Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Peggy Marvanová pokořila Trans Germany 2018

Historicky první žena v cíli.


Přijela, viděla,  zvítězila. Markéta “Peggy” Marvanová (22) se stala první ženou, která dokončila nezabezpečený závod horských kol na tisíc mil napříč Německem, Bikepacking Trans Germany. A rozhodně tam nebyla jen tak do počtu: za sebou nechala i většinu mužů a dojela sedmá.


Jeden z nejhezčích výhledů na trati.

Na start závodu ve švýcarské Basileji se 1. července 2018 postavili bikeři z 15 zemí, mezi nimi Markéta "Peggy" Marvanová se svým cyklistickým i životním parťákem Adamem Záviškou. “Jezdíme spolu většinu závodů a vzájemně si vyhovujeme, ačkoli čekání jeden na druhého nás trochu zpomaluje. Nesmíme sdílet výbavu, pomáhat si při defektech nebo třeba jet za sebou v háku. Jsme ale vždycky rádi, že jsou naše zážitky společné,” svěřuje se Peggy. “Právě o zážitky jde při těchto extrémních závodech v první řadě. Vítězství to, už je jen taková třešinka na dortu. Jsem tak trochu závodní typ, to přiznávám, ale není to důvodem mé účasti.“

Trasa dlouhá 1660 km vedla napříč Německem, od hranic se Švýcarskem až k Baltskému moři. Českému páru zabrala 7 dní, 11 hodin a 45 minut; celkové stoupání bylo 24 000 m, nejvyšší bod 1250 m n. m. Letos se navíc jelo v extrémních teplotách nad 30 °C.


Cíl tvoří nejsevernější výběžek Rujány, mys Kap Arkona.

Coby první žena v cíli závodu tak vlastně Peggy nejen bere pomyslné zlato v ženské kategorii, ale také nasadila laťku docela vysoko. Dle vyjádření organizátora bude velmi těžké její výsledek překonat. Ostatně celkem dojely asi tři desítky sportovců - někteří i s dvojnásobným časem - zatímco skoro stejně tolik jich závod vzdalo.

Předběžný průzkum

„Tak dobrý výsledek přisuzuji velkou mírou našemu plánu vyrazit dřív a ještě před závodem strávit pár dní na kole. Na startu už jsme tedy měli 300 km v nohách z druhého směru trati. Díky tomu jsme se psychicky naladili na kolo i závod. Navíc jsme zefektivnili rozložení výbavy a doladili nastavení kol,“ vysvětluje Peggy.

A pomohli si tak, i co se týče navigace. Zpočátku jeli po rovině “v balíku”, ostatní závodníci se nechali mladými Čechy vést. “Pak ale přišel hodně nepřehledný úsek, který jsme s Peggy projeli rychle a bez chyby. Ostatní znejistěli, mysleli si, že cesta vede jinam, a na chvilku zastavili,” říká Adam. “A právě od toho momentu už nás nedojeli. Od druhého dne jsme byli sedmí a tuto pozici jsme si udrželi až do cíle.”

Po železné oponě

Mapa závodu. Trať byla dlouhá 1660 km s převýšením 24000 m.

Závod vedl napříč Německem, od hranic s Francií a Švýcarskem přes někdejší železnou oponu - totiž Krušnými horami a Českosaským Švýcarskem, poté podél Nisy, s občasnými přejezdy na českou a polskou stranu. Cíl byl na baltském ostrově Rujána. Trasa jezdce provedla zajímavými místy: kolem povrchového dolu i rozlehlým územím s objekty staré továrny výbušnin.

Trasa se snaží co nejvíce držet mimo asfaltové cesty a civilizaci, ale protože je Německo infrastrukturou hodně protkané, odráží se to na trati neustálým přejížděním silnic a odbočováním,” popisuje Adam. “To je složité na koncentraci hlavně při únavě po několika dnech v sedle. Na druhou stranu trať závodu je pestrá. Prvních 1030 kilometrů má velké převýšení, naopak posledních 621 kilometrů vede po rovině. Střídají se zpevněné cesty se singletracky a jemným pískem. Právě jemný písek je něco jako koření této trati. Zvláště na těch posledních 600 kilometrech je ho opravdu hodně. Nemyslím si ale, že je to špatně, dělá to závod zajímavějším a obtížnějším.“


Po rychlém startu kolem řeky Rýn přichází na řadu první kopce.

A kolik váží kolo naložené na takový závod?

“Protože se jedná o závod zcela bez zabezpečení, musím být schopna si sama poradit s drobnými závadami, co mohou na trati nastat. Každý gram navíc se velmi pronese, a tak si musím vystačit se skromnou výbavou. Všechno mám předem promyšlené a odvážené v excelové tabulce.

Vždy ale pár dní před odjezdem ještě trochu do výbavy zasahuji podle předpovědi počasí. Mé kolo na německý závod vážilo i s výbavou 14,4 kg. Vedle toho vozím batoh, který dá ve váze za další dvě kila. Spousta závodníků batoh nevozí, mně ale vyhovuje, když mám pití ve vaku na zádech a můžu se napít kdykoli – třeba i v rychlém nebo terénním sjezdu,” vysvětluje Peggy.


Nečekaně hravé místo na trati.

Při cestě na start jsme si užívali, že nemusíme vstávat za svítání jako při závodě.


Čelo závodu přináší nevýhody v neprošlapaných cestách. Vysokou trávu brzy střídají ostružiny.


Posledních 600 km před cílem se okolní krajina změní. Kopce střídá rovina.


Trať projíždí skrze rozsáhlé území bývalé fabriky výbušnin. (Fabryka materiałów wybuchowych Brożek) Naši cestu proto lemuje nespočet ruin.


Trať prochází i přes bývalé letiště.


V posledních dnech závodu začínají převládat písčité cesty.

Foto: Markéta Marvanová

Více článků o Markétě "Peggy" Marvanové si můžete přečíst zde #MarketaMarvanova

Další outdoorové čtení

Máme pro vás nachystané skialpové i lavinové kurzy, termíny hobby závodů, testovacích dnů a další služby. Přečtěte si a vyberte...
Druhý ročník Rock Point Mouintain Experience nás zavedl do italské části Julských Alp. Počasí vyšlo nádherné, treky a ferraty v obdivuhodné přírodě...
Již tuto sobotu 10. 11. 2018 nás čekají lezecké závody dětí a mládeže na plzeňské Lokotce.