Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím
Reportáž z výroby lezeček. Aneb, co všechno absolvují vaše boty, než v nich začnete patovat, špičkovat a tančit v rajbasech...

Jak se šijí lezečky Ocún

Co všechno absolvují vaše boty, než v nich začnete patovat, špičkovat a tančit v rajbasech? Jestli vás zajímá, jak se vyrábí lezečky v Bělé pod Bezdězem, čtěte dál…

Dobře utajená výroba

Šicí dílna, ve které vznikají Diamondy, Ozony a další lezečky z produkce Ocúnu, je schovaná na náměstí v Bělé pod Bezdězem. Je to, jako když se říká, že je pod svícnem největší tma. Je přímo v centru, a nic tomu nenasvědčuje. Žádný vývěsní štít. Je jako Příčná ulice – musíš zaklepat na správnou cihlu, aby ses dostal dovnitř.

Ocún má dneska víc než jen jednu dílnu, ale tohle je ta historicky nejstarší. Celý příběh značky začal tady a pořád je s dílnou v Bělé pevně svázán. Vývoj nových lezeček se odehrává v blízkém Mnichově Hradišti a prototypy se stále šijí v Bělé.

Když tam vstoupíš, tvoje smysly ovládne pravidelné staccato popojíždění jehel šicích strojů, teplé zářivkové světlo a jemný zápach lepidla. V šicí dílně se odehrává první polovina výrobního procesu. Šijí se tu tzv. svrchy. To jsou textilní části lezeček.

Anatomie lezečky

Pro pochopení výrobního procesu je třeba rozdělit lezečku na dvě části – tady jim říkají svrch a spodek. Jak už bylo naznačeno, svrch je všechno, co je textil nebo kůže. Spodek je guma. Tohle dělení respektuje i výroba, která v Bělé probíhá ve dvou sousedních dílnách. Svrchy se připravují v šicí dílně. Když jsou hotové, v krabicích se stěhují do spodkové dílny, kde se navléknou na kopyta, která jim dají výsledný tvar. Na nich se na ně přilepí gumová podešev.

Aby to nebylo tak jednoduché, vkládá se mezi svrch a podešev ještě mezistélka z termoplastického materiálu. Není příliš velká, ale z hlediska výsledných vlastností lezečky je klíčová, protože určuje její tuhost. Není těžké odhadnout, že tužší mezistélka znamená celkově tužší botu. No a tužší bota se víc hodí na malé stupy, zatímco měkčí je ideální společnicí v plotnách a všude, kde se leze na tření a styčná plocha lezečky se skálou je větší.

Neuspěchat proces zrání

Každému páru bot trvá dohromady zhruba tři dny, než proces svého vzniku absolvuje celý. Je to mimo jiné proto, že mezi některými kroky je třeba čekat – třeba než vyzraje lepidlo, kterým je natřená část gumy. Když se nepočká, boty se dřív rozlepí. „Tahle věc se nedá uspěchat. Jedině na úkor kvality,“ říká vývojář lezeček z Ocúnu Martin Sedlák.

V těch třech dnech, které tvoje lezky tráví „v inkubátoru“, je v průměru 80 minut čistého pracovního času, kdy se s nimi něco dělá. Zbytek je zrání. Výsledný čas ovlivňují ještě proměnné faktory, jako složitost daného modelu a zkušenost a zručnost švadlen a dělníků v obou dílnách.

Mezi šicími stroji

Zaměřme se teď na začátek výroby v šicí dílně. Prvním krokem na cestě k ušití lezečky je vysekání jednotlivých dílů z kůže (přírodní nebo syntetické) podél hran šablonovitě vypadajících nožů. Nože se položí na vybraný materiál a vyseknou se podle nich základní díly. Na jednu botu je třeba sedm, či víc přesně tvarovaných základních dílů svrchního materiálu.

Vysekané díly jsou srovnány do sad na ušití určitého počtu párů a takto putují ke švadlenám. Práce na celé sadě je systematicky naplánovaná tak, aby zabrala co nejmíň času. Švadleny sedí u šicích strojů ve dvou řadách, soustředěně si koukají pod ruce a posouvají látku, aby se správně prošila. Do monotónního zvuku popojíždění mnoha jehel pronikají melodie populárních songů z rádia. Občas někdo s někým prohodí pár slov nebo zavtipkuje.

Možná tě to překvapí, ale výroba lezeček je komplet ruční práce. Žádná výrobní linka by nezvládla tak dobře to, pro co mají švadleny v dílně roky trénovaný cit v prstech. Opatřením proti propadu do přílišné rutiny je střídání jednotlivých modelů – každá švadlena v šicí dílně umí ušít všechny. Tím, že si je mezi sebou prohazují, je dosaženo i určité spravedlnosti – není totiž tak náročné ušít roztomilé dětské botky Hero, na rozdíl od komplikovaných výkonnostních modelů.

Z kůže, nebo veganské?

Každý materiál má svá pro a proti. „Přírodní kůže je o něco příjemnější na nošení, proto z ní děláme třeba stélky. Syntetická kůže má naproti tomu výhodu tvarové paměti – vytáhne se na noze, ale pak se vrátí do původního tvaru,“ vysvětluje Martin. Celokožené lezky jsou tak sice pohodlné, ale rychleji se vytáhnou a ztratí tvar. V dobrých, trvanlivých lezkách bývají oba materiály vhodně nakombinované.

Čas od času přijde do dílny požadavek na ušití veganských lezeček. Pár modelů bez obsahu kůže v nabídce máme, ale jsou vhodné spíše pro začátečníky a lezce, kteří se nezaměřují na maximální výkon. Pokud si výkonnostní lezec usmyslí, že by rád veganské Oxi nebo Ozony, nahradí švadleny kůži ve svrších materiálem bez živočišného původu.

Proces ve svrchové dílně je završen přišitím nazouvacích poutek, suchých zipů a dalších drobných dílů. Všechny svrchy se nakonec označí štítky s průvodní informací, dají do krabice a přesunou se do spodkové dílny – tam se odehrává druhé dějství.

Kopyto – platí to

Spodková dílna je o něco větší. Pojízdné regály z lezečkami navlečenými na kopytech jsou všude. Mezi nimi se plynule pohybují specializovaní dělníci.

Jak už bylo řečeno, kopyta určují výsledný tvar lezeček. Že na nich záleží opravdu hodně, ti potvrdí kdokoli z oboru. Vývoj kopyt předchází všemu ostatnímu a je v mnohém klíčový. Navrhovat dokonalé kopyto je něco na způsob hledání Svatého grálu – až na to, že když jde o lezečky, jeden nikdy nestačí. Každé kopyto je jiné – co funguje u začátečnických lezeček, neobstojí u těch výkonnostních. Jiný tvar vyžadují lezečky pro muže, pro ženy, jiný na malé stupy, jiný do rajbasů…

Lezečky, jejichž smyslem je pomoci ustát miniaturní stupy, se šijí na kopytech, která mají tvar od pohledu popírající anatomii chodidla. Proč to tak je, se dá docela snadno vysvětlit – mají pevně obemknout chodidlo a podpořit optimální distribuci vnitřních sil tak, aby se i nejmenší částí boty dalo udržet na skále. Takové lezečky jsou také tužší. Naproti tomu rajbasové zbraně by měly být poddajnější a od pohledu méně agresivní – to proto, že plotny se lezou co největší plochou podešve. Čím větší plocha, tím větší tření. V takových situacích hodně záleží na kvalitách podešvové gumy.

Gumová alchymie

A guma je další velké téma – její přilnavost, její životnost. Najdou se i lezci, kteří dokáží o gumě mluvit se zápalem téměř rovným tomu, s jakým probírají kroky v těžkých cestách.

Ocún dneska na řadu lezeček lepí svoje vlastní gumové směsi. Jejich vývoj se odehrává doma v Česku a na testování se podílí řada skvělých lezců, kteří ji zkoušejí na všech myslitelných površích – lezou na písku, na vápně, na žule i na umělce. Svoje postřehy si zapisují a sdílejí je s vývojáři. Testují i takzvaně naslepo – na každou lezečku dostanou jinou směs a díky tomu jsou jejich postřehy nezaujaté a ničím neovlivněné. Celý vývoj je dlouhodobým úsilím o dosažení co nejlepších výsledků vyjádřených koeficientem tření, označených řeckým písmenem μ. V budoucnu o něm ještě bude řeč.  

Aby bylo možné gumu na lezečky přilepit, je třeba natřít svrchy lepidlem. To je úkol vyžadující preciznost – musí ho být správně tlustá vrstva a musí být jen tam, kde bude pak i guma. I tu je třeba dopředu připravit. Opět se vysekávají pro každý model a velikost přesně naměřené díly. Guma se opracovává, aby její povrch vsákl lepidlo a aby dobře držela. Jednotlivé díly se od sebe liší nejen tvarem, ale i složením – jiná guma je třeba na obsázku, jiná na podešev. Když jsou všechny kusy nalepené a lepidlo je zaktivované – tomu napomáhá umístění lezeček do takzvaných aktivaček (foto) – bota se ještě obrušuje a čistí. Na čistou podešvovou gumu se nakonec umisťují termotransferová loga. S nimi jsou vaše lezečky hotové.

Připravené do skal

Co zbývá? Už jen dát je do krabic, odvést do hlavního skladu a odtud rozvést do obchodů, kde čekají na vás, abyste je vzali potrénovat na umělku nebo na dlouhý lezecký výlet. A třeba se některé z nich vrátí sem do Českého ráje, kde se narodily. Každý takový příběh si rádi poslechneme.

Text: Lucie Trojanová, Ocún

Foto: Ocún

Lezečky Ocún »

Lezečky všech značek, které v Rock Pointu prodáváme »

Lezecké vybavení značky Ocún »

Další outdoorové čtení

Díl 1. – 55letý veterán na 3měsíční misi...
Po mém červencovém řádění v Dolomitech mě koncem srpna čekala další výzva, další splněný sen - výstup na Matterhorn.
Expedice na objektivně nejnebezpečnější Annapurnu v roce 2012 byla pro mě přelomová. Proč?
0,-