Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Stubaier Höhenweg a nespolupracující pohorky

Míříme do Stubaiského údolí v Rakousku téměř u hranic s Itálií. Dostali jsme chuť na delší túru ve vyšších horách a při hledání vhodných cílů padla volba na Stubaier Höhenweg, což je několikadenní přechod obcházející těsně pod ledovci celé Stubaiské údolí.

Dokonce i štěstí nám přálo a podařilo se nám zamluvit místo na všech horských chatách na trase (tedy až na tu poslední).

Den první, cestou ke Starkenburger Hütte
Den první, cestou ke Starkenburger Hütte

Začínáme  pohodově — lanovka a waizen

Po příjezdu do oblasti bude naším prvním cílem Starkenburger Hütte (2237 m). Abychom si po dlouhé cestě autem ušetřili síly a vyhnuli se dlouhému a nudnému nástupu, chceme si trochu pomoci lanovkou, která jezdí na hřeben z městečka Fulpmes.

Ušetříme tím nezanedbatelných 1100 m převýšení. Jediné, co nás tedy první den tlačí, je provozní doba lanovky. Je srpen, celé Německo je v pohybu, a už několikátá zácpa na dálnici nás uvádí do lehkého stresíku. Na parkoviště pod lanovkou ale nakonec přijíždíme s celkem pohodlnou rezervou. Sandály vystřídají pohorky, batohy na záda a jde se na to.

Na chatu je to od lanovky něco přes hodinku, počasí je krásné, výhledy z terasy luxusní, takže na horní stanici situaci vyhodnocujeme tak, že jeden orosený waizenbier nás na startu určitě nezabije. Z Kreuzjoch cesta jen mírně stoupá, výstup na chatu je takové příjemné protažení pro začátek. Na chatu přicházíme v pozdním odpoledni, jehož zbytek trávíme na terase, ze které jsou parádní výhledy. Krásný večer přeje i focení.

Starkenburger Hütte v pozdním odpoledni
Starkenburger Hütte v pozdním odpoledni

Nejsme z cukru

Ráno vypadá počasí docela jinak. Je zataženo, po modré obloze ani památky. Po snídani se vydáváme na cestu, čekat by nás mělo 6,5 hodin pochodu. Chata je ještě na dohled, když začíná pršet. Fakt super! Oblékáme tedy bundy, na batohy natahujeme pláštěnky a pokračujeme dál.

Déšť pořád zesiluje. Není kde se schovat, až při průchodu pod skalní stěnou to vypadá na lehký převísek, pod který by nemuselo pršet. Neprší, ale ani si tu není kam sednout. Stojíme tedy přitisknutí ke skále v docela prudkém svahu a čekáme, až to nejhorší přejde. Minimálně půl hodiny jsme tam strávili. Když to konečně vypadá, že prší méně, pokračujeme dál. Cesta stoupá do sedla Seejöchl (2518 m) a od něho ještě kousek dál až na nevýrazný vrcholek Steinkogel.

Den druhý, pochodujeme deštěmDen druhý, pochodujeme deštěm

Následuje kratší sestup a dál se cesta pohybuje zhruba kolem hranice 2300 m. Mezitím přestalo úplně pršet, a dokonce se začíná i trochu snažit sluníčko. V údolí se po dešti válí cáry mlhy, hezky se na to kouká.

Přicházíme na Seducker Hochalm, což je malá soukromá chatka na úbočí vysoko nad údolím s kouzelnými výhledy. Dlouho se nezdržíme, do dnešního cíle je to ještě kus cesty, odhadem jsme zhruba ve dvou třetinách.

Ovečky mají pohodu, počasí je nerozhází
Ovečky mají pohodu, počasí je nerozhází

Počasí se mezitím dost vylepšilo. V dálce už se objevil náš dnešní cíl, Franz Senn Hütte (2149 m). Je to velká kamenná chata krásně posazená v údolí nad skalním prahem, přes který dolů stéká potok Oberbergbach. Patrně se jedná o výchozí místo výš do hor, dost lidí tu na odpoledním slunci suší své ledovcové vybavení.

Příchod k Franz Senn Hütte
Příchod k Franz Senn Hütte

Nemilé podrážkové překvapení

Další ráno je opět zatažené, naštěstí ale neprší, což vydrží celý dnešní den. Dnešek by neměl být moc dlouhý, jedná se vlastně jen o přechod sedla Schrimmennieder (2706 m) a sestup do vedlejšího údolí k chatě Neue Regensburger Hütte (2286 m). Oficiální materiály uvádí 4 hodiny.

Od Franz Senn Hütte cesta nejprve vede víceméně po vrstevnici, teprve potom začíná stoupat do průsmyku. Totéž platí pro cestu k Neue Regensburger Hütte, nejprve sestup a potom pochod zhruba ve stejné výšce. Na chatě jsme poměrně brzy, chvíli jen tak zevlujeme u kafe a štrůdlu a pak se jdeme ještě projít po údolí za chatou.

Kavárenský povaleč si přijde na své i na horské chatě
Kavárenský povaleč si přijde na své i na horské chatě

 

Vylezeme na malou skalku, sedneme si, natáhneme nohy před sebe a kocháme se pohledem do údolí, kde se převaluje mlha. Pohled mi sklouzl na mé pohorky a nevěřím vlastním očím. Nejspodnější vrstva podrážky pravé boty drží jen na špičce a na patě, mezi těmito body se jen tak volně plandá. Koukám na levou botu a ta na tom není o mnoho lépe.

Na chatě to večer ukazuju chatařovi a ten mi říká to, co je mi už dávno jasné: že to není dobře. Půjčuje mi nějaké lepidlo na podrážky, ale tváří se skepticky. Když si na tubě čtu, že lepidlo má schnout aspoň 24 hodin a já mám do rána hodin s bídou dvanáct, taky optimismem příliš neoplývám. Dnešní noc bude asi bezesná…

Údolí Oberbergtal po dešti
Údolí Oberbergtal po dešti

MacGyver v akci

Rány boty vypadají, že by mohly držet, což mi zlepšuje náladu. Dnešní etapa vede na Dresdner Hütte(2302 m) přes sedlo ve výšce 2880 metrů a trvat by měla minimálně 7 hodin, takže solidní obuv je rozhodně žádoucí.

Etapa začíná za chatou širokým údolím Hochmoos po okraji mokřadů, a na jejím konci začíná stoupání, které se postupně přiostřuje, až vyvrcholí v již zmíněném sedle Grawagrubennieder. Bohužel už v půlce stoupání je mi jasné, že boty až do cíle určitě nevydrží. Dokud podrážky jakž takž drží, snažím se zachránit, co se dá, a boty mohutně oblepuju náplastí vyžebranou od rakouského páru.

Už jenom půl hodiny...
Už jenom půl hodiny...

V sedle se konečně dostáváme nad mlhu a můžeme se kochat ledovci v dálce pod vrcholem Stubaier Wildspitz. Bůhví proč si ale výhled tentokrát moc neužívám. Zbytek ještě dost dlouhé etapy na Dresdner Hütte si pamatuju jen dost mlhavě, a to nejen kvůli zamračenému počasí, ale zejména díky boji o to udržet pohorky co nejdéle v celistvém stavu.

Tenhle boj jsem bohužel víc a víc prohrával a zhruba hodinu a půl před chatou přišly ke slovu i tkaničky, kterými jsem boty různě zoufale podvazoval, protože náplasti už skoro neplnily svou funkci. Asi tušíte, jak moc to bylo platné. Poslední metry už jsem skoro ani nezvedal nohy, aby podrážky nezůstaly daleko za mnou.

Pádný důvod pro předčasný konec výletu
Pádný důvod pro předčasný konec výletu

Časovaná bomba jménem hydrolýza polyuretanu

Na chatě je tedy jasné, že tady náš přechod končí. Zaplaťpánbůh jsou tu v zimě sjezdovky a od chaty jezdí dolů do údolí lanovka, takže druhý den bude stačit potupně se došourat jen pár desítek metrů na stanici lanovky a dole skočit na autobus zpět do Fulpmes. Další utrpení je tím minimalizováno pouze na nezbytnou míru.

Večer posílám fotku pohorek kamarádovi, abych se mu „pochlubil“ a on mi obratem posílá odkaz na článek popisující fenomén hydrolýzy polyuretanu, kterému neutečou ani sebelepší pohorky a který stojí i za mým problémem.

Mlhy válející se v údolí pod Neue Regensburger Hütte
Mlhy válející se v údolí pod Neue Regensburger Hütte

Berte tedy můj popis jako osvětu. Přichází to opravdu rychle a bez sebemenšího varování, během pár hodin pochodu je po všem. Po návratu domů jsem pohorky poslal do jisté zlínské firmy, která se věnuje opravě outdoorové obuvi, a botky přišly s fungl novou podrážkou i gumovým oblepem, že jsem až žasnul, co je možné s nimi udělat. Vypadaly zase jako nové.

Teď už ale vím, že nejdéle po sedmi letech nechám podrážky preventivně vyměnit, protože o druhý podobný zážitek nestojím.

Den třetí, Neue Regensburger Hütte
Den třetí, Neue Regensburger Hütte

Hodí se vědět:

Lokalita:

Rakousko, Stubaiské Alpy, celá trasa je pěkně popsána zde. Najdete tu rozpis etap, výškový profil, kontakty na horské chaty, atd.

Mapy a průvodce:

My měli mapu Kompass číslo 290 (Innsbruck und Umgebung) v měřítku 1:50 000. Existují i detailnější varianty 1:25 000 buď od Kompassu nebo od rakouského Alpenvereinu.

Kdy vyrazit?

Letní měsíce, případně brzký podzim. Jedná se o vyšší hory, trasa vede až do výšky 2800 m n. m., takže záleží jednak na aktuální sněhové situaci a pak i na otevírací době chat. Chaty otevírají v průběhu června a zavírají koncem září, případně začátkem října. Vše ale závisí na konkrétním počasí.

Den čtvrtý, stoupání do sedla Grawagrubennieder
Den čtvrtý, stoupání do sedla Grawagrubennieder

Časová náročnost:

Celý přechod je rozepsán na 7 etap. My měli v plánu dvě čtyřhodinové etapy spojit a z Dresdner Hütte dojít až na Nürnberger Hütte a tím pádem vynechat nocleh na Sulzenau Hütte.

Na většinu z chat lze nastoupit ze Stubaiského údolí, takže trasu lze podle potřeby naplánovat i kratší a jít například pouze střední část celého přechodu.

Kde složit hlavu:

V horských chatách, které jsou po celé trase, viz opět odkaz v bodě Lokalita výše. Lze určitě doporučit členství v rakouském Alpenvereinu, které kromě ročního pojištění na hory zajistí i výrazné slevy na ubytování na všech horských chatách. Nocleh na chatách je potřeba s předstihem zamluvit, což v sezoně může být problém, zejména na víkendy. Platí, že čím dříve, tím lépe.

Dresdner Hütte
Dresdner Hütte

Příjezd a parkování:

Po dálnici do Innsbrucku a dál směrem na jih na Brennerský průsmyk. Několik kilometrů za Innsbruckem je odbočka do Stubaiského údolí, vjezd je zpoplatněn několika Eury.

Trasu lze projít oběma směry. My zvolili začátek v městečku Fulpmes a odtud výstup na Starkenburger Hütte. Výstup na chatu si lze usnadnit lanovkou, auto lze zdarma nechat na velkém parkovišti u lanovky.

Pokud bychom trasu prošli celou, z poslední Innsbrucker Hütte bychom došli do městečka Neustift im Stubaital, odkud se lze dostat autobusem zpět do výchozího bodu. Autobusy jezdí pravidelně celým Stubaiským údolím a jezdí až do Innsbrucku, takže není problém např. do Innsbrucku dojet z Čech vlakem a dále k výchozímu bodu pokračovat autobusem.

Náročnost:

Jedná se o vysokohorskou turistiku bez velké technické náročnosti, je potřeba zejména vytrvalost, ale i jistota kroku a odolnost proti výškám. V některých náročnějších úsecích je cesta zajištěna lany. Na začátku léta mohou být některé úseky ještě pod sněhem, což může náročnost i nebezpečnost zvýšit, zejména v místech, kde cesta vede ve strmém svahu.

V jedné ze strmějších zajištěných pasáží
V jedné ze strmějších zajištěných pasáží

Vybavení:

Kvalitní pohorky, menší batoh, trekové hole, spacák na chaty. V době koronavirové patrně dříve obvyklá vložka do spacáku stačit nebude. Mít na paměti, že počasí se v horách může rychle měnit a i v létě může napadnout sníh, podle toho volit oblečení. Na chatách je možné si dát snídani i večeři, takže stačí jen trochu jídla přes den. Voda na trase není problém, stačí jedna láhev.

Na začátku léta by se mohly hodit i mačky a cepín, neboť mnoho míst bude ještě pod sněhem.

Předpověď:

Počasí si můžete ověřit například na Bergfexu.

Aktuální podmínky se občas objevují na Facebooku.

Kochá se...
Kochá se...

Kam dál:

Po trase je nespočet možností k odbočkám na různé vrcholy, jedinci překypující energií se nudit určitě nebudou. Zdolání mnoha z nich ale vyžaduje ledovcovou výbavu a související dovednosti.

Ostatní tipy:

Zajímavé čtení o hydrolýze polyuretanu, která dříve nebo později postihne většinu pohorek.

 

Text a foto: Petr Louženský
 


Petr Louženský
PETR LOUŽENSKÝ

 

Rád podnikám malé i větší cesty, jedno jestli pěšky nebo na kole, do měst nebo do divočiny. Mým nerozlučným parťákem je vždycky foťák. Aktuální fotky můžete vidět například na Instagramu.

Další outdoorové čtení

Původně chtěl vyzkoušet jednu etapu, nakonec dal všechny čtyři. Jáké jsou jeho postřehy a zážitky z trasy Dešenice - Vysoké lávky...
Etapa Vysoké Lávky - Modrava nám ukázala nádherná panorámata, lesní cesty i šumavské louky. Jak se běží...
Podzimní turistika v rakouském pohoří Hochschwab láká krásnou přírodou...