Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte.
Rozumím
Nový Zéland s Benem - 5. díl
Božské Godley Valley
O tomto zapadlém údolí u Tekapa jsme neměli ani páru, natož abychom ho měli v plánu. Ale jak to tak bývá, nečekaná překvápka bývají ta nejlepší. Bylo to dobrodružství se vším všudy! Nejdřív si máknul Ben a potom hned několikrát my.
V odlehlém údolí Godley jsme využili Bena naplno. Možná až lehce za jeho možnosti. Konečně došlo na to, co bylo mou počáteční vzletnou myšlenkou – totiž, že využijeme terénního auta k tomu, abychom si usnadnili daleký nástup pod kopec. Idea byla jistě dobrá, realita o něco komplikovanější.
V zapadajícím slunci projíždíme podél východního břehu jezera Tekapo. Nízké světlo vykresluje krajinu do fantastických barev. Přesto máme lehké šimrání v žaludku. Kvůli zdržení v servisu jsme tu o několik hodin později, než jsme chtěli a máme před sebou ještě solidní štreku, abychom dojeli k chatě v polovině údolí.
Štěrková cesta záhy končí a přichází první brod. Hned ten úvodní je nejkomplikovanější. Noříme se do hluboké a rozbouřené Macaulay River. Rozsvítí se nám všechny kontrolky (dvě), ale jedem dál! Ještě v půl jedenácté hledáme cestu říčním štěrkem, když nezbývá, než rezignovat a spát v autě ... Následně ráno tři hodiny vysoušíme motor a vyléváme vodu z oleje ve vzduchovém filtru.
Když už to vypadá, že jsme dojeli, Ben naskočí a my můžeme statečně dál. „Cesta“ je čím dál horší, další brody, kameny čím dál větší. Nakonec se dokodrcáme až k Separation Stream. Nahazujeme batohy a pokračujeme už po svých. Netrvá ani hodinu a otevíráme dveře útulné a stylové chaty Godley Hut.
Načasování máme perfektní. Přichází fronta špatného počasí a tak trávíme v přístřeší chaty hned dvě noci. Odpočíváme, čteme si staré zápisy a obdivujeme výkony mnohých pionýrů.
Chata Godley Hut byla postavena už v 50. letech 20. století a při tomto procesu hrál velkou roli Land Rover! Odolné vozidlo místního farmáře pomáhalo transportovat materiál 30 kilometrů dlouhým údolím a ušetřilo tak stavitelům mnoho sil. O deset let později musela být celá chata přesunuta o 100 metrů na jiné místo, protože kolaps ledovcové morény ohrožoval její existenci.
Jak rychle špatné počasí na Zélandu přichází, tak rychle mizí. Následujícího dne ráno sbíháme k Benovi, přihazujeme do batohu mačky a stan a stoupáme krkolomným údolím Separation Stream. Tady už si o cestě, stezce, neřkuli o značení můžete nechat jen zdát. Místní popisy mají smysl pro humor – „příjemná procházka, byť lehce ošidná” Překlad? 7 kilometrů podél potoka kudy vás to pustí, pak morénou, kde se pod nohama hýbou půltunové šutry a pak konečně ledovec, který je s pár trhlinami vlastně nejpohodovější částí.
V pozdním odpoledni dosahujeme sedla Separation Col. Ve více než dvoutisícové výšce stavíme stan a užíváme si snad nejvelkolepější stanování na Zélandu.
Vrchol Mt. d'Archiac (vpravo) je nejvyšším vrcholem oblasti a na jeho vrchol vede teoreticky nepříliš obtížná trasa. Realita je ovšem od řádek v knize výrazně vzdálená. Na východním hřebeni opatrně balancujeme mezi uvolněnými kameny a pak se statečně stahujeme z bojiště.
Jako náhradní cíl volíme vedlejší nižší a výrazně snáze dostupnější Mt. Coates. Stále jsou ale potřeba dva lezecké cepíny. Výhledy po okolním údolích jsou fantastické, počasí jak z žurnálu a sousední d'Archiac majestátní.
Cesta zpět údolím Godley je naštěstí tentokrát prosta větších dramat, ale i tak jsme nervózní až do chvíle, kdy úspěšně překonáme zpět řeku Macaulay a ocitáme se s poslední kapkou benzínu v nádrži zpět v civilizaci. Výprava do Godley Valley byla opravdu výživná!
Když už to vypadá, že jsme dojeli, Ben naskočí a my můžeme statečně dál. „Cesta“ je čím dál horší, další brody, kameny čím dál větší. Nakonec se dokodrcáme až k Separation Stream. Nahazujeme batohy a pokračujeme už po svých. Netrvá ani hodinu a otevíráme dveře útulné a stylové chaty Godley Hut.
Načasování máme perfektní. Přichází fronta špatného počasí a tak trávíme v přístřeší chaty hned dvě noci. Odpočíváme, čteme si staré zápisy a obdivujeme výkony mnohých pionýrů.
Chata Godley Hut byla postavena už v 50. letech 20. století a při tomto procesu hrál velkou roli Land Rover! Odolné vozidlo místního farmáře pomáhalo transportovat materiál 30 kilometrů dlouhým údolím a ušetřilo tak stavitelům mnoho sil. O deset let později musela být celá chata přesunuta o 100 metrů na jiné místo, protože kolaps ledovcové morény ohrožoval její existenci.
Jak rychle špatné počasí na Zélandu přichází, tak rychle mizí. Následujícího dne ráno sbíháme k Benovi, přihazujeme do batohu mačky a stan a stoupáme krkolomným údolím Separation Stream. Tady už si o cestě, stezce, neřkuli o značení můžete nechat jen zdát. Místní popisy mají smysl pro humor – „příjemná procházka, byť lehce ošidná” Překlad? 7 kilometrů podél potoka kudy vás to pustí, pak morénou, kde se pod nohama hýbou půltunové šutry a pak konečně ledovec, který je s pár trhlinami vlastně nejpohodovější částí.
Vrchol Mt. d'Archiac (vpravo) je nejvyšším vrcholem oblasti a na jeho vrchol vede teoreticky nepříliš obtížná trasa. Realita je ovšem od řádek v knize výrazně vzdálená. Na východním hřebeni opatrně balancujeme mezi uvolněnými kameny a pak se statečně stahujeme z bojiště.
Jako náhradní cíl volíme vedlejší nižší a výrazně snáze dostupnější Mt. Coates. Stále jsou ale potřeba dva lezecké cepíny. Výhledy po okolním údolích jsou fantastické, počasí jak z žurnálu a sousední d'Archiac majestátní.