Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Na kole divočinou Novohradských hor

Chcete se na kole za jeden den projet kulturní krajinou i naprostou pustinou? Chcete trasu, kde nebudete potkávat davy? Vydejte se přes Rakousko na přejezd Novohradských hor od východu na západ.

Slunečný podvečer mezi poli Horního Rakouska
Slunečný podvečer mezi poli Horního Rakouska

V pátek odpoledne máme s kamarádem sraz na nádraží v Českých Budějovicích. Sedáme na lokálku do Českých Velenic a vystupujeme až na konečné. Trať pokračuje dál na Vídeň, náš vlak tu ale končí. Omrkneme stylovou a pěkně opravenou nádražku a brzy vyrážíme na trasu, která vede obydleným rakouským pohraničím a následně pustými Novohradskými horami a definitivně zpět do civilizace se vrací až u Dolního Dvořiště.

Start na nádraží v Českých Velenicích
Start na nádraží v Českých Velenicích

Trasu jsem před pár lety více méně pocitově naklikal na mapy.cz a po prvním výletě mě nadchla svou velkou rozmanitostí, takže se sem rád vracím. Lze pohodlně zvládnout za jeden den, ale tentokrát jsme se rozhodli pro pánskou cyklojízdu s noclehem u Weitry.

Příjezd do Weitry
Příjezd do Weitry

Na koupačku do Rakouska

Pár set metrů od velenického nádraží přejíždíme do Rakouska. Nevědět to, ani bych si snad nevšiml. Za posledními baráky končí České Velenice a za dalších pár metrů i Česká republika. Nedokážu si představit, jak to tu asi muselo vypadat v dobách železné opony…

Cesta vede po málo frekventované silnici, krajina je zatím placatá, kopce teprve přijdou. Projíždíme několika typicky úhlednými rakouskými vesnicemi, jedna z nich má poetický název Unserfrau. To už se pomalu blíží Weitra, městečko s krásným historickým renesančním jádrem, jemuž vévodí z daleka viditelný zámek postavený na kopci přímo v centru města. Jedná se o centrum historické oblasti zvané Vitorazsko, která se v roce 1920 rozdělila mezi Čechy a Rakousko. Rozhodně by byla škoda ho jen minout.

Radnice v centu historické Weitry
Radnice v centu historické Weitry

Je příjemný letní podvečer, v pusách máme vyprahlo, takže neváháme a na jedné ze zahrádek na náměstí hasíme žízeň oroseným vychlazeným Weizenem. Začíná se připozdívat, vyrážíme na koupaliště kousek za městem. Koupaliště je hned vedle golfového resortu a je volně přístupné. Na vzdálenější straně jsou dřevěná mola, na kterých plánujeme přenocovat. Večer je příjemný, do večerky stihneme během konzumace piva z plechu probrat a vyřešit většinu zásadních problémů dnešního světa.

Tekutá odměna a nezbytné poškádlení kamarádů v Čechách
Tekutá odměna a nezbytné poškádlení kamarádů v Čechách

Na to, jaké bylo horko přes den, byla noc u vody překvapivě chladná. Ráno je ale opět bez mráčku a sluníčko nás rychle tahá ven ze spacáku. Na druhém konci mola se během rána vystřídá několik místních, přijdou, shodí ze sebe oblečení a jdou plavat. Následujeme jejich příkladu, koupel je po ránu osvěžující.

Cyklistova romantická večeře při západu slunce
Cyklistova romantická večeře při západu slunce

Cesta z Weitry vede po silnici okolo golfového hřiště, ale poměrně brzy odbočujeme na polní cestu a z prudšího kopce sjíždíme až k říčce Lainsitz, kterou našinec zná spíše jako Lužnici. Říčku kopírujeme pěkným a souvisle obydleným údolím až do vsi Roßbruck, odkud začínáme nejprve mírně a potom prudčeji stoupat, aby následoval dlouhý sjezd do Harmanschlagu a dále k Angelbachu.

Za mostem přes Lužnici odbočujeme vpravo a tím i dáváme sbohem civilizaci. Ještě chvíli je na cestě asfalt, ale brzy ho střídá uježděná šotolina a je znát, že jsme se dostali do opravdu zapadlého koutu v pohraničí.

Před námi se zvedají hřbety Novohradských hor, cesta mírně stoupá. Státní hranice se objevuje bez jakéhokoliv varování. Hranici tvoří říčka s hezkým názvem Popelnice, levý přítok Lužnice, přes kterou vede kamenný mostek. Hned za ním je cedule Česká republika…

Hraniční přechod uprostřed divočiny
Hraniční přechod uprostřed divočiny

Novohradskou pustinou

Na české straně pustina pokračuje. Kdysi tu žili lidé, bývaly tu hutě, ale z těch téměř nic nezbylo. Dnes jsou to spíš jen body na mapě. Šotolinová cesta stále mírně stoupá, krásná je pasáž vedoucí alejí vzrostlých stromů. Když už to vypadá, že stoupání nikdy neskončí, trasa se pomalu překlopí a následuje sjezd k Huťskému rybníku, kde je možnost si oddychnout u jednoduchého turistického přístřešku.

Na rozcestí u rybníka odbočujeme vlevo a chvíli nám trvá, než se vyškrábeme na nejvyšší kótu celé trasy v bezmála 900 metrech a pak už následuje kratší sjezd kolem Uhlišťského rybníka až do Leopoldova, odkud se po „hlavní silnici“ dáváme doleva směrem na Pohoří na Šumavě.

Na břehu Huťského rybníka
Na břehu Huťského rybníka

Záhy ji ale opouštíme, přejíždíme most přes Pohořský potok a přes Horní a Dolní Přibraní se dostáváme k farmě Janova ves, kde je konečně možné dát si jednoduché občerstvení ve formě piva a nějaké chuťovky z grilu. Horská etapa je za námi, do cíle nám zbývá vcelku pohodových 15 kilometrů, tak proč si trochu nedopřát.

Boží muka u cesty skrz luka kdesi za Janovou vsí
Boží muka u cesty skrz luka kdesi za Janovou vsí

Kulturní památky na závěr

Dál pokračujeme po polní cestě přes jakési zemědělské družstvo a přes vesničku Tichá, na jejímž kraji skupina nadšenců ze spolku Hrady na Malši opravuje středověkou tvrz. Za těch pár let, co tudy jezdím, je vidět slušný pokrok.

V Tiché se napojujeme na silnici a pokračujeme do Svatého Kamene. Ten sice není přímo na trase, je potřeba si pár set metrů zajet, ale určitě stojí za návštěvu. Jedná se o poutní místo s barokním kostelem, ke kterému je z jedné strany přilepena kaple s posvátným kamenem.

Poutní kostel Svatý Kámen
Poutní kostel Svatý Kámen

Kdysi dávno v 16. století se zde údajně pastýřům zjevila Panna Maria. Za komunismu zažilo místo krušné časy nejen kvůli svému náboženskému významu, ale pochopitelně i kvůli bezprostřední blízkosti u hranice s Rakouskem. V devadesátých letech byl kostel naštěstí opraven a minul ho osud nedalekého kostela v Pohoří na Šumavě, jehož větší část se v roce 1999 zřítila.

Přes pastviny jedeme po červené až do Dolního Dvořiště, kde od Rakouska přicházíme do prvního většího kontaktu s civilizací. Do Rybníka, odkud pojedeme vlakem zpátky, je to odtud co by kamenem a tak je Dvořiště to správné místo, kde výlet na příjemné zahrádce zapít. Ty dva kilometry na zastávku v Rybníku už jistě ujedeme.

Stylová hospoda se stylovým názvem hned naproti kostelu ve Svatém Kameni
Stylová hospoda se stylovým názvem hned naproti kostelu ve Svatém Kameni

Hodí se předem vědět

Lokalita:

Vitorazsko, rakouský Waldviertel, Novohradské hory z české i rakouské strany.

Trasa i s výškovým profilem:

Kdy vyrazit?

Kdykoliv od jara do podzimu, záleží jen na vás, jaké podmínky jsou pro vás na kole ještě komfortní.

Časová náročnost:

Trasu lze bez problémů zvládnout za jeden den. Při odjezdu z Českých Budějovic v 8:10 lze pohodlně stihnou vlak zpět z Rybníka v 15:08 i se zastávkou ve Weitře v kavárně a v Janově vsi na pivo a klobásu.

Kde složit hlavu:

Dobrodružnější povahy mohou složit hlavu kdekoliv pod širákem ve volné přírodě. V divočině Novohradských hor je příležitostí víc než dost. Samozřejmostí je opustit místo v takovém stavu, v jakém bylo před vaším příjezdem.
 

 

Příjezd a parkování:

Nejedná se o okruh, ale o trasu z bodu A do bodu B. Na začátek (České Velenice) i na konec (Rybník) vedou z Českých Budějovic koleje, takže doprava vlakem do bodu A a zpět z bodu B je ideální.
 

Rybník pod tvrzí v Tiché Rybník pod tvrzí v Tiché
V cíli na zastávce v Rybníku V cíli na zastávce v Rybníku

Náročnost:

Jedná se o 60kilometrový výlet, který je celkem kopcovitý, s převýšením cca 900 metrů. Technická náročnost je minimální, jedná se převážně o asfaltové a šotolinové cesty.

Vybavení:

Svačinu, neboť po cestě není moc možností občerstvení, pár korun a pár Euro. Hodit se může základní cyklo výbava pro případ defektu. Jedná se o výlet do ciziny, tak nezapomeňte na potřebné doklady.

Co si určitě nenechat ujít:

Historické centrum Weitry, poutní kostel Svatý Kámen, divočinu Novohradských hor.

Kam dál:

Trasu lze mnoha způsoby modifikovat a tím i měnit její délku a náročnost. Namátkou lze zmínit vyhlídku Nebelstein v Rakousku nebo třeba Pohoří na Šumavě těsně za hranicemi v nejjižnější výspě Novohradských hor.

Rakouským podhůřím Novohradských hor
Rakouským podhůřím Novohradských hor

Text a foto: Petr Louženský
 


Petr Louženský
PETR LOUŽENSKÝ

Rád podnikám malé i větší cesty, jedno jestli pěšky nebo na kole. Mým nerozlučným parťákem je vždycky foťák.

Další outdoorové čtení

Ferrata, která z většiny vede v solidně převislém traverzu, ale především — celou ji musíte přelézt zase zpátky.
Hledáte méně ochozenou, ale o to atraktivnější alpskou túru? Hřeben Kuffner na Mont Maudit byl pro nás osobně jeden z našich nejkrásnějších počinů...
Hledáte solidní ferratovou výzvu a intenzivní zážitek? Dejte si Priel Klettersteig...