Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Jak jsem běžel svůj první maraton

Pražský maratOn 2018

Maraton, běh spojený s řeckou legendou. Běh, který zatouží vyzkoušet nejeden běžec. Běh, označovaný jako královská vzdálenost – 42 km 195 m. Stojím na startu, poslouchám tóny Vltavy a čekám, než se ten dlouhý had lidi, začne pohybovat Celetnou ulicí. Předpověď nelhala, stejně jako předešlé dny bude pěkně horko, vítr skoro nefouká. První kilometry, to je naprostá euforie, jako bych neměl žádný výpadek kvůli viróze. Běžet přes Karlův most, kde nejsou davy turistů ani různých umělců, to je jako z pohádky. Centrum města lemují davy fanoušků, všichni křičí, ženou nás vpřed. Zkusím svůj maratónský sen stlačit pod 4 hodiny -  ideálně 3:50 h, prý na to mám.

Pražský maraton 2018

První Husákovo ticho

Husákovo ticho na 11. km vlastně vůbec nebolí, vždyť je to takový pohodový tunel, proč mi tak nahání hrůzu? Probíháme Staroměstským náměstím, aby se naše kroky stočily do centra města, které dobře zná asi každý. Celetná, Příkopy, Národní, ani si zpětně nevybavuji divadlo. Bylo tam vůbec? Určitě ano, jen ho v tom shonu nevnímám. Tempo držím na průměru 5:21/km, vše jde podle plánu.

Půlmaraton

Jiráskův most, Palackého most, Nuselský most, ten poslední pouze podběhneme. Pomalu se blíží polovina závodu. Monotónní běh po nábřeží, nebere vůbec konce. Vítr nefouká, není možnost schovat se ve stínu. Známá místa mi připomenou odlov jedné krásné geocache Vyšehradští jezdci, to bylo před několika lety...

Palackého most oznamuje úsek na Smíchově, který znám dobře z ½maratonu.  Občerstvovačka, vydává své poklady, v podobě banánu, soli a hlavně houbičky. Houbička se stává užitečným pomocníkem, trochu si vyždímám na hlavu, otřu obličej od soli, strčím ji za tričko, aby mě chladila za krkem. Ochlazen a osvěžen pomalu atakuji hranici 30 km. Již v tréninku, byla třicítka hranice nekomfortní zóny, tělo pomalu začíná dávat najevo, jak se mu to nelíbí. Ne nadarmo se říká, že maraton začíná na 30. kilometru.

Martin Vitík na běhu Pražský maraton 2018

Čtvrtá desítka

Oba kotníky začínají bolet. Není se čemu divit, mají za sebou přes 30 km po kostkách a asfaltu. Každý krok začíná být nepříjemný. Most Legií, Mánesův most, točíme do Holešovic, cíl bude už jen za 10km. Na hodinky dostávám podpůrné zprávy od manželky, která mě sleduje přes oficiální aplikaci on-line. Každou občerstvovačku vítám s radostí. Zpomaluji již několik metrů před ní, abych si odpočinul, pojedl nějaké ovoce namočené v soli, vyměnil houbičku za čerstvou, studenou. Gely dnes moc nefungují, mám v sobě tři. Na další ani pomyšlení, ten poslední stále cítím a občas se mi chce zvracet.

Sbíhám z Libeňského mostu, hned za ním je cedule 38. km. Jooo! Už to nebude dlouho trvat.  Kotníky jsou hotové peklo, ulevuji jim občasnou chůzí. Čas pod 4 hodiny vzal dávno za své, nedělám si iluze o zázraku, takové zpoždění by nedohnal ani ultramaratonec Radek Brunner. Žena čeká v cílové rovince, povzbuzuje na dálku. Tohle fakt potřebuji. Ať již maratonská zeď existuje či nikoli, krize se prohlubuje.

Pražský maraton 2018

Druhé Husákovo ticho

Rohanské nábřeží nebere konce, moc rychle mi to neběží. Stehna mám skoro na kaši, břišní svaly bolí, lýtka jsou v pohodě. Cestou vidím hodně lidí, kteří toho mají fakt dost, někdo se podpírá o zábradlí, někdo si na chvilku sedne, v horším případě ho křísí zdravotníci. Hodinky ukazuji něco před 13. hodinou. Přichází strašák v podobě Husáka. Dnes podruhé a naposledy. Tunel opouštím s pocitem, že nic horšího už cestou nebude.

Pražský maraton 2018 - Martin těsně před cílem

Cíl

Dvořákovo nábřeží lemuje cedule 900 m do cíle. Chvilku se ulevuji chůzí, abych od křižovatky před davy diváků mohl důstojně běžet. Nohy sice neběží tak, jako ráno, ale jsou relativně v pohodě a bez křečí. Nemotám se vyčerpáním, nemám rozmazané vidění, takže jsem v super stavu, jako nový. 200 metrů před cílem leží na zemi běžec, napíchnutou žílu s kapačkou, je úplně mimo, pomáhají mu 4 záchranáři. Pohledem hledám napravo i nalevo manželku. 50 metrů před cílem ji zahlédnu, jak na mě mává. Otočím směr, s nataženou rukou a úsměvem na tváři si běžím plácnout, stíháme i rychlý polibek. Za několik sekund stojím na modrém koberci a protínám cílovou čáru jako kdysi Feidippidés. Maratonský závod končím v čase 4:08:30.

Pražský maraton 2018 - Martin před cílem

Byla to moje první zkušenost s touto vzdáleností. Těch pár minut časem přestanu řešit. Hlavní bylo dokončit to ve zdraví.

Jeden dotaz na konec

A protože jsme se Martina všichni ptali, jaké to bylo..., tak vám připojujeme rovnou i odpověď na tento dotaz:

Tak jaké to bylo, Martine?
Hodně lidí zajímalo, jaké to bylo. Po pravdě? Děsný, bojujete s vlastním tělem a myslí, jde o to, kdo bude silnější. Právě tohle přitahuje spousty běžců - porazit sám sebe. Přepálená první polovina, velké očekávání, horko, …no maratonec ze mě asi nebude.

Pár Martinovo suvenýrů z běhu Pražský maraton 2018

P.S.: Chtěl bych poděkovat svojí ženě, za její trpělivost, když jsem po nocích běhal s čelovkou. O víkendech, kdy bylo třeba nabíhat dlouhé vzdálenosti. Bez její podpory, a pevné ruky - to když lenost byla silnější než já a ven se mi nechtělo. Bez ní bych nikdy neatakoval tak krásný čas. Děkuji!

Text a foto: Martin Vitík

Další outdoorové čtení

Dva lezečtí bardi – Karel Vitoušek a Boris Hlaváček iniciovali vytvoření pamětní desky. Téma nás velmi zajímá a zeptali jsme se jich na pár otázek...
Ranní výstup hřebenem Stüdlgrat. Nad hlavou tisíce hvězd, společníka mi dělá nádherné ticho...
Na kole na Sněžku? To je výzva. A my ji dali. Jakou jsme vybrali trasu a že to za to stojí jsme sepsali...