Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Nový Zéland s Benem - 2. díl

Offroadový křest

Po prvních úspěšných krůčcích v horách přišla ta obtížnější disciplína. Nezbývalo, než začít pilovat naše schopnosti jízdy v terénu. Snažili jsme se sice zodpovědně připravit, ale ruku na srdce – každý, kdo jel někdy po polní cestě, měl lepší předpoklady, než my.

Když v horách nepřálo počasí, zamířili jsme do vnitrozemí ostrova. V centrálním Otagu jsme našli celou řadu méně náročných treků a terénních tras, které jsme mohli projet naším veteránem! Postupně jsme získávali sebevědomí, zkoušeli těžší terén a záhy tak zjistili, kde jsou naše limity a dostali se do pár nepříjemností. Brzy jsme také poznali rozdíl mezi naivní veteránskou romantikou a tím, že neporuchovost Land Roverů je pouze mýtus.

Nezpevněná cesta z vesničky Garston do Cromwellu vede přes vrchovinu centrálního Otaga s bohatou hornickou minulostí a malebnou krajinou. Díky sedlu Duffers Saddle (1300 m) se jedná o nejvýše položenou veřejnou cestu Nového Zélandu.

Nejdřív jsme chvilku váhali, jestli se do 80km šotoliny pouštět, počet varovných cedulí působil docela odstrašujícím dojmem. Hned u první chaty nás ale místní farmář při pohledu na naše vozidlo uklidnil slovy “it will fly through that!”. A taky že jo, 25 brodů nebylo nic, co by 55letého staříka zastavilo.

Trochu nám otrnulo a tak jsme se pustili do většího sousta. Jízda k chatě Ida Railway Hut se doporučuje jen pro zkušené offroadisty a my jsme byli velmi naivní, že jsme se za ně považovali. Suťové pole bylo v kombinaci s našimi hladkými pneumatikami nad naše síly a tak jsme statečně zbylých 13 km došli pěšky.

Takto vypadá vůz, který je připraven na nástrahy terénu – nezbytný je naviják, hever, šnorchl pro přívod vzduchu do motoru v hlubokých brodech, hrubý vzorek na pneumatikách, masivní nárazníky a rezervní kanystry s palivem a vodou.

A toto je náš Ben. Pneumatiky pamatují doby, kdy to byl ještě mladík a jejichž vzorek připomíná okruhové speciály. Kromě odvahy jsme žádné jiné speciální vybavení pro jízdu v brodech neměli. Ale zcela nezodpovědní jsme také nebyli – vezli jsme s sebou kanystr s benzínem, který už tak obří nádrž o objemu 45 litrů (spotřeba auta v terénu byla odhadem 15-20 litrů) navýšil o dalších pět.

Krásné podvečery neměly chybu. Typické zlaté trávy, kterým se tu říká tussock, šustily ve větru a my si užívali pohodové atmosféry liduprázdných kopců.

I v oblasti Oteake jsme navštívili hned několik chat – Backcountry Huts. Některé byly dostupné autem, k jiným jsme si rádi došli, abychom trochu protáhli kosti po roztřesené jízdě vymletými cestami.

Večer letní romantika, ráno zimní realita v péřovce. I v nižších horách dokážou změny počasí udělat během pár hodin pěknou paseku. Pro nás je to v tu chvíli především výstraha pro budoucí seriózní výstupy. Počasí je potřeba absolutně respektovat.

Brzy po tom, co jsme našeho Land Rovera pojmenovali, začal pěkně zlobit. Naštěstí jsem objevil uživatelský manuál k autu z roku 1960, který popisuje jak doplnit olej – s tím jsem začínal – i jak seřídit odtrh na rozdělovači – tam jsem se dostal po tříměsíčním intenzivním kurzu automechanika z donucení. První hlubší brody byly pro Bena velkou zkouškou a bylo jasné, na co si dát do budoucna velký pozor.

V údolí Ahuriri náš čekala klasická krajina Nového Zélandu. I když je tento výlet vzhledem k čerstvým sněhovým přívalům spíše znouzectnost, vymýšlíme výživný okruh přes Mt. Gladwish a užíváme si slunce i sněhu dosyta.

Jen co sjedeme ze šotoliny opět na asfalt, začne Ben cukat tak, že sotva udržím volant. Následuje další příjemná chvíle s příručkou v ruce jedné a heverem v druhé. Zkoušíme mnohé, ale nakonec systémem pokus-omyl zjišťujeme, že příčinou byla zřejmě vůle v uchycení tyče řízení. Další malý krok v mé kariéře mechanika překonán! Jaké dobrodružství nás čeká příště? Dali bychom tentokrát pro změnu přednost horám…

Přečtěte si také - Nový Zéland - 1. díl, Nový Zéland - 3. díl, Nový Zéland - 4. díl, Nový Zéland - 5. díl, Nový Zéland - 6. díl, Nový Zéland - 7. díl

Text a foto: Jakub Cejpek, člen Rock Point Týmu
http://newzealandrover.cz

Další outdoorové čtení

Lákají vás Dolomity? Máme pro vás tip na cestu na vrchol Tofana di Rozes (3225 m. n. m.) krásnou ferrátkou...
Azory. To je nespočet sopečných jezer, minerálních pramenů, vodopádů a z vyhlídek po okolní krajině se vám bude tajit dech...
Vzhůru na Mt. Cook