Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Polárník Miroslav Jakeš vypráví o svých cestách - 4. díl

O vybavení v polárních končinách

Miroslav Jakeš zažil časy outdoorové bídy socialistické éry. Časy podomácku vyráběných bonekanových bund, šití péřových spacáků nebo horolezeckých úvazků může porovnat s dnešním hitech obdobím. Hlavně se dozvíte, co je v třeskutých mrazech nejdůležitější…

Severní pól
Severní pól

 

Hodně akcí jsi podnikl na lyžích. Používá se na dlouhých přechodech skialpová výbava nebo nějaká speciální „polárnická“?

Rozdíl je především v botách. Pro polární pochody je vhodnější teplá měkčí bota. Používám kanadské boty Sorel. Na trhu jsou i jiné značky jako Baffin anebo boty určené pro armádu.  Skialpová bota je tvrdá a ne tak pohodlná. Rovněž skialpové lyže a vázání jsou přizpůsobeny pro výstup a pak především ke sjezdu z hor. Při polárních výpravách se chodí převážně po rovinách nebo zvlněným terénem a tak i lyže a vázání jsou jiné. Pokud je svah prudký, je bezpečnější ho sejít pešky, bez lyží.

Na Špicberkách - oprava vázání
Na Špicberkách - oprava vázání

Je obtížnější putovat v létě pěšky nebo v zimě na lyžích?

V současné době, po úrazu pravé nohy, je pro mě lepší chodit na lyžích, neboť lyže mi stabilizuje nohu. Při delší pěší chůzi mě začne noha bolet. Jinak co je obtížnější…? Záleží na tom, v jakém terénu se člověk pohybuje. Někdy i v zimě podle sněhových podmínek a terénu se vyplatí sundat lyže a jít pěšky.

Jeden z mých stálých účastníků, na rozdíl od ostatních, často prošel větší část trasy bez lyží, aniž by nás zdržoval a zaostával. Někdy šel i o něco rychleji. Jinak je někdy dobré i na chvíli lyže sundat a jít pěšky, aby si nohy trochu odpočinuly od jednotvárného namáhání.

Cestou na severní pól
Cestou na severní pól

Zkus porovnat výbavu v 80. letech s tou současnou. A zároveň svou vlastní odolnost. Má na ni vliv i kvalita vybavení?

Vývoj jde stále kupředu. Takové vybavení jako jsme měli například při přechodu Grónska v roce 1984, anebo při mých výstupech v horách je úplně něco jiného než dnes a samozřejmě je to znát i na výkonech. Obdivuji staré polárníky a horolezce, kteří museli výpravy absolvovat v tom, co daná doba nabízela, i když například kožešinové věci nejsou špatné, ale jsou těžší.

Dnes jsou už vyhřívaně boty a oblečení.  Při výstupu na Aconcaguu a přechodu Grónska jsem šel v turistických pohorkách. Když jsem šel podruhé, měl jsem už polární boty a rozdíl byl veliký. Rovněž k určování polohy jsme používali sextant. Práce v mrazivých podmínkách s ním není zrovna příjemná a přesná na rozdíl od GPSky, kterou už jsem měl při druhém přechodu.

Při prvních dvou cestách na severní pól jsme používali vysílačku, což znamenalo postavit a nasměrovat anténu a také dávat pozor na baterie. Ne vždy se podařilo navázat spojení, na rozdíl od satelitního telefonu. Takže tak nové materiály a technické vybavení, v porovnání s minulostí, ulehčují pochody.

Na Sibiři na lovu v tajze
Na Sibiři na lovu v tajze

Jaké vybavení je v poláru nejdůležitější, co všechno si nosíš pro jistotu dvojmo?

Vše co mám je důležité, nic nemám zbytečného. Co se týká zimního oblečení, jsou to především boty, rukavice a ochrana obličeje. Z výstroje pak kvalitní karimatka, spací pytel a dobrý stan. Dvojmo mám to, na čem bezprostředně závisí život. Jsou to vařiče, bez kterých si nelze připravit tekutiny a jídlo. Další zdvojení závisí na obtížnosti výpravy a důležitosti jednotlivých součástí výbavy.

Například na severní pól je nezbytné mít alespoň dvě GPSky pro navigaci. Při jejich ztrátě neznám svoji polohu a směr pochodu. Rovněž je nutné, aby ve skupině byly minimálně dva satelitní telefony pro spojení se základnou. Každý večer musím nahlásit svoji polohu. Pokud to neudělám, pak mám ještě možnost ráno a jestliže ani tehdy se to nepodaří, zahájí se pátrací akce. V případě, že by nás našli, zaplatil bych jejich náklady.

Jistě by bylo dobré mít další vybavení zdvojené. To se týká i oblečení apod. Jenže s ohledem na omezenou váhu a objem zavazadel to není možné. V tom případě musí člověk myslet na nejhorší a musí mít promyšlenou náhradní variantu v případě, že se něco rozbije, například se zlomí lyže, anebo se člověk dostane do prekérní situace, například když se proboří do vody.

Polárník Jakeš Miroslav

Máš nějaké zkušenosti se stany od Hannahu?

Mám a dobré. Menší stan, například typ Hawk 2 Snow, používám při zimních sólo výpravách. I když  je určen pro dvě osoby, potřebuji, abych v něm měl dostatek místa pro vaření a větší pohodlí. Když do stanu zalezu, vylezu z něho ráno až těsně před sbalením. V létě, kdy nároky na prostor nejsou, v něm můžeme spát ve dvou. Větší stan Expedition používám, pokud jsme dva.

Na Špicberkách s Hannah stanem
Na Špicberkách s Hannah stanem

Důležité je, aby zimní stany měly kolem obvodu sněhové límce. Zabrání se tím úniku tepla a stan je lépe ukotven. Ačkoliv se to nemá, vařím ve stanu. Je potřeba si dát velký pozor, aby nedošlo k požáru nebo k udušení, takže to vyžaduje zkušenosti a pro začátečníka je to riskantní.

Stan je také jediné místo, kde se mohu ohřát během vaření a usušit části výstroje a obuv. Provést různé opravy apod. Proto je volba stanu důležitá. Stany Hannah používám už dlouhá léta, jsem na ně zvyklý a umím s nimi pracovat. Oba typy jsem už mnohokrát měl i při cestách na severní pól. Menší stan beru i na nejbližší sólo výpravy na Aljašku a Špicberky.

Děkuji za zajímavé odpovědi

Otázky kladl: Michal Bulička
Odpovídal: Miroslav Jakeš
Foto: archiv Miroslava Jakeše

Více o Miroslavu Jakešovi a jeho výpravách »
 



Miroslav Jakeš, * 1951
 

  • Polárník, horolezec, cestovatel, průvodce…
  • První Čech na severním pólu
  • Celkem 19x na severním pólu
  • První Čech, který přešel Grónsko
  • První Čech, který vylezl v zimě sólově na Aconcaguu (6.959 m), celkem 9x na vrcholu.
  • Sólovýstup na Pik Lenina 7134 m
  • Spoluzakladatel české polární stanice na ostrově Nelson v Antarktidě

Procestoval a organizoval výpravy do polárních krajů (Špicberky, Grónsko, Baffinův ostrov, Island, Aljaška, Kolský poloostrov, Antarktida, Kamčatka, Sibiř, Kamčatka, Bajkal, Hartangervidda…
Na svých výpravách používá stany Hannah
 


 


Další outdoorové čtení

Martin Ksandr, lídr Expedičního klubu se chystá na další expedici. Jak se připravují a jaká rizika na ně čekají nám prozradil v rozhovoru...
Řady našeho Rock Point Týmu se rozšířily o další úžasnou sportovní osobnost. Mistryně světa v terénním triatlonu...
Posledních 180 km. Věříme, že to dáme. Už stačí "jen" dojít k moři...