Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Jak jsme závodili na Patrouille des Glaciers

"PDG" neboli Patrouille des Glaciers je mezinárodní skialpinistický závod pořádaný švýcarskou armádou. Původně bylo cílem prověřit fyzickou zdatnost vojáků, nyní je závod otevřen i civilistům. Soutěží tak spolu nejen vojenské týmy, ale i týmy nadšených hobíků.

Jeden z hobby týmů tak vytvořili i zaměstnanci z našich řad, a to pod číslem 202. Za Rock Point Tomáš Kučera a David Moravec spolu s kamarádem z Dynafitu Matúšem Vnenčákem (Tomáš Bystřický musel na poslední chvíli odstoupit kvůli zranění). Startovali na delší trati, která vede ze Zermattu do Verbier a umístili se přesně v polovině. Na 103. místě.  Délka přes 60 km s převýšením více než 4000 m nebyla lehká. Jak závod vnímá s odstupem času jeden z účastníků našeho týmu? Přečtěte si rozhovor s Tomášem Kučerou.

Tomáš Kučera, Matúš Vnenčák a David Moravec vytvořili Rock Point Tým na závodě PDG 2018
Zleva: Tomáš Kučera (Rock Point), Michal Straňák (Rock Point), Matúš Vnenčák (Dynafit), David Moravec (Rock Point)

 

Jaký je to pocit, zvládnout PDG a ještě se slušně umístit?

Pocit je to fantastický, ani ne tak kvůli umístění, ale hlavně kvůli tom, že jsme závod dokončili. Takhle dlouhou a náročnou trať člověk běžně netrénuje, takže to bylo o poznání svých možností.

Bydlíš v rovině uprostřed Moravy daleko od hor. Jak dlouho a v jaké intenzitě probíhal trénink?

Vzhledem k tomu, že běhám, trénuju vlastně nepřetržitě. No a v zimě jsem se snažil aspoň o víkendech vyrazit trénovat na skialpech do hor. Za zimu jsem dle pracovních a zdravotních okolností nastoupal přes 40 000 metrů.

Trasa vede často po ledovcích, jaká byla povinná výbava?

Kupodivu nebyla nijak zásadně rozsáhlá. Cepín, lopata, pípák, sonda a do družstva lano. Plus samozřejmě náhradní pásy, brýle atd. Ale třeba mačky ani haršajzny povinné nebyly.

Závod měl víc než 60 km, každý dekagram je cítit. Jaké bylo vaše vybavení?

Já i moji kolegové máme komplet vybavení od Dynafitu – takže lyže DNA, vázání Low Tech Race, boty PDG, karbonové hůlky Speed a pásy Pomoca Race Pro 2.

profil trasy Patrouille des Glaciers 2018

Z čeho jsi měl před závodem největší strach?

Týden před závodem jsem se po mnoha letech neočekávaně nachladil, takže největší strach jsem měl z toho, jestli budu vůbec schopen jet a potom, když jsem se začal uzdravovat, jestli dojedu do cíle. To by samozřejmě znamenalo diskvalifikaci celého družstva, a to jsem kamarádům nechtěl způsobit.

Jaká byla aklimatizace před startem?

Jeli jsme do Zermattu o tři dny dříve, abychom si zvykli na prostředí a vzhledem k tomu, že bylo úplně nádherně, aklimatizace se vyvedla nad očekávání. Všudepřítomný Matterhorn, stále ještě dobré sněhové podmínky a nakonec i rychlé uzdravení přispěly k všeobecné pohodě v týmu.

Jaké to je startovat před půlnocí a místo spánku bojovat na trati?

Zkoušeli jsme se trochu prospat odpoledne před startem, ale vzhledem k nádhernému slunečnému počasí se nám moc nevedlo. Nakonec jsme zívali celou noc až do rozbřesku.

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Cejpek Jakub

Ubíhá to rychleji při měsíčku, nebo když se můžeš kochat?

Po tmě to ubíhalo docela svižně, protože jsme byli relativně čerství. Ráno už se začala projevovat únava, tak se nám to začalo trochu táhnout. Ale světlo na druhou stranu přispělo k větší psychické pohodě a jak říkáš, přišlo i trochu toho kochání.

Jak jste se střídali v určování tempa. Měli jste připravenou nějakou taktiku?

Většinu času určoval tempo David, ale jeli jsme tak, abychom byli pořád pohromadě. Snažili jsme se nepřepálit začátek, protože jsme nevěděli, jestli nezačneme ke konci vadnout. Nakonec se nám podařilo zvolené tempo docela udržet po celou dobu.

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Matúš Vnenčák

Počasí klaplo na výbornou. Byl sníh v noci zmrzlý a potřebovali jste haršajsny?

Sníh byl až do rána zmrzlý jako led. Do prudkých kopců pásy moc nedržely a dost to podkluzovalo, což jak víš, moc na pohodě nepřidá. Mnohokrát jsem litoval, že ty haršajzny nebyly v povinné výbavě. Určitě bych je s velkým nadšením rád použil. Příště už těch pár gramů řešit nebudu a do batohu je určitě přibalím.

Jak přísné byly časové limity a kolik jich bylo?

Skutečný limit byl jen na první kontrole po 1000 výškových metrech a byl hodně velkorysý. Další už byly pouze orientační, kdy pořadatelé balili jednotlivé checkpointy, ale myslím, že s těmi nemohl mít nikdo problém.

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Cejpek Jakub

Užili jste si „očima“ východ slunce nebo jste se těšili na zahřátí slunečními paprsky?

Určitě jsme se těšili na východ slunce kvůli zahřátí, ale vzhledem k tomu, že přišel v největším stoupáku, tak jsme si ten vizuální zážitek moc neužili a snažili jsme se co nejrychleji dostat nahoru.

Co sjezdy, byly náročné nebo sis trochu odpočinul?

Většinou byly sjezdy dlouhé a relativně snadné. Problém byl jen s na beton zmrzlým povrchem, kde nám to dost ustřelovalo. Ale celkově jsme si je spíš užívali a odpočívali jsme.

Jaká byla atmosféra na trati?

Jedním slovem fantastická a musím říct, že to bylo to nejlepší z celého závodu. Na stanovištích nám fandili jak samotní pořadatelé, tak stovky diváků. Mnozí z nich nám pomáhali třeba balit lano, nabízeli nám občerstvení z vlastních zdrojů a podobně. To vše za doprovodu kravských zvonců a hlasitého povzbuzování. Tenhle zážitek bych přál opravdu každému. Připadal jsem si jak na Tour de France.

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Cejpek Jakub

Kdy přišla první krize na Tebe a kdy na ostatní? Předpokládám, že jste to neřešili v duchu Zátopkova hesla, když nemůžeš, přidej…

Tak na Emilovo heslo opravdu nedošlo. Krizi jsme řešili až ke konci závodu, kdy jsme si nějak špatně spočítali množství výstupů a když jsme dorazili na předpokládaný poslední kopec, v dálce se nám vynořil ještě jeden, poměrně masivní. Bylo to teda především o psychice, ale v tu chvíli už se nám opravdu nechtělo. Nakonec jsme to samozřejmě rozchodili, ale tady padla na celý tým opravdová „deka“.

Start byl ve 23:30. V kolik hodin jste museli přijít k řazení na start a jaký jste měli v den závodu stravovací režim?

Ve startovní zóně jsme museli být hodinu před vypuknutím, především z důvodu kontrol a nafasování nouzového telefonu, který dostalo povinně každé družstvo. Pak už jsme jen čekali v koridoru mezi povzbuzujícími fanoušky na start.
Co se jídla týká, nebylo to nic speciálního, standardní jídlo jako každý jiný den a nějaká tyčinka s Red Bullem těsně před startem.

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Matúš Vnenčák

Měl jsi v batohu nějakou kalorickou bombu nebo jsi spoléhal jen na občerstvovačky? Kolik jich vlastně bylo a čím se mohli závodníci posilnit?

Samozřejmě jsem měl s sebou nějaké tyčky a gely, které jsem, nutno říct, docela hojně využíval. Oficiální občerstvovačky byly dvě a popravdě to bylo asi nejslabší místo celého závodu. Bujón, sladký čaj, nepříliš dobrá klobása a nějaké drobné sladkosti. Když to srovnám s horskýma běhama tady u nás, tak jsme oproti Švýcarům kulinářskou velmocí.

Když jste dorazili do cíle, byli jste na pokraji sil nebo jste v euforii zapomněli na hlad a žízeň a koukali po holkách?

Před koncem následoval ještě asi kilometrový běh v lyžákách po asfaltu městem, takže do cíle jsme se taktak dobelhali a místo holek jsme řešili hlavně to, kde si sundat boty a kde si na chvíli sednout. To ovšem netrvalo dlouho a za pár minut už jsme se mohli oddávat přízni stovek fanynek, které speciálně na nás čekaly v cíli.

Závod startoval v Zermattu a končil ve Verbiér, jak to bylo s logistikou? Auta a hromada věcí v údolí Mattertal…

Logistika snad byla ještě větší oříšek než závod samotný, jelikož jsme neměli žádný podpůrný tým. Pokud jsme se nechtěli po závodě trmácet pět hodin vlakem zpět do Zermattu, museli jsme to nějak vyřešit. Naštěstí se nám díky Matúšovu početnému fanouškovskému harému ozvala kamarádka Lubka Weisenpacherova, která shodou okolností zrovna pracovala v Zermattu a ta nám nabídla převoz auta až do Verbier. Neskutečná a nezištná pomoc. Ještě jednou díky!

závod Patrouille des Glaciers 2018 - foto: Cejpek Jakub

Byl Zermatt v týdnu před závodem přeplněný?

Překvapilo mě, že ne. Pravděpodobně z výše uvedených logistických důvodů asi většina lidí bydlela ve Verbier a do Zermattu dorazila na lehko v den závodu. Nám to ale za ty výhledy na Matterhorn stálo i tak za to.

Účast na PDG není úplně levná záležitost, na kolik Tě to přišlo?

Nebýt zásadní materiální a finanční podpory od Rock Pointu, asi bychom do toho vůbec nešli. Jen startovné stálo přes 1200 CHF, plus další nezanedbatelné náklady spojené s pobytem ve Švýcarsku, to si asi dovedeš představit. Takže touto cestou velké dík za podporu a možnost být u toho.

Jak snášela časově náročný trénink rodina?

Už si zvykla :-D

Děkuju za zajímavé odpovědi a gratuluju!

Rozhovor vedl: Michal Bulička, odpovídal: Tomáš Kučera
Foto: Matúš Vnenčák, Jakub Cejpek
 


Projďěte si s "našima klukama" trasu PDG

Letos byla na závodě Patrouille des Glaciers 2018 novinka - trekování trasy. Podívat se tak můžete i zpětně jak si kluci vedli, kde byli rychlejší a kde pomalejší... ;-). V pravé navigaci jen vyplňte startovní číslo - 202 a zaškrtněte alespoň jednoho z kluků. Na mapičce pak uvidíte, jak makal po celý závod.
A jako každá novinka i téhle se drobné "mouchy" nevyhnuly. Z důvodu posunu startu (přestože trekování běželo) je třeba posunout o cca hodinku časovou osu.

https://racemap.com/player/pdg-2018-z-1
 


 


Rock Point Tým na závodě PDG

Další outdoorové čtení

Zeptali jsme se výherců soutěže Rock Point Vibram Garmont Hannah Mountain Experience 2018 na jejich zážitky z Julských Alp.
Jelikož je Jiří Strach velký zimomřivec, ulehčili jsme mu natáčení v exteriérech a věnovali péřovou bundu proslulé značky...
Interview za jízdy na kole? Peggy Marvanová si natáčení takového rozhovor vyzkoušela s Luckou Výbornou a prý se máme na co těšit. Premiéra je 13.11. 2018...