spíše komorní závod. Jinak mě u sousedů láká Malofatranská 100.

Proč jste založili běžecké sdružení Runsport?

Robert (Krupička) je běžecká legenda horských běhů a tak jsme si řekli, že by bylo fajn, mít kolem sebe lidi, které baví to samé. Dvakrát ročně pro ně pořádáme soustředění a na některé závody jezdíme společně. Jako komunita fungujeme velmi dobře, každý se můžeme bavit s každým.

Dají se v trailrunningu získat úspěchy, i když neběháš od dětských let?

Podle mě určitě, byť jsem už veterán a úspěchy jsou z mého pohledu relativní. Osobně neřeším až tolik umístění, ale spíše běžím proti nějakému času, který si naplánuju.

Co bys poradil těm, kteří se nemohou odhodlat k odstartování svého běžeckého života?

Ať to určitě zkusí, stojí to za to. Za mě vyhrává každý, kdo neleží doma na kanapi a není důležité, jestli závodí nebo si běhá pro radost. Odměnou mu budou noví kamarádi, spousta zážitků a třeba i ty úspěchy.

Co je podle Tebe na běhání nejlepší?

Těžká otázka. Nejlepší… já jsem asi trochu masochista, protože ultra skoro vždycky strašně bolí. Ať je to žaludek, který mě občas zlobí, vedro, který nemám rád, nějaký jiný zdravotní problém. Ale i když si mockrát při závodě říkám, že to nemám zapotřebí a proč to dělám, tak pocit v cíli to všechno přebije a po chvíli už si pamatuješ jen ty krásný zážitky v horách. Tu neskutečnou přírodu, krásný hory a na to utrpení naštěstí zapomeneš. Samozřejmě mám spoustu kamarádů a známých, o některý přijdeš, ale většinou jich hodně získáš a vždycky jsou to fajn lidi. Hodně mě osobně nabíjí i práce pro lidi z týmu. Organizovat ty soustředění, což není pro 40 lidí legrace. Pomoci jim a poradit, jen tak si pokecat. Prostě je mám rád.

Na co si dát naopak při běhání pozor?

Těch věcí je asi víc – nekvalitní levný vybavení, přecenění svých schopností (to je často vidět např. při Run Czech závodech), nepodcenit nikdy povinnou výbavu, hlavně v horách se to nevyplatí…

Nějaký ten pátek už nejsi junior. Máš nějaký recept, jak běhat ve zdraví i ve středním věku?

Zdraví mi, zaplať pánbůh, drží. Občas se ozve samozřejmě nejtěžší pánská choroba – rýmička, ale jinak žádný větší potíže. Asi před dvěma lety jsem taky přestal jíst maso, před závody jsem ho stejně už několik dnů nejedl, takže jsem to jen posunul dál, jím jen ryby, ty mám moc rád. Takže i jídelníček. Jím spíše asijskou kuchyni, hlavně vietnamskou, českou klasiku téměř vůbec. Cvičení říkat nebudu, protože tam mám velký rezervy, protože se mi strašně nechce a dokopu se, jen když mě začne někde něco bolet. Jinak asi nic speciálního nedělám, prostě trénuju .

Jaké vybavení používáš?

Oblečení preferuju Salomon, to se mi osvědčilo a zatím asi nebudu nic měnit. Jejich trička a trencle jsou super. Bundy aktuálně používám dvě – Dynafit Ultra GTX Shakedry 150 JKT a Salomon S-lab. Boty už téměř výhradně Hoka One One – trailové modely + univerzálky na trénink. Miluju Speedgoat 3 na závod a na trénink Challenger ATR 5. Ponožky mám teď skvělý Smartwool v dyzajnu Rob Krar. Pak hole od Leki a dyzajnový čepky od Insane Inside.

Osobně jsem hlavně u bot dlouho hledal. Měl jsem samozřejmě Inov-8, Salomon, ale protože mám spíš širší nohu, objevil jsem americkou značku Altra. Ta je super, skvělá bačkora, ale na technický traily mi nesedí, hlavně mezi kořeny a šutry se mi občas sekla široká špička. Nakonec můj výběr skončil u Hoka One One, která je sice užší, ale tak nějak přijatelně a hlavně nabízí výrazně širší řadu bot na různý typy závodů.

Podle čeho by si měli běžci vybírat vybavení?

Vybírat by měli přesně podle toho, co jim vyhovuje. Nejsou důležitý značky a to, jak třeba oblečení vypadá. Musí to splňovat to, co od toho daný běžec chce – co a kolik km v tom chce běžet, v jakým terénu a podmínkách. Nicméně, podle mě, je to vždycky o hledání a zkoušení. Neznám asi nikoho, kdo by se trefil na první pokus.

Děkuji za odpovědi

Ptal se: Michal Bulička
Odpovídal: Roman Chládek - ultratrailový běžec a pravidelný zákazník pražské prodejny Rock Point v Letňanech
 



Roman ChládekROMAN CHLÁDEK

Věk: 49
Disciplína: horský běh - trailrunning
Kde bydlím: Luštěnice, nedaleko Benátek nad Jizerou
Měsíčně naběhám: 400-500 km (teď méně, je konec sezony a plánuji malý odpočinek)
Poměr tvrdý/měkký povrch: 10/90 %
Počet běžeckých bot v botníku: 11 párů
Počet závodů za posledních 12 měsíců: 5
Můj nejdelší závod: UTMB – Ultra Trail Mont Blanc, trasa TDS 125km / +7500 m, 26:56:36 h
Největší běžecký úspěch 2018: Hochkönigman - 92 km/+5500 m, 30. celkově, 10. místo v kategorii),
Největší běžecký úspěch 2019: Pyrenees Stage Run - 240 km/+15000 m za 7 dní, 10. místo celkově, 8. v kategorii.
 


Další outdoorové čtení

Průběh 240km závodu očima ultratrailového běžce...
Jak to vypadá, když se školíme přímo v terénu...
Nejlepší je, když si můžete produkty rovnou vyzkoušet. A my ty od Salewy zkoušeli přímo v Dolomitech...