Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Příprava na Elbrus začala na Šumavě

Doba covidová nám outdoorovým nadšencům a snílkům příliš nepřeje. Větší i menší akce znemožňují různá omezení, nařízení, zákazy a tak často nezbývá, než vzpomínat na doby volnější. Seděli jsme takhle s partou kamarádů (Fanda, Marek, Dan a já) u nás v „klubovně“ a kuli pikle, co že to v nadcházejícím roce vylezeme. Jelikož na některých vrcholcích Alp včetně nejvyššího Mt. Blancu někteří z nás stanuli, padla volba na Elbrus…

Pro všechny nová výzva, všichni poprvé. Je potřeba se začít postupně připravovat, takže vymýšlíme, kam za daných „covidových podmínek“ vyrazíme otestovat hlavně výbavu, protože výškový metry Elbrusu v našich podmínkách stejně nezdoláme.

Volba padla na Šumavu. Pro nás logická volba, protože pro nás Tachováky je to blízko, a tak trochu se tu orientujeme a vyznáme. To jsme ještě netušili, jaké překvapení nám šumavské počasí naservíruje. Ale postupně…

my čtyří cestou na Poledník

Připravujeme se na mrazivé noci

První, co ještě před výpadem do šumavských krás řešíme, jsou karimatky, stan a vařiče. V karimatku Therm-a-Rest Z-lite Sol (vždyť tu na batohu nosí všichni). Jsme čtyři, takže bereme stan Hannah Spruce 4 a na vaření outdoorové kartušové vařiče Jetboil Flash. Já, v závislosti na předpovědi počasí a výhledu mrazivých nocí, dokupuji ještě spacák Sir Josepph Erratic Plus II 1000. Jako bonus navíc jsem před nedávnem dostal na testování batoh Osprey Aether 70 PRO.

Vyrážíme do šumavských hvozdů

Ráno odjíždíme směr Prášily. Cesta rychle plyne, slunce začíná prosvítat a venkovní teplota se zastavuje na -11°C. Kolem poledne stojíme na parkovišti v Prášilech. Rychle pobalit, zaplatit parkovné a honem honem vyrazit do té zimní pohádky. Dnešní cíl je nouzové nocoviště Hůrka.

Hned v úvodu stoupáme zelenou turistickou cestou (Vintířova stezka). Asi po půlhodinovém výstupu dáváme pauzu. Polkneme tatranku, čaj a shodíme jednu vrstvu oblečení, protože tohle byl fakt Lukáš (pozn. Krpálek).

Na rozcestí u Vysokých lávek točíme prudkou levou, a dále pokračujeme středem upravené běžkařské stopy na další rozcestí kousek pod Hůrku. Na nocoviště to máme už jen kousek. Nazouváme sněžnice a volíme přímý směr přes prašanem pokrytou louku. Paráda. Má to své kouzlo. Všichni si to náramně užíváme a shodujeme se, že pokud máme sněžnice na nohou, prošlápneme cokoliv.

Nocležníci jsme tu jediní

Nocoviště prázdné. Překvapivě (smích). Vyšlapeme a udusáme místo pro stan a domlouváme, kam ještě dnes povyrazit, protože času je dost. Jednoznačně vyhrálo jezero Laka. Pro jistotu přihodíme do kapes čelovky a razíme už jen na lehko. Následuje focení, kochání, zpívání…

K jezeru je to fakt kousek a tak zpáteční cestu volíme trochu dobrodružněji přes strmý les, abychom se západem slunce byli nazpět.

U stanu už jen rychle navařit vodu na čaj a na jídlo, nezapomenout digestiv na dobré spaní a hurá do spacáku. Snad bude dobře, teploty mají padnout až k -20°C. Tak uvidíme.

Nástrahy zimního kempování

Ráno se probouzíme okolo sedmé. No, žádná hitparáda. Naivně jsme si mysleli, že harmonika (myšleno karimatka) bude stačit. Sakra, vždyť tu přece na batohu nosí všichni. Mělo nám být dopředu jasné, že tepelný koeficient 2,0 R bude na spaní na sněhu málo. Holt zkušenost. Příště ještě samonafukovačku a bude dobře.

Pomalu začínáme procitat do mrazivého rána. Noční 10cm nadílka nového prašanu dává tušit začátek parádního dne. Slunce prokoukne skrze mraky tak, aby se nám za malou chvíli ukázalo v celé své kráse. Pecka. Den jako malovaný.

Vzhůru na Poledník

Po snídani se vracíme zpět do Prášil, jelikož červená turistická (kolem jezera Laka) a dále zelená je v tomto období uzavřena z důvodu ochrany přírody. Dnešní cíl je 1315 m vysoký Poledník. Vzniklá „objížďka“ nám vlastně ani tak nevadí. V Prášilech dáme výbornou gulášovku, kulajdu a borůvkové knedlíky.

Na Poledník volíme opět cestu na sněžnicích. Z Prášil šlapeme kousek po červené, ale zhruba po kilometru stočíme směr na Adámkovu svážnici, kterou prostupujeme až na samotný vrchol. Fantazie. Tohle jsou právě ty okamžiky, kvůli kterým tu člověk je. Pohádková krajina, všude kolem ticho, jen tichý šum sněžnic bořících se do prachového polštáře.

S přibližujícími se metry k vrcholu se začíná mírně zatahovat a zvedat vítr. Ale to už máme opravdu jen kousíček. Jsme na vrcholu.  

Kvůli hromadě sněhu přespáváme u rozhledny

Původní plán byl stanovat opět na nouzovém nocovišti, ale kvůli mocné vrstvě sněhu volíme rozbalit tábor přímo pod přístřeškem u rozhledny. Vybalujeme hydratované boloňské špagety, polozmrzlou klobásu a vlažný čaj. Bon appetit! Postáváme u ohně, vstřebáváme dnešní den a teplý čaj doplníme kalíškem něčeho ostřejšího.

Čas plyne a kolem jedenácté zalézáme do pelechu. Už jen rychle usnout a zaspat ten chlad od spodu, protože ta karimatka je fakt málo (určená pouze pro třísezónní použití) a toto jsme prostě nevychytali.

Sestupujeme zpět k autu

Ráno se probouzíme opět do přenádherného dne. Teplota v noci atakovala hodnotu -25°C. Slunce vylézá nad obzor a viditelnost je až na Alpy. Dnes už nás čeká jen sestup zpět do Prášil k autu. Cesta ubíhá rychle, z kopce to šlape samo. Užíváme každou vteřinu, protože tento víkend se povedl opravdu na výbornou.

V Prášilech nás zahřává polévka a nepohrdáme ani kávičkou a dortíkem na závěr. Házíme poslední pohledy do krajiny a vyrážíme k domovu.

Suma sumárum

  • Region: Šumava
  • Celková vzdálenost túry: cca 35 km
  • Trasa: Prášily parkoviště – nocležiště Hůrka – vrchol Poledník – Prášily parkoviště
  • Vybavení: sněžnice
  • Sestava: 4 chlapy - Marek, Fanda, Dan a já
  • Cíl: příprava na „expedici Elbrus“, což se díky teplotám více než vydařilo


Text a foto: Filip Tomeš
 


Filip TomešFILIP TOMEŠ

V mládežnických kategoriích byl nadějný běžec na dráze. Závodil za Baník Stříbro a pravidelně se účastnil atletických republikových šampionátu dorostu a juniorů v běhu na 800 m. Později se studiem na vysoké škole objevil kouzlo skalního a následně vysokohorského lezení. V posledních letech se věnuje trailovému běhání.  S kamarádem Martinem Mužíkem společně trénují v rodném Tachově a podnikají spolu trailové výzvy jako například jednodenní přeběh Českého lesa v délce lehce přes 100 km. Nebo s Honzou Krabcem třeba 22hodinový nonstop speedhikingový traverz alpského hřebene Jubileumsgrat mezi vrcholy Alpspitze a Zugspitze s výstupem od auta a sestupem k autu. Podílel se na projektu Rock Point výzvy "napříč Šumavou" a v roce 2021 si vzal na starost tréninky v rámci Rock Point běžeckých kempů.

 

Další outdoorové čtení

Jak to vypadá, když si ke čtyřicátninám nadělíte šestidenní sólo traverz hřebene Fitz Roy...
Ledový maraton Lipno 2021. Jak se běhá po ledu a co si obout na nohy? Ice maraton jsem běžel už 3x a pokaždé byly jiné podmínky...
Jedni ho za jeho výkony obdivují, druzí kritizují. Podívejte se na jeho příběh trochu více z blízka a udělejte si svůj vlastní názor...