Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Jak trénuji na Arberland Ultra Trail?

Jarní závody

Trénink započal na konci roku 2017, když u nás v obchodě skončil vánoční blázinec.  Zima nebyla v Plzni tak mrazivá, jako ta loňská, sníh se moc dlouho nezdržel. Jediné s čím jsem bojoval, byla tma.

Čelovka na AAA baterie sice svítí dobře, ale pořád kupovat baterie, člověka přestane bavit. S novou čelovkou na Li-on článek a svitem až 900 lumenů to byla úplně jiná písnička. Další problém nastal ve chvíli, když jsem chtěl večer po práci běhat intervalové úseky. Není prostě kde. Atletické ovály jsou zavřené většinou až do jara. Ještě, že mám nedaleko baráku pěknou rovnou cyklostezku, asi 2 km dlouhou rovinku a na ní jsem trénoval úseky. Jeden nebo dva kilometry. Během února jsem opustil milovaný florbal, nahradil jsem ho dalším běžeckým tréninkem (není to sice nutnost, florbal úžasně potrápí celé tělo). Snaha skloubit tréninkový plán s volným časem, bývá občas problém. Vcelku dobře jsem se držel kolem 50 km týdně.

Pilsentrail Radeč

Rychlostní tréninky docela šidím, proto přišel závodní víkend. V sobotu i neděli krátké závody 6 a 7,5 km. Letošním rokem spadám do kategorie veteráni. Není třeba smutnit, je zde reálná šance dostat se na bednu. Na krátké trati, kterou mám v plánu, by to mohlo cinknout. Profil tratě mi vyhovuje, první polovina do kopce, od půlky poletíme hezky dolů. Hlavně se moc nezakyselit, aby se nohy dolů točily. Na startu fouká vítr, svítí slunce, zima se nechce pustit vlády. Začátek paráda. Běžím si své, hlídám si tempo, dávám bacha, abych na ledu nehodil tygra. Stoupání na hrad není příjemné nikomu. Všichni zpomalujeme, protože na kamenech to dost klouže. Klesání od hradu až do cíle si užívám, nemusím šetřit síly. Letím, co mi nohy dovolí a na dlouhé rovince vidím běžce před sebou. Nedaří se mi ho dohnat. Cílem proběhnu celkově na 9. místě a jako 1. veterán. Čas dobrý, cíl se podařilo splnit. Za mě povedený závod.

Forestova 6

Původně to byl závod pro kamaráda, který otevíral běžeckou sezónu. Dnes patří tento závod v Plzni k legendám. Hlavní startovní pole má skoro 300 závodníků plus závody pro děti. Je to společenská událost, na které se sejdou běžci i neběžci, aby si užili krásnou atmosféru.

Nevím, jak to dělají, ale pokaždé si objednají luxusní počasí – azuro, žádná mlha. Co víc si přát. Poslední čas zde mám 30:18 a plán mám jasný. Dostat se pod 30 minut. Únava v nohou není znát. Pojedu naplno začátek i kopec a nějak to dopadne. Na startu je důležité si stoupnout někam do přední řady. Cesta není moc široká a blbě se předbíhají pomalejší závodníci. Zazní startovní vystřel a já se nechávám strhnout davem. Od začátku běžím tempo 4:41 min/km.

Stoupání mi přijde delší než minule, místo, kde se tak rychlé tempo nedá držet. Místy musím ubrat na rychlosti a jen co to plíce dovolí, opět zrychluji. Od poloviny přichází klesání až do cíle. Není na co čekat. Za zády si vezu spousty lidí, kteří se nechali vytáhnout do kopce a nyní to budou chtít taky rozbalit. Nohy občas protestují. Před chvilkou musely makat do kopce a teď musejí kmitat, co to jde. Hodinky ukazují 28:40, tempo 4:46/km. Já jsem maximálně spokojen s oběma závody a cíle byly splněny.

Sportisimo Praha ½ marathon 2018

Klasická akce v srdci Prahy, kterou mají místní děsně rádi, kvůli uzavírkám v dopravě :D. Počasí jak na objednávku, od rána sluníčko 4° C. Náměstí Jana Palacha připomíná obří mraveniště. Je tu mumraj lidí, organizátorů, fanoušku, rodinných příslušníků...

Nejlepší je dorazit tak hodinu před startem, protože u šaten ani úschoven nejsou fronty. Spíkr neustále přináší nové informace, představuje závodníky a pak to přijde. Ozvou se první tóny skladby Vltava, která nahrazuje startovní výstřel. Nasát atmosféru a pobláznit hlavu není problém. První kilometry peláším kolem 4:50/km. Lidí kolem trati je mnohem více než loni, jejich křik a rachot z trumpet slyšíte na metry daleko. Cestou dávám řeč se španělským párem, jenž natáčí video z běhu, komentuje krásy Prahy. Zdravím do Valencie. V polovině závodu začnou na hodinky chodit povzbudivé zprávy od ženy. Jak se přeběhne Mánesův most, přijde pro mě ta horší část trasy, teplota leze někam k 15° C a slunce začíná místy pěkně prát. Musím zdolat Libeňský most, vyprahlé Rohanské nábřeží, Těšnovský tunel nebo-li Husákovo ticho.

Letos mám více sil, ticho proběhnu bez problémů. Krize zůstala doma. Na Čechově mostě vidíte i slyšíte komentátora. Cíl je prostě hned za rohem. Poslední kilometr. Mánesův most, tohle místo mám nejraději, pokaždé mi zde naskočí husí kůže. Dav fanoušků podél trati vám nechá volný pouze úzký pruh pro tramvaje, neslyšíte vlastní slovo. Rámus z trumpet, řehtaček a křik lidí žene do cíle každého, jako by byl vítěz. Tohle se nedá popsat, to se musí zažít. 400 metrů před cílem tam prostě zařadím druhý převodový stupeň, nechám se nabít energií od lidí a užívám si euforii, kterou je tohle místo nasycené. Cíl protnu v čase 1:44:50, snové tempo 4:56/km se podařilo udržet po celý závod. Na krku se houpe, krásná, nová, těžká medaile. Zabalen do izolační folie si razím cestu davem do úschovny věcí.

Tohle byla moje nejrychlejší půlka na silnici. Zrak již upírám na květen, kdy přijde ta pravá výzva v podobě maratonu.

Martin Vitík s medailí závodu Půlmarathon Praha 2018

Text a foto: Martin Vitík, prodejna Rock Point Plzeň

Další outdoorové čtení

Zeptali jsme se výherců soutěže Rock Point Vibram Garmont Hannah Mountain Experience 2018 na jejich zážitky z Julských Alp.
Jelikož je Jiří Strach velký zimomřivec, ulehčili jsme mu natáčení v exteriérech a věnovali péřovou bundu proslulé značky...
Interview za jízdy na kole? Peggy Marvanová si natáčení takového rozhovor vyzkoušela s Luckou Výbornou a prý se máme na co těšit. Premiéra je 13.11. 2018...