Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Nový Zéland s Benem

Díl 1. – 55letý veterán na 3měsíční misi
 

Je tomu přesně rok, co jsme se s Kristinou vydali na Nový Zéland. Cestovali jsme přes celý svět, abychom prozkoumali Jižní Alpy a abychom si to ještě zpestřili, vybrali jsme si za svůj domov na následující tři měsíce Land Rover z roku 1961.

Máme velmi rádi přírodu a hory především. Oba jsme se chtěli také znovu podívat na Nový Zéland a zažít ho trochu jinak. Proto jsem přišel se skvělým nápadem, že se zaměříme na nejvyšší vrcholy Jižních Alp, které jsou proslavené mnohými tragédiemi a kromě toho, že si koupíme starý Land Rover, který se bude pořád porouchávat. Takové nabídce se nedalo odolat!

Sbalili jsme 90 kg zavazadel a vyrazili vstříc Zemi dlouhého bílého oblaku. Když jsme přistáli na Jižním ostrově, vůbec jsme nevěděli, jak to dopadne s autem, ani jestli se vůbec na nějaké kopce dostaneme. Byli jsme ale odhodláni pořádně si následující čtvrtrok užít!

Shrnutí celé výpravy v jedné fotografii. Těžko lze tři skvělé měsíce vtěsnat do jednoho snímku, ale symbolika je jasná. Starý Land Rover Series IIA z roku 1961, nádherná příroda letního Zélandu a vrcholy Jižních Alp se zářivými, ale zrádnými ledovci.

Díky obrovské porci štěstí jsme sehnali 55 let starý model, který byl v solidním stavu. Vzhledem k naší absenci znalosti oprav aut ani jiná varianta nepřicházela v úvahu. Ze začátku jsme byli rádi, že jsme ho dokázali vůbec rozjet.

Vojenský model, který kdysi sloužil jako spojařské vozidlo, jsme si během jednoho dne s pomocí kamarádů přestavěli na obytný speciál. Lavice šly ven a jejich místo zaujala postel s úložným prostorem. Do auta sice trochu teklo, ale nebuďme malicherní – vždyť to bylo na straně, kde spala Kristina.

Jen pro představu - náš Land Rover byl vyrobený v době, kdy byli Hanzelka se Zikmundem na své druhé výpravě. První kilometry jízdy byly rozpačité. Auto jelo pomalu, do kopců ještě pomaleji a o brzdách raději ani psát nebudu. Jakoby ani nebyly. Také se nedaly zamknout dveře – v dřívějších dobách byli lidé zřejmě ještě poctiví.

K autu jsme si po necelém měsíci vybudovali velmi silnou citovou vazbu. Dokázali jsme mu tolerovat všechny nedostatky a vrtochy stáří a dostal jméno Ben.


K horám jsme přistupovali s respektem a začali jsme od těch nižších a snazších. I vrcholy, které mají sotva 2500 metrů dají na Zélandu díky oceánskému klimatu zabrat.


Mt. Brewster je jeden z lépe přístupných a častěji navštěvovaných vrcholů. Okna dobrého počasí jsou typicky třídenní a jsou proložena přívalovými dešti. Využíváme příhodné předpovědi a ještě za tmy vyrážíme z horské chaty.

Nejen na tomto vrcholu jsme sami. Davy na vrcholech Jižních Alp opravdu nenajdete. Hledáme cestu a opatrně postupujeme exponovaným hřebenem.
Už na prvním "lehkém" kopci zjišťujeme, že lezení tu bude dost odlišné od toho, co známe z Evropy. Ještě nikdy jsme toho tolik nenalezli po předních hrotech maček. Od té chvíle už na všechny vrcholy jdeme poctivě s dvěma lezeckými cepíny. Nicméně výstup na Mt. Brewster se vydařil na výbornou a my sbíráme motivaci na další vrcholy.

Díky našemu off-road campervanu jsme se mohli uložit ke spánku prakticky kdekoliv, a to i na velmi obtížně dostupných místech. Když už jsme byli unaveni z rozkodrcané jízdy, když se nám líbila krajina, nebo když se nám, nedej bože, porouchalo auto, zkrátka jsme jen přelezli do postele a veškeré problémy zkušeně odložili na další den.

V druhé polovině listopadu jsme vyrazili na další krásnou jednodenní túru. Vylezli jsme sněhovým kuloárem na hřeben Remarkables u známého města Queenstown a celý ho pak v mixovém terénu traverzovali s výhledem na rozlehlé jezero Wakatipu.

I když to tak nevypadá, pomalu přichází léto. Sníh zvolna mizí a my se těšíme na další dobrodružství. Každodenní studium předpovědi počasí je alfou a omegou našeho plánování a tak mnohdy nevíme, kde budeme následující den. Jistě to ale bude stát za to!

Text a foto: Jakub Cejpek, člen Rock Point Týmu
http://newzealandrover.cz

 

Další outdoorové čtení

Už znáte Kamu? Českou firmu, která plete z merino vlny svetry i  čepice, a to výhradně z materiálů s certifikátem Bluesign®?
Radek Jaroš měl před sebou již jen jednu „osmu“ do „Koruny Himaláje“. Nyní na nás čekala technicky (v normálce) nejobtížnější K2 (8611 m).
Psal se rok 1974, když Mark Pfotenhauer rozjel v kalifornském Santa Cruz výrobu batohů. Svůj byznys založil na osobním přístupu.
0,-