Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Napříč Šumavou na sněžnicích

7 min čtení 11. 01. 2021

Přelom roku je tradičně časem vzpomínání a bilancování. A rok 2020 byl rokem akce „napříč Šumavou“. Byl také rokem, kdy se tu a tam vyskytla nějaká obtíž s cestováním za hranice. Spojil jsem tedy všechny tyto aspekty do jednoho a zavzpomínal na jednu zimní akci před bezmála 16 lety. Rozhodně ale nechci být sentimentální, naopak věřím, že tento report může být skvělou inspirací i dnes.

Neprošlápnutá, překrásná a namáhavá cesta na Knížecí Pláně
Neprošlápnutá, překrásná a namáhavá cesta na Knížecí Pláně

Mrazivou Šumavou s almarou na zádech

„Šumavská střela“ si to fičí závratnou rychlostí atakující průměr 30 km/h a za okny se míhá mrazivá zimní krajina. Když seskočím v Nové Peci z posledního schůdku, jde mi pěkně pára od pusy. Je sice průzračně modro, ale rtuť se schovává hluboko pod nulou. Mám v plánu poprvé v životě vyzkoušet sněžnice a tak můj obří 80litrový batoh zdobí i ty dvě plastové plácačky, o které se doufám nepřerazím na prvním kilometru.

Mrazivé ráno u Nové Pece
Mrazivé ráno u Nové Pece

Pro začátek ale ještě tyhle pomocníky nechám viset na zádech. Kráčím po zledovatělé silnici a kochám se překrásnou krajinou plnou závějí. Z potoka se kouří, vločky na sněhu se blyští. Jako v pohádce. Brzy se žlutá odpojuje z asfaltky a já mám konečně možnost vyzkoušet sněžnice. Nejdřív jdu jak nemotora, zakopávám sám o sebe, ale brzy si zvyknu. Šlape se v nich dobře. Jak by taky ne, když je cesta prošlapaná od pěších a sněžnice jen elegantně vyrovnávají nerovnosti. Brzy jsem u Plešného jezera a už si to hrnu do kopce nad jezerní stěnu.

Ukázkové závěje cestou k Plešnému jezeru
Ukázkové závěje cestou k Plešnému jezeru

Hřebenovka plná smrků

Obdivuji Stifterův pomník i jezerní hladinu z ptačí perspektivy, ale nekrásnější jsou beztak smrky obalené sněhem a ledem. Jako kdyby je cukrář postříkal šlehačkou. Ze sladkého snění mě vytrhne až vrcholová skalka na Plechým. Výhledu do dáli z nejvyššího bodu celé trasy ale brání ony bílé laskominy. Kdybych tak tehdy tušil, jak to tady bude vypadat za pár let.
 

Na vrcholu Plechý (1378 m), nejvyšším bodě trasy i celého Jihočeského kraje Na vrcholu Plechý (1378 m), nejvyšším bodě trasy i celého Jihočeského kraje
U 15 metrového obelisku na památku Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem U 15 metrového obelisku na památku Adalberta Stiftera nad Plešným jezerem

Plešné jezero a pohled směrem k Lipnu
Plešné jezero a pohled směrem k Lipnu

Na tradiční hřebenovce na Třístoličník potkávám nejen hraniční kámen na trojmezí Česka, Německa  a Rakouska, ale také bavorské turisty, kteří se podivují, na čem to kráčím. Trochu možná i závidí, protože se mi v prašanu vyšlapuje opravdu pohodlně. Sil je zatím dost a největší kopec už mám za sebou. Kolem restaurace na Dreisesselu je živo, ale jen co uhnu na červenou do vnitrozemí, kráčím zase sám. Situace se nemění ani v Novém Údolí, snad jen že doba už pokročila, světla ubývá a teplota jde rychle dolů. Objevil jsem ale komfort chůze po utemovaném středovém pásu běžkařské stopy a tak navzdory tmě pokračuju dál.

Setkání tří státních hranic na Trojmezné
Setkání tří státních hranic na Trojmezné

Ledová káva v mínus dvaceti

Už dobré dvě hodiny mi cestu osvěcuje kužel čelovky, když přicházím do Strážného. Benzínka září tolik, že vlastní světlo mohu na chvíli odložit. Naprosto iracionálně sáhnu v regálu po ledové kávě, a když sáhnu do peněženky, vytahuji mince potažené ledovou námrazou. Paní za kasou jen kroutí hlavou a já jsem zvědav, jak zvládnu noc. Ani se zimním stanováním totiž nemám velké zkušenosti. Abych řekl pravdu, vlastně vůbec žádné.

Konec krátkého únorového dne u Nového Údolí
Konec krátkého únorového dne u Nového Údolí

Kus za silnicí stavím na louce stan. Místo kolíku používám rozebrané hůlky, stan naštěstí jakžtakž stojí sám o sobě a nefouká. Zato zima už je jak v Rusku, té noci klesla na mínus dvacet. Dávám pod sebe alumatku, na ni Thermarestku, na sebe skoro všechno teplé a suché oblečení co mám a šup do spacáku. Samotného mě dneska překvapuje, že to s tou výbavou nebylo tak špatné. Ale zimou jsem se občas budil, to zase ne že ne.

Tehdy to bylo na louce, dnes už ve Strážném najdete pěkně upravené oficiální nouzové nocoviště
Tehdy to bylo na louce, dnes už ve Strážném najdete pěkně upravené oficiální nouzové nocoviště. Pamětníci poznají Hannah stan Lighter

Krása a zmar sněhových závějí

Ranní start jde ztuha, ale nakonec navařím, sbalím a mohu pokračovat. Říkám si, že už mám vyhráno, protože jsem první den ukrojil kolem 40 kilometrů a zbylých dvacet kilometrů na Kvildu jistě docvaknu jako nic. Jen kdybych tak tehdy tušil, co mě čeká. Zásadní podíl na rychlém postupu totiž měla prošlapaná nebo dokonce upravená stopa a za Strážným není ani jedno. Začíná prošlapávací martyrium. Přesto, že je neděle, není zatím nikde ani noha. Kdo by se sem taky táhl, v těch závějích.

Hřeben Šumavy v době, kdy byl ještě plný vzrostlých smrkůHřeben Šumavy v době, kdy byl ještě plný vzrostlých smrků

Spálená voda

Držím se stále červené značky a po Krásnohorské cestě se probíjím dál na severozápad. Je to děsná fuška a nepomáhá tomu ani těžký batoh, ani únava z prvního dne, ani slunce, které mě spaluje a vysouší hrdlo. Žízeň mám děsnou a voda došla. Ráno jsem měl ještě zásoby z benzínky, ale teď už jsem na suchu. Rozpomínám se na rady z chytrých knih a poprvé v životě rozpouštím sníh na vařiči. Žízeň pravda nakonec uhasím, ale také si pěkně zničím dno zánovního ešusu, když pod prašanem zhurta zatopím. Hltám vodu s příchutí spáleného nerezu a jsem rád, že mám k dispozici aspoň to.

12.	Poprvé v životě rozpouštím sníh, poprvé se tím zachraňuju od žízně a poprvé se mi podaří zničit si při tom ešus
Poprvé v životě rozpouštím sníh, poprvé se tím zachraňuju od žízně a poprvé se mi podaří zničit si při tom ešus

Závěje jsou nekonečné a cesta neubíhá. Chvílemi taky nevím, jestli jsem na správné trase, což je v náročném terénu dvakrát tak frustrující. Nechci to zbytečně dramatizovat, ale když se po mnoha hodinách vynořím na Knížecích Pláních na běžkařské trase, děkuju všem svatým. Konečně zas mohu kráčet se čtvrtinovou námahou. Závěrečné kilometry na Kvildu už proběhnou hladce a navíc s kopce. Mám vyhráno. Přežil jsem a dokonce mě to ani neodradilo. Za 14 dní zkusím podobnou anabázi pro změnu na běžkách.  

Dobrodružství za humny

I když jsem za těch 16 let navštívil i exotičtější místa, než je Šumava, na tenhle výlet nikdy nezapomenu. Hodně věcí jsem si tehdy vyzkoušel poprvé a užil si velké dobrodružství prakticky za humny. Vždycky si vzpomenu na krásnou zimní šumavskou krajinu, únavu a žízeň a uvědomím si, že je opravdu potřeba trocha toho diskomfortu a úsilí, aby se z výletu stal životní zážitek.   

Zimní romantika na Světlohorské cestě
Zimní romantika na Světlohorské cestě

Hodí se vědět:

Lokalita:

Šumava, Nová Pec – Kvilda

Trasa tehdy vypadala nějak takto: mapa

Kdy vyrazit?

Trasu lze absolvovat celoročně, pokud ale chcete vyrazit na sněžnice, hodí se sníh. Vyberte raději pěkné počasí, Šumava dokáže být i drsná.

Výhled do Bavorska z hřebenovky pod Třístoličníkem
Výhled do Bavorska z hřebenovky pod Třístoličníkem

Časová náročnost:

Fyzická i časová náročnost hodně závisí na množství sněhu, a zda ho musíte prošlapávat. Uvedená trasa byla i při mladickém nadšení ve dvou dnech docela šichta.

Kde složit hlavu:

Ideální je využít oficiální nouzová nocoviště. Na této trase to jsou: pod Plešným jezerem, u Nového Údolí, u Strážného, na Bučině.

Soumrak na Krásnohorské cestě do Strážného
Soumrak na Krásnohorské cestě do Strážného

Příjezd a parkování:

Do Nové Pece můžete pohodlně dojet vlakem, z Kvildy jezdí autobusy. Při příjezdu autem je nutný návrat hromadnou dopravou, nebo přesun aut.

Vybavení:

Nezapomeňte především na sněžnice, hůlky s velkými talířky, návleky, zimní oblečení, stan, kvalitní karimatku, zimní spacák, spolehlivý vařič, termosku, čelovku a mapu.

Kam dál:

Trasu si můžete protáhnout, například do Železné Rudy, nebo až po celé délce trasy „napříč Šumavou“. Další nouzová nocoviště najdete na Modravě, na Poledníku a v Hůrce u Prášil.

Text a foto: Jakub Cejpek
 



Jakub Cejpek - člen Týmu Rock Point
JAKUB CEJPEK

Fotograf, horský průvodce a člen Rock Point Týmu. Z horských disciplín zkouší všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuje univerzálností. Hodně fotí, občas něco natočí a hlavně je rád venku. Je členem Rock Point Týmu.

www.cejpek.com
IG: @jakubcejpek

Další outdoorové čtení

Česká značka Patizon - prvotřídní péřové spacáky a produkty vyrobené v Česku...

Představení značky Patizon

29. 07. 2021
4 min čtení
Příběhy
10 nejlepších z řad našich obchodů vyrazilo na sportovně laděný zaměstnanecký Relax Day, kde jsme dobíjeli baterky...
Povídání o našem výpadu do Chamonix a tamním lezení linky Supercouloir...