Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Jak jsem běžel Arberland Ultra Trail

Den "D" je zde, uteklo to nějak rychle. Teprve v pátek ráno mi začíná docházet, jaká bejkárna mě čeká. Zanedlouho se na výdeji startovních čísel scházím s Tomášem Bystřickým a Tomášem Mrázem. Bystrouš běží 60 km a já s Tomem jdeme oba 35km trasu.   

Martin Vitík - těsně před závodem Arberland Ultra Trail 2017
(vlevo Tomáš Mráz, vpravo Martin Vitík)

Start

V sobotu vstáváme do azurového nebe a krásné teploty kolem 10° C. Na náměstí již běží časomíra a odpočítává závodníkům čas z 60km trasy. Po chvilce dorazí Tomáš Mráz, se kterým jsem se domluvil na společném absolvování závodu Arberland Ultra Trail. Výkonnost máme skoro stejnou a podpora na trati, v případě krize jednoho z nás, se hodí. Kontrola batohů a povinné výbavy jde jako na drátku. Po chvilce stojíme v koridoru a čekáme start. Začátek je snadný, pelášíme z náměstí hezky z kopce dolů, po stranách fandí spousty lidí a ženou nás vpřed. Nesmíme se nechat strhnout, teď nemá cenu se hnát.    

Martin Vitík ve startovním koridoru závodu Arberland Ultra Trail 2017

Malý Javor

Přeběhneme křižovatku a začíná skoro 12 km dlouhé stoupání, které se zastaví na Velkém Javoru. Krásný trail po lesní pěšince se mění do široké cesty. V této části se závod obohacuje o závodníky z trati 60 km. Někteří borci vypadají naprosto svěže, jako by neměli v nohou již 25km. Místy nemá cenu běžet, protože stoupání je strmé. Uvařit stehna v první třetině by nebylo moc chytré. Povrchy se rychle mění - šutry, kořeny, šotolina, neustálé změny rytmu běhu. Úplně pravý opak toho, co má člověk zažité ze silnice. Na Malý Javor vede přímá cesta k vrcholu, žádný traverz bokem. Dole vidíme hada lidí, jenž se pohybuje do kopce. Taková úzká strmá cestička, na které se ještě musíme míjet s turisty, jdoucími v opačném směru. Těch bude dnes ještě hodně.    

Závod Arberland Ultra Trail 2017

Velký Javor

Nejvyšší bod trasy je na dohled, cesta však nevede přímo. Pelášíme po cestě, kde v zimě jezdím na běžkách. V polovině dlouhé rovinky je ostrá levá a nastává 1 km výživného stoupání. V půlce začínám kopec proklínat, to však ještě nevím, co bude za pár metrů. Schody a zase schody, každý jinak vysoký, stehna začínají místy protestovat. V koncové pasáži pálí jako čert. Na přelomu horizontu je nechávám chvilku odpočinout, než přejdu do běhu. Foto na vrcholu s křížem je pro každého závodníka skoro povinnost. Optimistická předpověď, vyběhnout na vrchol za 90 minut, byla hodně odvážná. Hodinky ukazují 113 minut :). Občerstvovačka nabízí široké množství dobrot, najdou se i odvážlivci, kteří dohání energii pivkem.

Martin Vitík - selfie při závodě Arberland Ultra Trail 2017

Konečně z kopce

Nápad nahnat čas z kopce bere brzo za své. Technický seběh má skoro 2 km, poskakujeme mezi kořeny, šutry a potůčky. Důležité je se nezranit. Teď nás válcují běžci s dobrou technikou běhu. Tomáš je na tom lépe než já, drží se nějaký ten metr vpředu. Každá cesta ale někde končí. Tato se promění v širokou cestu, kde nasadíme tempo 5:20 na kilák. Míjíme biatlonový areál, letíme k jezeru. Cestou fandí skoro každý, koho potkáme, ať je to turista nebo fanda závodu. Největším dobíječem energie jsou velké kravské zvony, známé z alpských závodů skyrace. Ten kravál je slyšet dlouho dopředu.

závod Arberland Ultra Trail 2017

Velké Javorské jezero

Jezero je obleženo diváky a dělníky, kteří zde staví nový hotel. Proběhneme časomírou, v nohou máme 16 km. Doplňujeme vodu do lahví, zobeme datle a sůl. Za běhu studujeme výškový profil v hodinkách, čeká nás poslední dlouhé stoupání na 5km vzdálený  Mittagsplatz. Díky dosud rozumně zvolenému tempu nás únava zatím netrápí.

závod Arberland Ultra Trail 2017

SMSky

Hodinky mám spojené s telefonem, na který mi žena během závodu posílá povzbuzující zprávy. Tomáš se při předčítání některých zpráv dobře baví, vidina cíle nás žene vpřed. Z Mittagsplatzu si užíváme nádherné výhledy na jezero. Fotíme si obrázky na památku a valíme do posledních 13 km. Optimismus se nás zatím drží, na turisty volám místo servus či hallo italské buon giorno.

Kopce dolů pomáhají stáhnout časové manko, které narostlo v technických pasážích. Nejhorší seběh pro mě začíná na 27. kilometru - prudký padák dolů. Celý kilometr brzdím stehny, abych někde nespadl, Tom si to dolů užívá. 28 km nás čeká poslední občerstvení, doplnit vodu.

Křeče

Posledních 6 km do cíle. Únava si vybírá svou daň. Chytá mě velká křeč do stehna, zastavuji a snažím se protáhnout nohu, ale marně. Posílám Toma dál, nemá cenu, aby mu utíkal čas. Lovím tekuté magnezium, chuťově to je pěkný hnus. Zkouším chůzi, křeč ze stehna ustupuje, rozběhnu se, po chvilce zahlédnu Tomáše. Zas tak daleko mi neutekl, ale u vodopádu se mi ztrácí. Poslední vertikální metry dost bolí. Když už to vypadá na rovinku, šipka na zemi ukáže doleva, kde kopec pokračuje.

trasa při závodě Arberland Ultra Trail 2017

Závod s časem

Na rovince doběhnu Tomáše, berou ho křeče do lýtka, role se otočily a tak pokračuji osaměle dál. Tomáš se mě s malým odstupem drží. Do cíle zbývají 4 km. Abychom si splnili cíl, dát závod pod 5 hodin, musíme držet tempo 5:50 na kilometr. Lesní cesta se mění v asfaltovou, a to znamená doslova utrpení pro chodidla. Máme tempo mezi 5:20 až 5:30. Občas cítím, jak začínají šimrat lýtka, o slovo se znovu hlásí křeče. Okamžitě přejít do chůze, pár kroků než to odezní, a zase to rozběhnout. Probíháme městem, Tomáš chytil druhý dech, z kopce mu to svědčí. Před námi je už jen křižovatka a posledních 400 metrů. Snažím se dohnat Toma, ale křeče se opět hlásí, poskakuji přes silnici a všechny síly dávám do pohybu vzhůru. Tomáše již nechytím a protínám cíl pár vteřin po něm. Časomíra se zastavuje na čase 4:57,15, je to doma. Plácáme si a užíváme pocitu euforie.

pamětní medaile ze závodu Arberland Ultra Trail 2017

Tak jsem 139. no a cóóóóóóóóó...

Hledám svoji ženu, která mi celou dobu fandila a podporovala mě. Po pěti hodinách konečně sedám na lavičku, vyndáváme šampus a připíjíme si na šťastné dokončení závodu. Stehna mám úplně rozbitá, ale jinak se cítím výborně. Tělem kolují litry endorfinu.

S Tomášem jsme vytvořili perfektní dvojici a doplňovali se během závodu. Cíl doběhnout v čase pod 5h byl splněn a již si brousíme zuby na další ročník. Chci poděkovat hlavně mojí manželce, za podporu během závodu a tréninků. Občas bylo potřeba vykopnout mě ze dveří, když se mi nechtělo.

Co bude další cíl? Maratón, ultra, závod Horské výzvy ve dvojici s manželkou? Možná, že všechno wink

oslavy po úspěšném doběhu v závodě Arberland Ultra Trail 2017

Text, foto: Martin Vitík, Rock Point Plzeň

Další outdoorové čtení

Po mém červencovém řádění v Dolomitech mě koncem srpna čekala další výzva, další splněný sen - výstup na Matterhorn.
Expedice na objektivně nejnebezpečnější Annapurnu v roce 2012 byla pro mě přelomová. Proč?
Bezpochyby se o to zasloužila dvě velká vítězství extrémních závodů. Ptali jsme se na trénkink, režim dne, ale i na přítele Adama.
0,-