Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Patagonie a Ohňová země

Patagonie a Ohňová země je ročně cílem desetitisíců turistů, cestovatelů či lezců. Každý ji prožije jinak a vidí jinak, ale všichni se jistě shodnou na tom, že je to jedno z nejkrásnějších míst na světě. Díky našemu zaměstnaneckému Challenge Grantu, jsme sem zamířili i my. Tento článek Vám prozradí, jaká místa jsme za 41 dní stihli navštívit.

Fitz Roy a Cerro Torre z vyhlídky nad městečkem El Chaltén

Jsme tři, dva kluci a jedna holka, stojíme na letišti v Buenos Aires plni očekávání, co na nás Patagonie chystá. Za chvíli nám odlétá letadlo do menšího argentinského města Bariloche, kde už na nás čekají i první treky po severní části Patagonie. Naším cílem by měla být Ushuaia, pokud se tam tedy dostaneme, jelikož náš plán zní „jedeme dolů a uvidíme, kde se zdržíme a kde ne“.

San Carlos de Bariloche leží u Národního parku Nahuel Huapi a je nejen naším startovacím bodem, ale i adaptačním místem. Učíme se zde ty nejdůležitější věci pro pobyt v Argentině jako například, že na všechno je čas, v pondělí se nepracuje, odpoledne je siesta, skoro nikdo nemluví anglicky, počasí je nevyzpytatelné a jak na dopravu autobusem.

Nejvíc si ale užíváme treky v okolí. Jednodenní výšlapy stiháme dva, první na Cerro Lao Lao s krásným výhledem na jezero Nahuel Huapi i hory kolem něj a druhý na kopec San Martín s výhledem na Lago Gutiérrez, Bariloche a sjezdovky na Cerro Catedral.  Z dvoudenních treků nemůžeme vynechat trek na Laguna Negra, což je horské jezero pod Cerro Negro, a Frey trek, který končí na horské chatě pod vrcholy Cerro Catedral.

Ráno u Laguny Negry

Během chvilky se dostáváme do argentinského „na všechno je čas“ stylu života tak dokonale, že nám týden v Bariloche uběhl jak voda a i když je tu stále co objevovat, my musíme dál na jih. Se zastávkou v El Bolsón, kde kult hippies stále žije a přestupem v Esquelu se dostáváme poprvé na hranice s Chile.

A to doslova, protože autobus jede pouze na hranice, které musíme přejít pěšky a tam si chytnete minibus do Futaleufú. Míříme tam kvůli krásným trekům a jedné z nejkrásnějších řek na rafting na světě. S naším příjezdem ale začíná i pršet, a prý bude pršet dlouho, zjišťujeme navíc, že autobus směrem odsud dál po chilské straně jede až za týden. Čeká nás první velké rozhodnutí, zda se vrátit do Argentiny nebo čekat. Nakonec volíme úprk. V Esquelu  kupujeme lístky do 1 130 km vzdáleného El Chaltén, jednoho z highlightů Patagonie.

Pohled z autobusu při osmnáctihodinové cestě pampou

Vesnice El Chaltén své jméno získala podle hory Cerro Chaltén tyčící se nad ní. Tato hora je hlavním důvodem, proč toto místo navštěvujeme, a jejím poněkud známějším názvem není nic jiného než Fitz Roy. První krásné odpoledne věnujeme krátkému výšlapu na vyhlídky Mirador los Condores a Mirador las Aquilas, ze kterých se kocháme mojí oblíbenou pampu, vesnicí a nad ní tyčícími se horami. Další den se vydáváme na 3denní trek přes ledovec Pierdras Blancas na Fitz Roy a poté kolem jezer Madre a Hija na Cerro Torre. Počasí si s námi pohraje, ale přesto nám poskytne nádherné výhledy. Ještě než se s El Chalténem rozloučíme, tak se mi splní můj nový sen a vydáváme se na průzkum pampy na koni! Zamačkávám slzu v oku, je čas se rozloučit nádherný El Chalténe…

Pohled na Cerro Torre od Laguny Torre

Míříme do El Calafaté startovacímu městu pro výlety k ledovci Perito Moreno. Hned zjišťujeme situaci a kupujeme lístky na autobus na druhý den. Bude to poprvé, co budeme platit za vstup do národního parku v Argentině, naštěstí pouhých 800 pesos, tak snad nám vyjde i počasí. A když mrknete o kousek níž, co myslíte, vyšlo?

Perito Moreno - Ledovec, který stále roste

Přesunujeme se do Chile a to rovnou do města Puerto Natales, které je nejbližším městem u nejznámějšího chilského národního parku Torres del Paine. Bohužel se nám nepodařilo rezervovat ani jeden z treků ani 4 měsíce před odletem a tak nám zbývá jen možnost jednodenních výletů. Poprvé právě při výšlapu na vyhlídku na Torres nás zrazuje počasí a během jednoho dne zažijeme k už známému slunci, větru dešti i sníh. Další výlety už se nám nepodaří zvládnout, já totiž ležím s horečkou a rýmou na hostelu, který jsme si čirou náhodou dopřáli po 23 nocích ve stanu.

Vyhlídka na Torres aneb ne vždycky se zadaří

Z tří se stávají dva. Náš kamarád Hynek odlétá domů a my – já s přítelem zůstáváme na cestě do Punta Arenas sami. Ubytujeme se a hledáme jak se nejlevněji podívat na tučňáky, projet se lodí po kanálu Beagle nebo se dostat na Isla Navarino. Ani nevím, jak se to stalo, ale sedíme v taxíku a jedeme směrem do přístavu. Kupujeme lodní lístky na třicetihodinovou plavbu trajektem po fjordech Ohňové země do přístavu Puerto Williams na Isla Navarino za pouhých 150 USD.

Loď jede jen jednou týdně a my máme obrovské štěstí, že je volné místo. Celou plavbu je se čím kochat, příroda je tu nádherná a je tu až nečekaně živo. Z přístavu nás vyprovázejí delfíni, které vystřídají tučňáci, lachtani a hejna lovících ptáků. Druhý den plavby nás štěstěna neopouští a my se zatajeným dechem sledujeme dvě velryby.

Západ slunce kdesi ve fjordech Tierra del Fuego

Je jedna hodina v noci a my se bez rezervace na ubytování vyloďujeme na Isla Navarino. Plánujeme rozhodit stan za vesnicí, ale nakonec se nás ujímá energická Chilanka Loty, která nás ubytovává u sebe doma. Další den na oplátku jdeme spát k ní do hostelu, kde se uvolnilo místo a dostáváme od ní tip na další výlet lodí a zadarmo do vesnice Puerto Torro.

Loď vesnici zásobuje a štěstí nás neopouští, protože sem jezdí pouze jednou měsíčně. Výlet se nám vydaří a máme velkou radost. Jedinou nepříjemnou věcí je, že nás stále neopouští nachlazení z Torres del Paine, což znamená se vypotit a odpustit si treky na ostrově, kde každé odpoledne vydatně prší.

Puerto Torro, nejjižnější vesnice světa

Pomalu se blíží čas odletu a my musíme opustit Isla Navarino a vydat se přes vodu směrem do Ushuai. Přejíždíme tedy malým člunem kanál a stojíme opět na „pevnině“. Říká se jí konec světa, ale je to poměrně velké město, daleko víc jsem se cítila na konci světa na Isla Navarino. Stále se nemůžeme vyhrabat z naší nemoci a tak volíme pro posledních pár nocí v Argentině hostel.

Jediným naším cílem v Ushuai je definitivně zničit horečku, kašel a rýmu, protože v Evropě se v těchto dnech zhoršila situace s koronavirem a bude nejlepší, když budeme zdraví a dostaneme se v pořádku domů, kde se pro klid v duši uvrhneme do karantény, než navštívíme naše blízké a vrátíme se zpět do práce.

A jelikož dnes čtete tento článek, tak se nám to podařilo, i když jsme museli oželet treky v národním parku Tierra del Fuego. Ale kdoví, třeba se jednou vrátíme…

Když se řekne „typické Ushuaiské počasí“

Brzy se můžete těšit na další články věnované těm nejzajímavějším zážitkům a nejkrásnějším místům Patagonie a Ohňové země.

Text a foto: Eva Sládková


Eva Sládková

EVA SLÁDKOVÁ

Již několik let se s ní můžete potkat v Rock Point prodejně v Brně Masarykova, kde vám ráda a ochotně poradí s výběrem outdoorové výbavy. Sportu se věnuje odjakživa a trávení volného času v přírodě je pro ni relaxem. Miluje turistické túry i běhání se psem, ale vyzná se i v lezení na stěně a dalších outdoor aktivitách.

Další outdoorové čtení

Původně chtěl vyzkoušet jednu etapu, nakonec dal všechny čtyři. Jáké jsou jeho postřehy a zážitky z trasy Dešenice - Vysoké lávky...
Etapa Vysoké Lávky - Modrava nám ukázala nádherná panorámata, lesní cesty i šumavské louky. Jak se běží...
Podzimní turistika v rakouském pohoří Hochschwab láká krásnou přírodou...