Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Polárník Miroslav Jakeš vypráví o svých cestách - 1. díl

o výpravách do opuštěných krajů

Jak se liší výpravy do Grónska, na Špicberky, Sibiř nebo Baffinův ostrov...

Mirek Jakeš dosáhl na začátku 80. let minulého století českého zimního výškového rekordu v Himálaji a od té doby se intenzivně věnuje oblastem, kde vládne zima. 19x byl na Severním pólu a 9x stál na vrcholu Aconcagui. Podnikl sólový přechod Grónska, často cestuje na Špicberky, prostě na Severu se mu líbí a daří…

Během poutavého čtyřdílného rozhovoru se dozvíte jak se liší jednotlivé destinace, v čem jsou úskalí sóloakcí, jaké je stát 19x na severním pólu a jaká specifika má polárnické vybavení.


Polárník Miroslav Jakeš - jako první Čech dosáhl na lyžích severního pólu (10. května 1993)

Mirku, proč se vlastně zabýváš jenom chladnými končinami Země?

V mládí mě nikdy nenapadlo, že budu navštěvovat tyto končiny. Zpočátku jsem se věnoval mnoha činnostem, jako vysokohorské turistice, horolezectví, létání na rogalu, otužování a různým dalším sportům. Až poměrně později se mi staly tyto oblasti hlavní náplní. Sice jsme v roce 1984 ve skupině přešli Grónsko a v roce 1989 jsem byl v Antarktidě, ale ten hlavní přelom nastal v roce 1992, kdy jsem byl na výpravě německého dobrodruha Arveda Fuchse na jachtě, která obeplouvala severní pól.

Během pobytu na Sibiři jsem se seznámil s ruskými polárníky. Jen tak mimochodem jsem se před nimi zmínil, že bych se chtěl někdy podívat na severní pól. Ještě ten rok jsem dostal pozvánku k výpravě a v následujícím roce, jsem poprvé a nevědomky jako první Čech dosáhl na lyžích severního pólu (10. května 1993). Poté jsem začínal, zprvu pro cestovní kancelář a později sám, organizovat výpravy především do Grónska a na Špicberky.

Polární oblasti mě uchvátily svou liduprázdností, krajinou a drsnými podmínkami. To však neznamená, že nenavštěvuji i jiné oblasti země, ve kterých je teplo. Ale to je spíše ze zvědavosti. Jedu tam jednou, na rozdíl od stejných chladných míst, kde jsem byl už několikrát.


Bafinův ostrov v Kanadě- při přechodu ostrova, vpozadí převislá stěna hory Thor

Jak jiné je z hlediska kontaktu s místními, podnikat akce v Rusku, Skandinávii, Grónsku nebo v Kanadě?

Každá země má svá specifika. Možná, že překvapím, ale například mé zkušenosti z Ruska jsou velmi dobré, ať již při výpravách na Kolský poloostrov, Bajkal, Polární Ural apod. Místní lidé se k nám chovají přátelsky, i když sami toho moc nemají, rozdělí se a pomohou. Jediné co mi vadí, že musíme mít víza a pak při delším pobytu nad sedm pracovních dní se někde zaregistrovat. Nepochopil jsem jaký to má smysl a zdá se mi to formální a byrokratické. Jinak Rusko je velké a nabízí spoustu nových výprav a dobrodružství. Plánuji tam nové výpravy.

Skandinávie je také bez problémů a zatím nejsou nějaká omezení pro volný pohyb. Ceny a služby jsou dražší, ale dá se to ještě vydržet. Nelíbí se mi, že někteří čeští turisté zneužívají například volně otevřených chatek. Například ve Finsku nemáme z tohoto důvodu dobrou pověst.

Do Grónska jsem uskutečnil mnoho výprav. Dvakrát jsem přešel grónský ledovec, poprvé ve skupině podruhé sólově. Pohyboval jsem se také v pobřežních oblastech. Mimo grónský ledovec není pohyb omezen. Přechod ledovce však vyžaduje povolení od úřadu grónské vlády, k jehož vystavení je nutno splnit spoustu požadavků. Nutné vybavení, pojištění pro případ záchranné a pátrací akce, různé poplatky a další. Platí se už předem i za žádost k registraci. Takže předem zaplatíte a přitom nevíte, zda povolení dostanete. Místní obyvatelé - Inuité jsou přátelští a rovněž pomohou. Snad jen někteří, kteří se zabývají turistkou a službami se chovají už obchodně a nechají si služby draze zaplatit. Grónsko je pro nás drahá země.

 

Miroslav Jakeš - Východní Grónsko Východní Grónsko
Miroslav Jakeš - Západní Grónsko Západní Grónsko

V Kanadě, na Baffinově ostrově, jsem byl čtyřikrát, z toho jednou v zimě, když jsme s Petrem Markem, jako první Češi, přešli ostrov. Měli jsme problém se zbraní. Na rozdíl od Špicberk, kde se zapůjčením ani dovozem vlastní zbraně nedělají problémy je dovoz a zapůjčení zbraně pro cizince nemožné. Zbraň jsme mohli mít jedině, kdyby s námi šel místní domorodec - Inuit, což jsme zase nechtěli. Jiný kraj, jiný mrav. Takže celou cestu, z toho zhruba sto kilometrů po moři, jsme šli s nadějí, že medvěda nepotkáme. Na obranu jsme měli jen petardy, spray a plynovou pistoli na zaplašení. Naštěstí jsme šli ještě v období, kdy byl asi takový mráz, že snad veškeré zvířectvo, včetně medvědů, bylo někde schované.

Ještě ke Špicberkám, patřícím pod norskou správu. Jsou zde přísné předpisy pro chování v přírodě, na které dohlíží úřad guvernéra. Je zde oblast pro volný pohyb. Pobyt mimo tuto oblast je nutno nahlásit úřadu guvernéra, který vydává povolení, za které se prozatím neplatí. Podobně jako při přechodu Grónska je nutno splnit požadavky. Především mít pojištění pro případ záchranné a pátrací akce, satelitní telefon, navigaci GPS, PLB - personal location beacon (osobní maják - nouzový záchranný vysílač, vysílají údaje o poloze v terénu), zbraň a další ochranné pomůcky proti medvědům. Poté úřad vystaví kartičku, kterou musí návštěvník po návratu odevzdat, jinak by mohla začít záchranná akce.

Co se mi líbí, že se tam nekrade a pokud ano, udělají tu krádež zahraniční turisté. Hlavní středisko Špicberk, Longyerbyen se každým rokem rozrůstá. Skoro dva tisíce obyvatel je poskládáno z asi padesáti národností z celého světa. Ti sem přišli především pracovat, neboť výdělky jsou vysoké. Málokdo si proto dovolí něco ukrást, aby nebyl z ostrovů vyhoštěn. Rovněž pokuty jsou vysoké, doporučoval bych je zavést i u nás.

Miroslav Jakeš - Hartangervidda
Hartangervidda

Je rozdíl v náročnosti při pohybu severskými končinami? Mezi Grónskem, Baffinovým ostrovem, Špicberkami, Kamčatkou nebo Sibiří?

Každá oblast má něco do sebe. Závisí to i na charakteru výpravy. Pokud se přechází grónský ledovec, je technicky nejobtížnější částí nástup a sestup z ledovce. Jinak větší část tvoří ledové pláně. Uvnitř Grónska jsou nízké teploty a také vítr. V letním období při okrajích ledovce led taje, vytvářejí se řeky, potoky a jezera, která nelze přejít a proto je někdy nutné přechod odložit. Mně se to nestalo, neboť jsem přecházel Grónsko na podzim, kdy byly teploty nižší a led tolik netál.

Baffinův ostrov, který jsme přecházeli, byl hornatý a opuštěný. V něm se nachází i národní park Auyuittuq jehož součástí je i průsmyk Akshayuk v němž se nacházejí jedny z nejdivočejších hor světa s vysokými a také převislými stěnami. Jeto ráj pro horolezce. Výstupy stěnami patří k velmi obtížným.

Špicberky jsou hornaté a pokryté ledovci. Je třeba si dávat pozor na trhliny jak v ledovcích, pak při přecházení zamrzlých ploch a samozřejmě i na medvědy.

Na Kamčatce jsem byl jen v létě. Tam jsme se prodírali zarostlým, velice těžko průchodným lesem, takzvaným slaníkem.

Co se týče Sibiře je to obrovské území a každá oblast se od sebe odlišuje. Dvakrát jsem byl na Polárním Uralu, několikrát na Bajkalu a jednou v tajze a na řece Jeniseji. Fascinující jsou velká liduprázdná území. Ztratit se v hluboké tajze není problém a člověk by byl k těžko k nalezení.  Rád bych na Sibiř uskutečnil nějaké výpravy. Možností je celá řada.

Miroslav Jakeš - nejkrásnější jsou obrovská liduprázdná území

Co Tě po tolika letech motivuje k návratům do hor a polárního chladu?

Polární oblasti se staly moji vášní, těžko si dovedu představit život bez nich. Pobyt v nich je úplně jiný svět, bez civilizace a lidí. Člověk má i více času se zamyslet a probrat různá témata, na které nemá jinak čas. Je to dokonalý relax pro duši, což mi potvrzují i mnozí účastníci mých výprav.
 

Miroslav Jakeš - S turisty ve východním Grónsku S turisty ve východním Grónsku
Miroslav Jakeš - výprava

 

V příštím dílu se dozvíte o sólových výpravách a pohybu ve velehorách…

Více o Miroslavu Jakešovi a jeho výpravách »

 


 


Další outdoorové čtení

Začít s běháním po čtyřicítce? To nás zaujalo a zeptali jsme se Romana Chládka, ultratrailového běžce a věrného Rock Point zákazníka, na pár všetečných otázek.
Průběh 240km závodu očima ultratrailového běžce...
Jak to vypadá, když se školíme přímo v terénu...