Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Nový Zéland s Benem - 2. díl

Offroadový křest

Po prvních úspěšných krůčcích v horách přišla ta obtížnější disciplína. Nezbývalo, než začít pilovat naše schopnosti jízdy v terénu. Snažili jsme se sice zodpovědně připravit, ale ruku na srdce – každý, kdo jel někdy po polní cestě, měl lepší předpoklady, než my.

Když v horách nepřálo počasí, zamířili jsme do vnitrozemí ostrova. V centrálním Otagu jsme našli celou řadu méně náročných treků a terénních tras, které jsme mohli projet naším veteránem! Postupně jsme získávali sebevědomí, zkoušeli těžší terén a záhy tak zjistili, kde jsou naše limity a dostali se do pár nepříjemností. Brzy jsme také poznali rozdíl mezi naivní veteránskou romantikou a tím, že neporuchovost Land Roverů je pouze mýtus.

Nezpevněná cesta z vesničky Garston do Cromwellu vede přes vrchovinu centrálního Otaga s bohatou hornickou minulostí a malebnou krajinou. Díky sedlu Duffers Saddle (1300 m) se jedná o nejvýše položenou veřejnou cestu Nového Zélandu.

Nejdřív jsme chvilku váhali, jestli se do 80km šotoliny pouštět, počet varovných cedulí působil docela odstrašujícím dojmem. Hned u první chaty nás ale místní farmář při pohledu na naše vozidlo uklidnil slovy “it will fly through that!”. A taky že jo, 25 brodů nebylo nic, co by 55letého staříka zastavilo.

Trochu nám otrnulo a tak jsme se pustili do většího sousta. Jízda k chatě Ida Railway Hut se doporučuje jen pro zkušené offroadisty a my jsme byli velmi naivní, že jsme se za ně považovali. Suťové pole bylo v kombinaci s našimi hladkými pneumatikami nad naše síly a tak jsme statečně zbylých 13 km došli pěšky.

Takto vypadá vůz, který je připraven na nástrahy terénu – nezbytný je naviják, hever, šnorchl pro přívod vzduchu do motoru v hlubokých brodech, hrubý vzorek na pneumatikách, masivní nárazníky a rezervní kanystry s palivem a vodou.

A toto je náš Ben. Pneumatiky pamatují doby, kdy to byl ještě mladík a jejichž vzorek připomíná okruhové speciály. Kromě odvahy jsme žádné jiné speciální vybavení pro jízdu v brodech neměli. Ale zcela nezodpovědní jsme také nebyli – vezli jsme s sebou kanystr s benzínem, který už tak obří nádrž o objemu 45 litrů (spotřeba auta v terénu byla odhadem 15-20 litrů) navýšil o dalších pět.

Krásné podvečery neměly chybu. Typické zlaté trávy, kterým se tu říká tussock, šustily ve větru a my si užívali pohodové atmosféry liduprázdných kopců.

I v oblasti Oteake jsme navštívili hned několik chat – Backcountry Huts. Některé byly dostupné autem, k jiným jsme si rádi došli, abychom trochu protáhli kosti po roztřesené jízdě vymletými cestami.

Večer letní romantika, ráno zimní realita v péřovce. I v nižších horách dokážou změny počasí udělat během pár hodin pěknou paseku. Pro nás je to v tu chvíli především výstraha pro budoucí seriózní výstupy. Počasí je potřeba absolutně respektovat.

Brzy po tom, co jsme našeho Land Rovera pojmenovali, začal pěkně zlobit. Naštěstí jsem objevil uživatelský manuál k autu z roku 1960, který popisuje jak doplnit olej – s tím jsem začínal – i jak seřídit odtrh na rozdělovači – tam jsem se dostal po tříměsíčním intenzivním kurzu automechanika z donucení. První hlubší brody byly pro Bena velkou zkouškou a bylo jasné, na co si dát do budoucna velký pozor.

V údolí Ahuriri náš čekala klasická krajina Nového Zélandu. I když je tento výlet vzhledem k čerstvým sněhovým přívalům spíše znouzectnost, vymýšlíme výživný okruh přes Mt. Gladwish a užíváme si slunce i sněhu dosyta.

Jen co sjedeme ze šotoliny opět na asfalt, začne Ben cukat tak, že sotva udržím volant. Následuje další příjemná chvíle s příručkou v ruce jedné a heverem v druhé. Zkoušíme mnohé, ale nakonec systémem pokus-omyl zjišťujeme, že příčinou byla zřejmě vůle v uchycení tyče řízení. Další malý krok v mé kariéře mechanika překonán! Jaké dobrodružství nás čeká příště? Dali bychom tentokrát pro změnu přednost horám…

Přečtěte si také - Nový Zéland - 1. díl

Text a foto: Jakub Cejpek, člen Rock Point Týmu
http://newzealandrover.cz

Další outdoorové čtení

V pákistánském Karákóramu.

Poohlédněme se za historií skialpového závodu aneb jak šel čas od roku 2003 do 2014.

Od našeho věrného plzeňského zákazníka jsme dostali krásný dárek. Článek z jeho 3členné expedice do Peru. I přes tragický průběh má šťastný konec...
0,-