Nejlepší schovka před koronavirem? Samota hor! Říká Peggy Marvanová

Livigno, městečko obklopené horami ze všech stran, bývalo historicky pro svou nedostupnost odříznuté od okolního světa po celou zimu. Až před padesáti lety, kdy došlo k otevření tunelu, se skokově změnil ráz tohoto původem zemědělského místa. Zažít v dnešních dobách Livigno v jeho prosté kráse bez turistů, by se mohlo zdát ještě do nedávna nemožné. Ale hle! Nám se to povedlo.

Byl to rychlý a spontánní nápad. Jeden telefonát s „magorem“ Pavlem Paloncým, při kterém jsme si vzájemně povzdechli, že už nám chybí hory, cestování, závodění a tak. Prostě už jsme potřebovali vypadnout! Do hor! Hned!  

A tak v čase, kdy se všichni zavírali doma, jsme si řekli, že není na co čekat. Báli jsme se, že se hranice uzavřou úplně. Udělali jsme si testy a vyrazili. S vidinou, že se od toho chaosu zavřeme v horách.

Na cestě jsme k našemu překvapení nečelili žádným otázkám týkajícím se koronaviru. Osvědčení, že jsme Covid negativní, po nás nikdo nechtěl. Jediné, co všechny kontroly zajímalo, byly drogy...  

Když se z Livigna rozhlédnete na všechny strany, vidíte krásné kopce. Každý je něčím osobitý, jiný, zkrátka dokonalý. Náš týden probíhal tak, že jsme se vždy koukli kolem sebe, ukázali jsme na daný kopec a řekli si „tam chceme!“

Pak jsme se vrátili a zopakovali to tolikrát, kolik směrů se nabízelo. Vesměs na každým směru se také nabízelo zázemí v podobě fajnového otevřeného winterraumu.

Skoro nikoho jsme za ten týden nepotkali. A když jsme se jednou ocitli ve městě po setmění, nebyl nikdo ani tam.

Někdo by mohl podzim považovat za nelukrativní dobu k návštěvě hor. Už začíná být zima, sychravo, ale zároveň ještě není sníh na lyžování ani běžkování. I my jsme si zprvu říkali, že to asi nebude úplně ono a s Gore-Texovými vrstvami jsme nešetřili.

Paradoxně ale podzim v Livignu byl mým nepochybně nejlepším podzimem vůbec. Zažili jsme úžasné dny plné slunka a zářivých barev, a pak moment, kdy  náhle nasněžilo 50 centimetrů sněhu.  A všechno se změnilo k nepoznání.

Původně jsme chtěli vzít silničky a vyjet na nejzajímavější italské pasy. Nakonec jsme ale skončili s teniskami a pohorkami. Jakmile ale z pasů zmizí sníh...

Text a foto: Markéta Peggy Marvanová, členka Rock Point Teamu
 

---

MARKÉTA "PEGGY" MARVANOVÁ

Mladá, odvážná a vytrvalá. Tak by se dala definovat tahle postavou malá cyklistka, která sice preferuje ze všech aktivit kolo, ale rozhodně se nezalekne ani běhu, kajaku nebo lyží. Když říkáme malá, myslíme tím skutečně jen její výšku, protože jinak toho zvládá hodně, a to i pomoc handicapovaným. Miluje extrémy a jako vůbec historicky první stanula se svým přítelem v cíli závodu Lapland Extreme Challenge 2017. Vyhrála Italy Divide i Trans Germany 2018 a tím úspěchy zdaleka nekončí. Na svatební cestu vyrazila s novomanželem přes spojené státy. Na kole, v závodním tempu našlapali 8100 km bez zabezpečení v rámci extrémního závodu ATR 2019. Markéta si tím připsala další prvenství do své sbírky.