Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Proč byl rok 2017 pro Peggy Marvanovou úspěšný?

Subtilní sympatická slečna má za sebou úspěšný rok. Vyhrála dva světově proslulé extrémní vytrvalostní závody. Nejprve vyrazila v zimě za polární kruh do Laponska. Dorazila do cíle společně se svým přítelem a spolu se stali vůbec prvními, kteří to v historii obtížného Lappland Extreme Challenge dokázali. V létě se vypravila do Ameriky a ovládla ženskou kategorii cyklistického klání Tour Divide Race.

Peggy, zkus charakterizovat oba jmenované závody?

Lapland Extreme Challenge (LECH) už podle toho jak název říká, není ani tak závod jako výzva. A překonat přes 900 km v severním Finsku za polárním kruhem je opravdu velký oříšek. Trasa není pevně určená, na trati není žádná podpora a jen málokdy se člověku poštěstí dojít ke srubu, aby nemusel spát uprostřed ničeho jen v mrazu na sněhu. Do letošního roku nebyl LECH nikým pokořen, což mi pochopitelně jako lovci výzev nedalo spát.

Great Divide Tour, tak to je legenda cyklistických závodů bez zabezpečení. Téměř 4 500 km klikatících se přes Rocky Mountains z Kanady do Nového Mexika poskytne člověku mnoho nezapomenutelných zážitků. Projet Ameriku na kole a během 20 dní zažít jak zimu v kanadských horách, tak vedro novomexické pouště je něco tak okouzlujícího, že se na tom člověk lehko stane závislý.
 

Markéta Peggy Marvanová na Lapland Extreme Challenge 2017
Markéta Peggy Marvanová na Tour Divide 2017

V čem je náročnější zimní a v čem letní vytrvalostní závod?

U zimního závodu a u LECH především hodně záleží na výbavě. Mít vše potřebné a vejít se do přijatelné váhy je v zimě samozřejmě mnohem těžší. Také přijít na to, jak se správně chovat v mrazech vám zabere více času. Pro mě osobně je ale příjemnější vyrovnávat se s teplotami okolo -35°C než s těmi nad 35°C. V zimně se obléknete, zatímco ve vedru už toho moc nezmůžete. Letní závody jsou pak díky způsobu pohybu mnohem rychlejší, a proto i lehčí po psychické stránce.

Nejvíce jezdíš na kole, ale taky používáš lyže, taháš saně s materiálem. Jak jsi trénovala chůzi se závažím?

Před LECH to bylo hlavě o vymýšlení vhodné kombinace lyží, bot a saní. Tamní sníh je hodně specifický a naprosto jiný než máme u nás. Vymýšlení logistiky spočívající v úvahách, jak překonat laponský krupicovitý sníh i na místech, kde nevede žádná cesta, nám s přítelem zabralo bezmála dva roky. Naštěstí jsme letos měli povedenou českou zimu. Jeden víkend jsme na Králickém Sněžníku chytli naprosto ideální podmínky, hromady prašanu bez žádné stopy, teploty pod -20°C a nárazový vítr. Tento víkend byl pro nás jedním z klíčových momentů přípravy, po kterém jsme ještě doladili poslední detaily. Chůzi se závažím jsem kdysi praktikovala. Chodila jsem a táhla za sebou pneumatiku, ale před Laponskem nebylo moc času. Vytěžovalo nás shánění peněz, kterých jsme na tento podnik potřebovali poměrně dost, takže jsme trénovali, co to šlo, ale pouze s batohy na zádech.

Markéta Marvanová a Adam Záviška na Lanpland Extreme Challenge

U extrémů rozhoduje často nejen kondice, ale také stav mysli. Dá se hlava nějak natrénovat? Jak ses vyrovnávala s krizemi?

Perfektní fyzická kondice je nepochybně nutná, ale po několika vyčerpávajících dnech rozhoduje především hlava, a tedy psychické rozpoložení. Mnohdy právě hlava znemožní další postup i těm skutečně fyzicky nadaným a připraveným. Nejlepším tréninkem je postupné zvedání obtížnosti a přitom se učit překonávat krize, které dřív nebo později při náročném tréninku přijdou. Můj přítel v takových situacích říká: „Kdo neumí trpět, musí trpět!“ Zkrátka naučit se překonávat krize, aniž byste si nějakými prošli a naučili se s nimi pracovat, je asi nemožné. Bonusem pak je, že z toho můžete těžit i v běžném životě.

Markéta Marvanová na Tour Divide

Jaký je režim závodního dne? Jak spíš, co a jak často jíš, jakou průměrnou rychlost zvládneš?

Režim dne je jasný, čas se měří nonstop od startu do cíle, takže se snažím vše dělat tak, abych byla schopná co nejdéle sedět na kole a pohybovat se. V praxi to znamená přibližně okolo 16-17 hodin čistého času pohybu. Průměrnou rychlost snižuje čas zastávek a spánku, ale přesto to na Tour Divide bylo cca 8.5 km/hod a na Laponské výzvě 1,7 km/hod.

Na obou závodech jsi byla ve dvojici s přítelem Adamem. V čem je parťák důležitý, kdy bys naopak byla raději sama?

Konkrétně při Tour Divide to můžu skvěle porovnat, protože v roce 2015 jsem ho jela sama. Jet ve dvou je skvělá psychická opora, proto i hodně závodníků jede s někým ve dvojici. Naopak se ale jízda ve více lidech obtížně synchronizuje. Každý má jiné požadavky na zastavování, krize v jinou dobu, takže je člověk ve výsledku o něco pomalejší.

A u LECH by mě ani nenapadlo pustit se do něčeho takového sama.  To by bylo podle mě zbytečně riskantní.

Markéta Marvanová a Adam Záviška na Tour Divide 2017

Odhaduji, že pro zkoušku síly vztahu je dlouhý závod ideální prostředek?

Naprosto ideální. Během takovýchto extrémů nemáte žádný prostor pro nějakou přetvářku, a tak snadno poznáte, jestli to s tím druhým má smysl, nebo ne.

Jakou pozornost věnuješ přípravě vybavení? Předpokládám, že každé deko hraje roli.

Výbavě samozřejmě věnuji velkou pozornost. Vždy se snažím být co nejrychlejší, takže nejsem ochotna se nechat zdržovat materiálem. Naopak se snažím hledat výbavu, která mi umožní být rychlejší. Je jasné, že když si vše potřebné vezete s sebou, tak se každý gram navíc hodně pronese. Ve výsledku několik měsíců před závodem vypadá tak, že si rozepisuji výbavu do excelové tabulky a přemýšlím nad každým gramem výbavy.

Jaké vybavení považuješ zpětně za nejdůležitější pro zdar akce?

U LECH je to celá škála věcí, bez kterých bychom byli nahraní. Až vás zamrazí při představě, že by třeba jen špatná volba rukavic zapříčinila konec akce, na kterou se připravujete dva roky. Je to o zkušenostech, testování, zkoumání, vymýšlení a předvídání, což mě baví. Všechny akce tím mají nádech velkého dobrodružství. Ale za nejdůležitější považuji odhodlání, protože jestli vás má dostat něco zdárně do cíle, tak je to hlavně vaše hlava.

Markéta Marvanová na Lapland Extreme Challenge

Je milou tradicí, že svoje aktivity spojuješ s charitativní činností. Podle čeho si vybíráš, komu pomůžeš?

Podle toho, co cítím, že je správné a nutné, co mi dělá radost a co je v mých možnostech.

Peggy Marvanová, vítězka Lanpland Extreme Challenge

Přeji další úspěchy a spokojený život!
Děkuji, také přeji totéž všem


Rozhovor vedl: Michal Bulička
 



 

Další outdoorové čtení

Díl 1. – 55letý veterán na 3měsíční misi...
Po mém červencovém řádění v Dolomitech mě koncem srpna čekala další výzva, další splněný sen - výstup na Matterhorn.
Expedice na objektivně nejnebezpečnější Annapurnu v roce 2012 byla pro mě přelomová. Proč?
0,-