Jak 3 holky přeběhly Krušné hory

12 min čtení 03. 07. 2022

Pro Soňu byl loňský přeběh Krušných hor bezkonkurenčně nejkrásnější běžecký zážitek roku. Proto se rozhodla vyrazit na stejnou trasu i letos. Tentokrát ale v čistě ženském týmu. Jaké dojmy si běžkyně z dlouhého přeběhu odnesly? Zeptali jsme se Soni i jejích kamarádek.
 

Soňo, jak tě vůbec napadlo běžet podruhé napříč Krušnými horami?

Napadlo mě to, protože loni to byl perfektní zážitek sezóny a moc se mi líbilo pomyšlení, že to zvládnou jen samy ženy přeběhnout v pěti dnech celé pohoří. A na rovinu, moc takových kolem sebe nemám. O to víc mi udělalo radost, že se Ivča a Lenka rozhodly do toho jít se mnou. A zpětně prý nelitují.

Váhaly Ivča s Lenkou, jestli se do takého podniku pustit, musela jsi je přemlouvat?

Popravdě ani jedna z nich neváhala, i když se mi svěřily, že do toho šly s určitými obavami, aby zvládly takovou kilometráž 5 dní po sobě. Ale to jsem se bála i já, aby to tělo vydrželo. Naštěstí zase jelo jako stroj. No a holky jsou obě také milovnice pobíhání v přírodě, takže jsme vybraly termín, sehnaly support, a nebylo už co řešit.
 

Jaký byl největší rozdíl oproti loňsku? Je snazší, nebo naopak těžší běžet znovu tu samou trasu?

Rozdíl oproti loňsku byl samozřejmě ten, že jsem už věděla, co mě čeká, a moc jsem se těšila, že se znovu podívám na všechna ta krásná místa, co jsme loni viděli. A moc mě překvapilo, že jsem si z celé trasy pamatovala dost bodů, že jsem třeba věděla, kudy jít i bez mapy. Ale člověk si z 220 kilometrů nemůže pamatovat všechno. Bylo to nostalgické vzpomínání, a hezké přesouvání se po krásných místech... A byla jsem ráda, že vidím ty nadšené tváře holek, které si to užívaly stejně jako já.

Oproti loňsku se mírně upravila trasa, dokonce se i trochu prodloužila. Jaký byl důvod a bylo to přínosné?

Oproti loňsku se upravila trasa, aby vždy končila v místě ubytování, a nebylo třeba zdlouhavých přesunů na penziony. Také se poupravila, aby vždy vedla hezčími cestami a úseky, aby byla minimálně vedená po asfaltu (i když jsou místa, kde se člověk asfaltovým přeběhům nevyhne). A tím, že jsme loni s kluky trasu už jednou proběhli, tak jsme věděli, kde je potřeba udělat změnu. Nyní je za mě trasa perfektní.
 

Zvolila jsi v něčem jinou taktiku (oblékání, tempo, jídlo…), poučila ses z loňska?

Taktika byla úplně stejná. Pohodově běžet, přizpůsobit tempo ostatním... a užít si to. Spíš jsem do holek hučela, že mají pořádně jíst, protože to je na takových dlouhých bězích potřeba, tělo musí na něco jet. Šly jsme to opravdu pohodově, takže si myslím, že jsme si dobře rozložily síly, a že tělo zvládlo parádně fungovat. Je hlavně potřeba se večer pořádně najíst a k tomu přidat kvalitní spánek, to je jasný.

Jaké boty jsi zvolila na přeběh Krušek? Podle čeho mají lidé na dlouhý etapák jako je tento vybírat?

Dynafit Ultra 100 jsem měla obuté 4 dny a jeden den jsem běžela  v Inov-8 Trailfly ultra G300. Je potřeba zvolit boty, které jsou více odtlumené, protože nohy fakt dostanou zabrat. Boty s menším tlumením, které jsou spíše na kratší výběhy, nejsou vhodné. I když se velká část trasy běží po měkkém povrchu, je potřeba nohy šetřit a dopřát jim více pohodlí v podobě tlumení. Prostě prostorné ultra modely bot. Ne žádné závodky.
 

V čem je rozdíl mezi běháním s kluky a čistě v holčicí partě? Je jiné tempo, jiná témata v konverzaci, zodpovědnost za trasu…

Hlavní rozdíl bude asi ten, že je jiné tempo. Šly jsme to pohodověji. I když je pravda, že i kluci na mě loni čekali a dali mi prostor s nimi držet tempo, a nevlát vzadu jak hadr na holi. Konverzace je taky vedená úplně jiným směrem, ale obojí má něco do sebe. Zodpovědnost za trasu byla v tomto případě nejmarkantnější rozdíl. Loni jsem se nechala vést kluky a nemontovala jsem se jim do toho. Letos jsem tu zodpovědnost logicky přebrala já, abychom si zbytečně nezaběhly. Ale jak jsem už říkala, místa jsem si pamatovala, takže jsem místy mapu ani nepotřebovala.

Tentokrát jste s holkami měly poměrně brzké doběhy do cílů etap, čím to bylo? Měly jste dřívější starty, svižnější tempo, nebo méně pauz?

S holkami jsme určitě mnohem méně pauzírovaly, protože to ani holky moc nechtěly, a nepotřebovaly se jako chlapi jít pořádně najíst. Stačilo jim si dát u auta svačinku, doplnit pití, a už se šupkalo dál. Měly strach z toho, že když si sednou, tak jim zatuhnou nohy, a už se nerozběhnou. Ale jsem ráda, že zjistily, že je i tak potřeba na chvilku si sednout, a odpočinout nohám... ono to totiž hodně pomůže.

Taky jsme byly rychleji ráno na startu, asi to bylo tím, že jsme byly jen tři a taky jsme se budily ráno s první zpěvem ptáků. Takže jsem se nachystaly, posnídaly a vyrážely plné energie na další etapu.

Plánuješ se pustit do ještě delších tras? Vybrala bys případně spíše vyšší denní porce nebo zvýšila počet dní po sobě?

Moc ráda bych se ultra vzdálenostem věnovala i nadále, protože je to to, co mě nejvíc baví. Testovat tělo, co vydrží a hlavně si užívat ten celodenní pohyb v přírodě. To je k nezaplacení. Už teď mi chybí ta vůně lesa, zurčení potůčků a to, že člověk nemusí skoro nic řešit, jen běžet. Je to perfektní čistička hlavy.

Kdybych si měla vybrat, tak bych určitě zvýšila počet dní po sobě, protože etapa o délce 50 km už je dost dlouhá na to, že člověk má druhý den ráno zase vyběhnout. Tělo musí přes noc stihnout zregenerovat. Nohy překvapivě opět nebyly ani moc unavené, jako loni, což prostě nechápu. Ale myslím si, že je to tím, jak se člověk neždíme a jde to na takový úsporný režim a nepřepíná se. Tělo, které je zvyklé se hýbat, toho vydrží opravdu hodně. Přesvědčila jsem se o tom již podruhé.
 


Jaké zážitky si z přeběhu odnesly Ivča s Lenkou, které byly v Krušných horách poprvé?

 

Jak dlouho se věnuješ běhání a jaké trati máš nejraději?

Ivča: Mám za sebou pestrou sportovní minulost, ale běh byl pro mě dlouhá léta doplňkovou aktivitou. Přestože jsem běhala celoročně, nebylo to to hlavní. Nikdy jsem nebyla na žádném běžeckém tréninku, soustředění ani závodě. Běhám pro radost, abych byla v kontaktu s přírodou. Asi poslední 4 roky je běh má hlavní pohybová aktivita a ostatní ustoupily. Z individuální záležitosti jsem postupně přešla i na běhání ve skupině s lidmi, kterých si hluboce vážím jako skvělých běžců, ale především jako skvělých osobností. Pokud mi to okolnosti dovolí, jdu se proběhnout na delší trať 20, 30, 40 km a občas i něco delšího. Miluji lesní cestičky, které jsou členité, vlní se krajinou, jsou kontaktní, hopsavé, hravé. Co se týče profilu, mám ráda i kopce.

Lenka: Začala jsem běhat 4 roky zpátky v zimě a život bez běhání si už nedokážu představit. Miluji hory a protože v horách nějaké ty kopečkou jsou, tak mě baví hravý svižnější terén. K dlouhým vzdálenost se postupně proběhávám.
 

Co sis pomyslela o 220kilometrovém přeběhu Krušných hor, když ti o něm Soňa poprvé řekla? Jsi zvyklá na takovou porci kilometrů, nebo to pro tebe byla nová výzva?

Ivča: Byla jsem nadšená! Věděla jsem, že to bude skvělý běžecký zážitek. Také jsem byla šťastná, že si na mě Soňa vzpomněla, dala mi důvěru a takovou příležitost. Potom přišla obrovská zvídavost, dohledávala jsem informace o Krušných horách a začala se těšit na hory, holky a na všechno, co přijde. Samozřejmě v tom byl i velký kus respektu a pokory. Na začátku jsem věděla jen to, že to bude 220 km. Představovala jsem si, že to bude hlavně o kopcích, technických výbězích a sebězích a o spoustě výškových metrech v tempu. Na větší objemy kilometrů jsem asi poměrně zvyklá. Před odjezdem do Krušných hor jsem měla v terénu (od ledna do začátku června) naběháno asi 2 000 km a 55 000 výškových metrů. Terén i profil byl nakonec mnohem vlídnější, než jsem si představovala, ale i tak je pokora a respekt na místě. Je dobré se připravit a mít něco naběháno.

Lenka: To bych chtěla zvládnout! Měla jsem z toho obrovskou radost, že se budu moc zúčastnit takové výzvy a moc se těšila, ale také jsem si říkala, zda to nohy zvládnout...  Nikdy jsem takovou dardu kilometrů po sobě neběžela a tak to pro mě byla nová výzva a další osobní projektíček. Tímto Soni a celému týmu ještě jednou děkuji!
 

Jak se ti běželo? Šlo to podle předpokladů a plánu, nebo to mělo v průběhu pěti dnů nějaký nečekaný vývoj? 

Ivča: Běželo se mi dobře od začátku do konce. Před odjezdem jsme se s holkami domluvily, že nechceme honit čas. Pokud poběžíme nějakým krásným místem, zastavíme, pokocháme se, užijeme si to a poběžíme dál. Běžely jsme společně klidným tempem, které nezatěžovalo a umožňovalo nám sledovat okolí. Co bylo nečekané? Asi to že nepřišla žádné svalovice.

Lenka: Jsou věci, které prostě nenaplánujete, tak se bohužel dostavila bolest nohy. Namazala se větrovou mastí, použil se masážní válec, provedly se všechny protahovací cviky, také poprvé jsem si vyzkoušela, jaké to je mít na sobě tejp, nadopovala jsem se všemi různými regee doplňky, které normálně nepoužívám a běželo se dál... A tak pořád dokola.

Co bys řekla, že je pro běžce na takové trati nejdůležitější si pohlídat a nepodcenit?

Ivča: Doporučení by mohlo být více. Obecně počítejte s tím, že na dost místech je špatný mobilní signál. Stáhněte si offline mapy na mobil či do hodinek. Vezměte si s sebou hotovost, protože v obchůdcích po cestě a často i na ubytování nepřijímají platební karty. Předem se spoluběžcem nebo ve skupince najděte konsenzus, jak chcete běh pojmout.

Lenka: Lidské tělo a hlava toho vydrží hodně, ale někdy může přijít zranění, které neovlivníte. Je důležité si uvědomit, že tady nemá tělo a hlavně nohy prostor na regeneraci, prostě vstanete a běžíte. Člověk by měl mít určitě něco už naběháno a tělo trochu vyzkoušelo, zda to zvládne. Určitě se vybavit pitím, nějakou energii do vestičky, mobilem, drobné do kapsy a nějakou náplast. Náplast/tejp zejména na vnitřní stranu paží, které se odírají o běžeckou vestičku. 
 

Jak bys zhodnotila trasu přeběhu? Vyhovovalo ti rozvržená etap i cesty, kterými byla vedena?

Ivča: Chtěla bych poděkovat Rock Pointu, že jsme trasu celého přeběhu dostaly připravenou. Je to velké pomoc, především pokud jedete do míst, která neznáte a vždy je několik variant, kudy se vydat. Rozložení do etap bylo pro mě naprosto vyhovující. Měly jsme velké štěstí na počasí, ale i za nepříznivého počasí, je etapa do 50 km/den stále dobře zvládnutelná.

Lenka: Trasa byla skvělá! Vedla kolem rybníků, potoků, prudké kopce nahoru a dolů, přes lesy, rozhledny a skály i nějaký ten asfalt ve vesničkách se našel a nekonečně dlouhé krásné louky. Prostě od každého něco.  

Jak se ti líbilo v Krušných horách? Znala jsi je už předtím, nebo to pro tebe byla první návštěva?

Ivča: Už když jsem dohledávala nějaká data, tak na mě Krušné hory udělaly silný dojem. Jejich historie je fascinující a v běžném životním rytmu si ji nemáme ani čas uvědomit. Na místě jsem se snažila krotit, ale stejně jsem pořád opakovala, jak je tam vše krásné. Díky tomu jsme mimoděk navázaly kontakt s místními a pobavily se o životě v tomto regionu. Je to jiný způsob, jak poznat místo, kudy běžíte a kde jste. Přeběh pro mě byl jeden velký rozhovor s přírodou, kde se člověk vystavil všem obrazům, zvukům i vůním a byl přítomný. Proběhly jsme spoustou inspirativních a vzácných míst. Běžely jsme přes pískovce, skalky, vyhlídky, lesy, háje, louky (i se vzácnými orchidejemi), starými cestami, ruinami obydlí, rašeliništěmi  a mnohými dalšími kouzelnými místy. Pokud budete mít možnost, předejte si k trase i další zajímavá místa jako třeba Kamencové jezero v Chomutově, Jelení horu nad Přísečnicí, Mědník, místa, která připomenou pomíjivost všech a všeho jako například bývalý důl Rolava nebo komunistický lágr u Jáchymova.

Lenka: V Krušných horách jsem nikdy nebyla, tak jsem se netěšila jenom na běh, ale také na to, že v průběhu 5 dní uvidím zase něco nového. Z Brna to máme přece jen dál. 

Šla bys do toho znovu?

Ivča: Moc ráda! Krušné hory jsme viděly krásně zelené. Cestou jsem si pohrávala s myšlenkou, že Krušné hory, které hrají všemi barvami na podzim i s mlhou, musí být nádherné a co teprve ty zimní se sněhem. Takže proč je nezažít ještě i jinak?

Lenka: Určitě, ani sekundu bych neváhála! Jenom doufám, že Krušnými horami to všechno teprve začalo.

 

 

Vyberte si svou krušnohorskou výzvu

Chcete si krušnohorskou výzvu zaběhnout také? Vybrat si můžete nejen ultra trasu, ale i jednotlivé úseky, které může proběhnout či projít každý z vás.

Více o Rock Point výzvě "napříč Krušnými horami"

Ptal se: Jakub Cejpek, člen Rock Point Týmu
Odpovídala: Soňa Švestková

Další outdoorové čtení

Martin si dal Rock Point výzvu „napříč Šumavou“ a za dva dny uběhl 160 km. Jak se taková ultra vzdálenost běží, jak je to náročné a co na trase čekat, jsme se zeptali přímo...
Narozeninový dárek pro sportovně založenou Soňu skrýval velké překvapení. Šedesát poctivých kilomentů napříč Velkou Fatrou a 4km převýšení...
V Alpách je celkem 82 čtyřtisícových vrcholů. A Kubovi už zbývá zdolat pouze jeden jediný. Po dobu 16 let zdolával jeden za druhým. Zeptali jsme se ho...

Vyberte si ze široké nabídky značek

Rafiki Hannah Prana Smartwool Keen Garmont Julbo Osprey