Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Na kole na Sněžku

S manželem oba milujeme hory a cyklistiku. Jizerky, kde bydlíme, už máme projeté křížem krážem, a proto jsme se rozhodli projet si sousední Krkonoše.

Trochu nás zklamalo, když jsme zjistili, že v Krkonoších je na spoustě míst zákazová značka pro kola. Když už jsme naplánovali nějaký výlet, museli jsme se vracet zpět stejnou cestou, protože na ostatních cestách byl pro cyklisty zákaz.

Nedalo mi to a vzhledem k tomu, že bydlíme kousek od polských hranic, mrkla jsem na internet, jak to vypadá se zákazovými značkami pro cyklisty na polské straně Krkonoš. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že tam zatím cyklisty neřeší a výjezd na nejvyšší horu Česka, je možný prakticky (a legálně) jen z polské strany státní hranice. Tak to bylo něco pro nás. Manžel naplánoval trasu, já nakoupila zásoby a jelo se.

Rozhodli jsme, že na Sněžku dojedeme od našeho domu v Bílém Potoce (okr. Liberec). Trasu jsme si rozvrhli na dva dny s tím, že ten první se pokusíme dojet co nejblíže Sněžce a druhý den ráno odpočatí dojedeme na vrchol.

JIzera - hranice mezi ČR a polskem

Vyrazili jsme ráno a přes hraniční přechod za osadou Jizerka jsme se dostali do Polska. Řeka Jizera zde tvoří hranici mezi Polskem a Českou republikou a most, který zde vybudovali, úžasně zapadá do krajiny.

U osady Jizerka, kde řeka Jizera tvoří hranici mezi Polskem a Českou republikou

Řeka Jizera zde protéká nádhernou přírodou Řeka Jizera zde protéká nádhernou přírodou
Řeka Jizera zde protéká nádhernou přírodou

 

Komu vadí davy turistů na české straně Jizerek, tak může zkusit stranu polskou, zde je zatím lidí podstatně méně a příroda je zde trochu divočejší. Cestou jsme narazili na dnes již nevyužívaný lom Stanislaw, odkud byl krásný výhled do polského vnitrozemí.

U dnes již nevyužívaného lomu Stanislaw
Výhled do Polska z dnes již nevyužívaného lomu Stanislaw

Naším cílem ten den bylo lázeňské městečko Karpacz, kam jsme dorazili pozdě odpoledne. Velkým lákadlem tohoto městečka je norský dřevěný svatostánek pojmenovaný kostel Wang. 

u lázeňského městečka Karpacz

Kostel Wang Kostel Wang
Od kostela je už krásně vidět Sněžka Od kostela je už krásně vidět Sněžka

 

Vstupní bránou jsme prošli do polských Krkonoš. Měli jsme připravené Zloté, protože se zde, dle internetu, měl platit vstup, ale bylo už kolem šesté večer a nikde nikdo nebyl.

vstupní brána do KRNAPu

Do setmění jsme ještě stihli projet kus národního parku a potom jsme si našli v lese místo na bivakování. Pozor, rozložit stan a kempovat v KRNAPu nesmíte. Sněžku už jsme měli stále na očích

Sněžka v pozadí

Od vstupní brány až na vrchol Sněžky vede zpevněná cesta z kamenné dlažby (tzv. kočičí hlavy), takže se tam na kole dá v pohodě dojet. Jen některé úseky jsou hodně prudké a pravda, občas jsem kolo tlačila.

cestou na Sněžku očekávejte méně i více prudké úseky
výhledy v KrkonošíchVýhledy na okolí byly úžasné

Cestou na Sněžku - z polské strany hranicHlavně bylo bezva pozorovat, jak se pomalu, ale jistě přibližujeme k našemu cíli

U SněžkyDokonce byla občas cesta i z kopce

 

pod vrcholem Sněžky s výhledem na horskou chatu Slezský DůmTěsně pod vrcholem Sněžky s výhledem na horskou chatu Slezský Dům (1.400 m)

vrchol SněžkyVrchol Sněžky dosažen (1603 m)

Vzhledem k tomu, že nás sluníčko probudilo ráno kolem šesté hodiny a na Sněžku jsme dojeli před devátou, bylo všude ještě celkem liduprázdno. Ale v devět se zapínají lanovky jak na polské, tak na české straně Krkonoš a turistů začínalo přibývat. Takže jsme si udělali několik vrcholových fotek a vydali se na zpáteční cestu.

 

Původně jsme měli v plánu jet opět přes Polsko, ale když už jsme byli takhle vysoko, tak se nám moc dolů nechtělo. Vraceli jsme se kousek po té samé cestě, jež nás dovedla na Sněžku, ale pak jsme kola stočili na českou stranu.

Pod sebou jsme krásně viděli polské ledovcové jezero Maly Staw a také cestu, po které jsme na Sněžku jeli.

Ledovcové jezero Maly Staw
Ledovcové jezero Maly Staw

 

větší polské ledovcové jezero Velky StawO kousek dál větší polské ledovcové jezero Velky Staw

 

Tady jsme museli kola tlačit, až na Slezské sedlo, kde jsme se u Špindlerovy boudy napojili na asfaltku, která nás dovedla do Špindlerova mlýna. Odtud nás čekalo opět stoupání. Vyšlapali jsme si to na Horní Mísečky a dále jsme pokračovali k mohyle Hanče a Vrbaty.

Mísečky
U mohyly Bohumila Hanče a Václava Vrbaty
V pozadí kamenná mohyla Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, která připomíná tragický lyžařský závod z 24. 3. 1913.

 

Přes Harrachov jsme dojeli do Kořenova a odtud si to vyšlapali do osady Jizerka. Osada Jizerka je nejvýše položenou obcí v České republice a kousek za ní jsme den předem přecházeli česko - polské hranice.Osada Jizerka

 

Pak už stačilo jen dojet k chatě Smědava a domů do Bílého Potoka nás čekal příjemný 9 km dlouhý sjezd.

Za ty dva dny jsme nastoupali 2 732 výškových metrů a 1 565 sklesali. Výlet to byl celkem náročný, ale ty výhledy za to určitě stály. Chvíli jsme ve Špindlerově mlýně uvažovali o využití lanovky na Horní Mísečky, ale potom jsme tuto variantu zavrhli a raději si to vyšlápli.

Co se nám osvědčilo:

  • Pokud chytnete pěkné počasí, myslete na to, že od rána do večera budete na slunci a nezapomeňte přibalit krém s vyšším UV faktorem a tyčku na rty.
  • pro spaní v přírodě se hodí dobrý repelent.
  • Po celodenní jízdě na kole oceníte kvalitní karimatku a spacák, ve kterém vám nebude zima, ale hlídejte si váhu a rozměry všeho vybavení. Povezete si je na kole celou dobu s sebou. Takže čím lehčí a menší, tím lépe.  
  • Dostatek vody vám zajistí hydrovaky do batohu. Jídlo jsme si vezli od značky Adventure Menu, které je chuťově velmi dobré a rychle se připraví.
  • Snídaně jsme volili vždy ve formě ovesné kaše, které se zalévají pouze horkou vodou. Pro jistotu s sebou hroznový cukr, jontový nápoj v prášku, proteinové tyčky a třeba sušené maso nebo různé směsi oříšků.

 

Text a foto: Michaela Fischerová, Rock Point prodejna Liberec, OC Nisa

Další outdoorové čtení

Dva lezečtí bardi – Karel Vitoušek a Boris Hlaváček iniciovali vytvoření pamětní desky. Téma nás velmi zajímá a zeptali jsme se jich na pár otázek...
Ranní výstup hřebenem Stüdlgrat. Nad hlavou tisíce hvězd, společníka mi dělá nádherné ticho...
aneb připravil jsem manželce skvělý rodinný výlet na Šumavu...