Na Rock Point Horskou výzvu s dětmi?

Letošní Horská Výzva 2018 byla velmi speciální. Poprvé si ji vyzkoušel i náš 10letý syn Zdenda. Po shlédnutí loňského ročníku výzvy na Šumavě se rozhodl, že se chce také zúčastnit. Řešíme tedy, zda pustit dítě na Horskou výzvu? No, proč ne? Je mu 10, nějakou fyzičku z florbalu, lyžování a plavání má. Přesto jsme nic neponechali náhodě, trasa je přeci jen dlouhá (16 km v Krušných horách) a přichystali si plán. Tréninkový i závodní. Květnový výlet do Krkonoš jsme si zpestřili nějakým tím během, nachodili výškové metry a mamině dali jasný důkaz, že to zvládneme, poté, co jsme ji do kopců nechávali daleko za sebou.

Během víkendů jsme několikrát vyrazili tréninkově na Krkavec. Takový kopeček na plzeňsku, který sice nemá významné převýšení, ale je to pěkná trailová trasa na 17 km. Tím se velmi blíží délce Short trasy v Krušných Horách. Zároveň jsme si podle těchto tréninků stanovili cílový čas pod tři hodiny. Otestovali jsme výbavu a oblečení, energy tyčinku i pití na závod. 

Strategie pro samotný závod se odvíjela od profilu trati a vědomí toho, že syn to umí do kopce pořádně rozbalit. 

A protože se závod konal první prázdninový víkend, spojili jsme jej s rodinou dovolenou. Základní tábor jsme rozbili strategicky v penzionu U Sněhuláka, kousek od prostoru startu a cíle v Božím Daru. Kluci poběží short, holky si vyzkouší Mixitku.

V pátek odpoledne jsme vyzvedli startovní balíček, pozdravili soupeře a nachystali se na sobotní start. V sobotu ráno jsme se již nemohli dočkat. Počasí ideální. Chladnější, ale slunečné ráno přímo vybízelo k běhu.

Na startu se stavíme do zadní části startovního pole, protože dle plánu půjdeme první polovinu závodu pomaleji. Dron, který obstarává záběry ze vzduchu vzlétá, hudba zesiluje a začíná odpočet. Vyrážíme, holky mávají...

Míjíme kostel a začínáme mírným stoupáním. Nikam nespěcháme. První polovina trati sice klesá do Jáchymova, ale chceme si pošetřit síly na následné stoupání a vyhnout se případné kolizi na místy kamenitém terénu. 

Už v prvním kopci předcházíme několik závodníků, co přepálili začátek. Sbíháme jen tam, kde je cesta pozvolná a rovná. Zbytek trasy do Jáchymova jdeme svižnou chůzí a máme čas pokochat se výhledem na Klínovec, na který budeme vzápětí stoupat. Pravidelně, co 30 minut, si kousneme energy tyčky a lokneme vody. 

Prvních pět kilometrů utíká jako voda. Blížíme se k okraji Jáchymova a probíháme město. V jednu chvíli musíme zkontrolovat trasu a malinko se zdržíme. Ale jdeme správně a už vidíme občerstvovačku. Prohodíme pár slov, bereme si pití, banán a vyrážíme do kopce.

Úvodní metry mě zaskočí. Šplháme strmě vzhůru po kamenech a skrze křoví. Naštěstí je to jen pár metrů, pak se připojíme na cestu. Pokračujeme stoupáním na Klínovec. Vyndaváme hůlky, které si Zdenda bere a vzápětí nasazuje vysoké tempo, které dlouho drží. Postupně tak opět předcházíme několik závodníků.

Procházíme částí vytěženého lesa, kde je cesta samý klacek. Pak následuje několik singltracků a rovnější pasáž po zpevněné cestě. Z té se odbočuje prudce do kopce, do kamenitého koryta. Mám trochu obavu o kotníky, ale Zdenda obtížný terén zvládá s přehledem. Stále pokračuje rychlým tempem, takže předcházíme další závodníky. Cesta už není tak rozbitá a postupně ztrácí na strmosti. Pohled na rozhlednu na vrcholu Klínovce nám vlévá novou energii do žil a my směřujeme přímo k občerstvovačce. 
 

Tentokrát jen rychlé osvěžení a vybíháme. Čekají nás poslední tři kilometry, vesměs klesání, zpět do Božího Daru. Naším cílem je udržet za sebou všechny ty, co jsme předešli při stoupání na Klínovec. Zdenda se drží, běžíme a za chvíli již před sebou vidíme Boží Dar i cílový oblouk. Sbíháme travnatou sjezdovku. Blížíme se k cíli a přípravujeme se na náš speciální „dab plác“ na cílové čáře.

A je to doma. První Horská výzva se synem je za námi. Celý závod jsme si užili. Výsledný čas není důležitý, ale náš cíl, dát výzvu pod tři hodiny jsme si splnili.

Jako jeden z nejmladších účastníků, ještě spolu s drobnou dívenkou, pak při vyhlašování dostává mysli Mixitku a s úsměvem od ucha k uchu hlásá, že už se moc těší na Šumavu.

Cože? Šumavu...?

Text a foto: Zdeněk Votava, Eva Votavová