Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Královská cesta za polárním kruhem v Národním parku Abisko. Švédsko, polární kruh, nejvyšší vrchol země. U nás zatím nepříliš známý trek...

Kungsleden – švédský trek bez lidí - 1. díl

Královská cesta za polárním kruhem v NP Abisko
 

Se ženou jsme dlouho přemýšleli, které kraje budeme objevovat. Chtěli jsme vypadnout mimo civilizaci a pomýšleli na nějaký delší, u nás zatím nepříliš známý trek. Tím pádem byl vyloučen mainstreamový Island a cesta do Santiaga. Zapíchli jsme prst do mapy a hle... Švédsko, polární kruh, nejvyšší vrchol země. Pojedeme tam mimo sezónu. Čekají nás jezera, ledovcové řeky, sníh a nekonečná údolí se strmými stěnami hor tvořících přirozenou hradbu.

Co to znamená mimo sezónu?

Sníh s vodou, rozvodněné řeky a zavřené chaty. Na oplátku žádní lidé a hlavně žádní komáři, kterých je v normálním turistickém čase požehnaně.

Letadlem z Prahy přes Kodaň a Stockholm do Kiruny. Cesta tam trvá s přestupem asi 22 hodin, zpět jenom šest, protože spoje lépe navazují.

Kiruna je největší město ve Švédsku, které se nachází za polárním kruhem. Je slavná díky lomu na železnou rudu, která se vyváží do celého světa. Z ní jsme se také přesunuli vlakem do zastávky Abisko Turiststation, kde začíná severní část Kungsleden. Naše trasa měřila 105 km plus nějakých 20 km na výstup na nejvyšší vrchol Švédska - Kebnekaise (2103 m). A to vše navíc během polárních dnů, kdy slunce nezapadá.

Takhle vás přivítá Národní park Abisko, na jaře je vody o mnoho víc.

Teplý čaj se po západu Slunce hodí, teplota klesne i o 10 stupňů.

Typické dřevěné „dálnice“, které pomáhají překonat rozmáčené louky.

A takhle vypadá jaro za polárním kruhem, chce to dobré pohory a jistou chůzi

Odměnou jsou idylické večery s výhledem na to, co jste celý den šli.

Chaty švédské STF jsou opravdová útočiště. V sezóně si tam i nakoupíte základní potřeby, mimo ni, má každá otevřený Säkerhetsrum, neboli nouzový pokoj se satelitním telefonem, kamny a postelemi s povlečením.


Na fotce chata Alesjaure.

Nejvýše položená část Kungsleden je Tjaktja Pass. Průsmyk je sice jen v 1150 m. n. m. a je 28. května 2016, ale jsme daleko za polárním kruhem a sníh je místy až po ramena. Naštěstí jsme měli sněžnice.

Bouda na Tjaktja Pass.

Nekonečná údolí za průsmykem.

Tři hodiny ráno, slunce je hned za kopcem.

Pokud nemáte ledovcové brýle, tak si je můžete snadno vyrobit z odpadků na chatě – plechovka
od piva a kousek repky.

Konečně! V údolích za průsmykem už narážíme na sobí stáda s mláďaty.

A konečně taky ubývá sněhu a sněhových polí, pod kterými tečou potoky.

Údolí před Kebnekaise Fjällstation se už začíná zelenat. Úplně vpravo po vrstevnici se táhne západní cesta na Kebnekaise.

Noční výstup na Kebnekaise. (foto z mezivrcholu Vierranvárri, v pozadí vrchol Tuolpagorni). Výstup a sestup nám zabral dohromady 11 hodin.

Vrcholová ledovcová čepička Kebnekaise 2103 m. n. m.

Summit photo.

Váha našich batohů po snězení téměř všeho jídla, 20 km před koncem.

V cíli v osadě Nikkaluokta.

Kiruna. Dřevený kostel, který se celý rozebere a přesune před rostoucí těžbou. Věž radnice, půlnoční slunce, muzeum Sámů, na sever od města se taky nachází kosmodrom.

Dovětek

Cesta přes hory nám i s výstupem na Kebnekaise zabrala 8 dní, v průvodcích se uvádí 6-7, Fjällraven Classic se chodí 5 dní (a vyráží na ni 2000 lidí...), ale záleží na tom, jestli si nesete všechno s sebou nebo spíte na chatách. Stav vody a obcházení nebo brodění sněhových polí si taky něco vezme. Den vám zabere samotný výstup na vrchol Kebnekaise.

V sezóně je cesta ještě určitě hezčí, protože je barevnější. Ale mimo ni si užijete dny samoty, prázdné okolí chat a neotravují vás hejna komárů.

Praktické info ke Kungsleden (Královská cesta) v severním Švédsku


Letní sezona: cca polovina června až polovina září
Zimní sezona: únor až duben

Délka trasy: z Abisko Turiststaion do Nikkaluokty je to 105 km, pokud chcete ještě vystoupat na     Kebnekaise, tak přičtěte 20 km (celá cesta má cca 440 km, končí v Hemavanu).


Proč jet mimo sezónu? Nejsou komáři, nejsou lidé. Není tolik vody.
Proč jet v sezóně? Není sníh, potkáváte lidi se stejným cílem, nemusíte tahat moc věcí. Dohromady  jsme nesli na zádech asi 40 kg věcí.

Mimo sezónu jsou chaty STF zavřené. Nekoupíte si jídlo. Jedna místnost je vždy otevřená pro případ nouze. Plus dřevník a místnost s odpadem. Otevřené latríny s papírem a desinfekcí jsou samozřejmostí.

Doprava

Do severního Švédska se nejlépe dostanete letecky. My jsme letěli z Prahy přes Kodaň a Stockholm do Kiruny, která leží 145 km severně od polárního kruhu. Nejlevnější zpáteční letenka se dá mimo sezonu sehnat za 5500 Kč. Lze také cestovat vlakem nebo po vlastní ose. Cesta je delší, ale projedete téměř celé Švédsko.

Z místní dopravy jsme použili vlak z Kiruny do Abiska. Nejlepší je koupit si jízdenky s předstihem online asi za 80 SEK na osobu. Cesta trvala asi 80 minut. Vlaky byly bez kupé s budkou uprostřed, kde si můžete koupit lístky a občerstvení.

Počasí

Jeli jsme na přelomu května a června, kdy už skoro skončila zima a nastupovalo jaro. Vzhledem k poloze za polárním kruhem je jaro poměrně rychlé. Převládá větší množství sněhu a vodní toky jsou rozvodněné. Teploty se pohybují do 15 stupňů.

Místní a lidé, kteří v oblasti v tomto období už někdy byli, nás odrazovali, že neprojdeme kvůli velkému množství vody. Je pravda, že cestou jsme žádné Švédy nepotkali, protože v tuhle dobu není sezóna a oni nejsou blázni.

Jídlo

Během sezóny je možné doplnit potraviny na chatách STF. Od sucharů po konzervy. Mimo sezónu jsou všechny chaty zavřené, a tak si musíte vzít vše s sebou. My měli v proviantu ovesné kaše, kuskus, sušená rajčata, toustový chléb, tvrdý sýr, štangli salámu, dva dobré hostince a pár jídel Travellunch.

Vodu řešit nemusíte, na severu teče křišťálově čistá voda z tajících ledovců a jezer. Není nutná ani žádná filtrace nebo chemie. Navíc na jaře teče voda opravdu všude a tam kde není, tam je sníh.

Nocování

Spaní se dá opět v sezóně podniknout v chatách STF, vychází to cca 250 SEK na osobu. K dispozici máte saunu, společenskou místnost a společnou kuchyni.

Jelikož mimo sezonu je cesta opuštěná a chaty uzavřené, spali jsme venku ve stanu. Samozřejmě jsme všechno důkladně všude prošmejdili. Každá chata má otevřen Emergency Room, kde se můžete vyspat v povlečené posteli u kamen a třeba si usušit oblečení. Také je otevřený dřevník, kde bývá pila a sekyra. Místnost s odpadem neopomíjejte, dá se v něm najít leccos. Od poloprázdných kartuší s plynem, přes náhradní součástky k trekovým holím, až k plechovkám od piva, ze kterých se dají vyrobit třeba sluneční brýle.

Na každé chatě je přístupný satelitní telefon, který má přímou linku na policii. To znamená, že po celé trase nenajdete mobilní GSM signál.

Nouzové místnosti mají jednu zvláštnost, a to složenku. V případě, že mimo sezónu využijete jejich útulnosti, tak máte zaplatit těch v přepočtu 750 korun na účet STF v nejbližší velké turistické stanici. To by u nás asi nefungovalo. Po cestě je chat 6. Nechat za každou chatou 1500 Kč by byl pro nás příliš velký luxus. Ve stanu bylo fajn.

Flóra a fauna

V národním parku Abisko narazíte na řídké nízké březové lesy, tu a tam nějaká kytka a keříky brusinek. Na úrovni kolem 800 metrů nad mořem se břízky začínají ztrácet a vidíte pouze traviny a nízké keříky, v nejvyšším místě cesty v Tjaktja Pass už nejsou ani keříky. Nebo tam možná byly, ale neviděli jsme je kvůli více než metru a půl sněhu.

Co se týče zvířat, tak první co potkáte je Bělokur tundrový. Jde o ptáka víceméně bílého zbarvení s peřím i na nožkách, který dělá hlasité, ale vtipné zvuky a běhá jako slepice. Provázeli nás celou cestu. Viděli jsme taky lasičku, zajíce a hlavně stáda sobů, kteří měli zrovna mladé. Medvědy ani vlky jsme nepotkali.
 


Užitečné odkazy:


vlaková spojení, lístky - www.sj.se
webová kamera Kebnekaise Fjallstation, vidíte aktuální stav sněhu http://www.webbkameror.se/webbkameror/kebnekaise/kebnekaise_1_1280.php
nejlepší modely předpovědi počasí - www.yr.no
Švédská turistická asociace, info o chatách, provozní doby atd. - https://www.swedishtouristassociation.com
 


Text a foto: Ivan a Michaela Paskovi

Další outdoorové čtení

Po mém červencovém řádění v Dolomitech mě koncem srpna čekala další výzva, další splněný sen - výstup na Matterhorn.
Expedice na objektivně nejnebezpečnější Annapurnu v roce 2012 byla pro mě přelomová. Proč?
Bezpochyby se o to zasloužila dvě velká vítězství extrémních závodů. Ptali jsme se na trénkink, režim dne, ale i na přítele Adama.
0,-