Co říct o tomhle stanu z edice Hannah? Stan Rider 2 jsem používal v Mongolsku na přechodu zamrzlého jezera Khövsgöl. Měli jsme možnost si vzít Hannah Hawk II, který jsme už ozkoušeli v Pákistánu, ale řekli jsme si, že otestujeme tohoto levnějšího bratříčka.
Konstrukce
Stan má tříprutovou konstrukci, která zaručuje určitě vyšší stabilitu a pevnost než konstrukce ze dvou prutů. Díky tomu odolá většímu větru a náporu sněhu. Vypnutí stanu je řešeno vnějškem přes tropiko. Pruty se prostrčí tunely, které jsou na tropiku našité. Já osobně mám tento způsob nejradši. Hlavně díky tomu, že můžete nechat zavěšený vnitřní stan na tropiku a tím pádem ho nemusíte pořád zavěšovat. Kromě toho, že to ušetří čas při stavění stanu, tak se i lépe balí. A pokud bude vítr, je manipulace se stanem jednodušší, protože už je v jednom kuse. Jedinou nevýhodou je náročnější sušení, ale během jedné výpravy to nevadí a doma stan člověk rozloží a v klidu vysuší.
Zasouvání tyček do oček je velmi náročné. Nějak to šlo, ale bylo zapotřebí velké síly. Problém může mít ovšem něžné pohlaví. Na druhou stranu je stan díky tomu skvěle vypnutý a nic neplandá.
Stan Hannah Rider 2 vypadá na pohled pevně a je docela pěkný
Zpracování
Co se týče kvality zpracování a švů tak mě působil stan dobrým dojmem. Švy se nikde nepářou a ani po 10 dnech není nikde známka opotřebení, rozjetí. Musím se přiznat, že jsem měl za začátku v tomto ohledu strach. Stan je opravdu velmi silně vypnut a bál jsem se, aby to švy vydržely. Zejména v extrémním počasí, při mrazu - 20 stupňů. Ale jak jsem psal, stan vydržel bez jediné známky a držel si tvar. Důkazem může být, že hůlky i po tak dlouhé době pořád nešly snadno nasadit.
Každý prut má svůj tunel
To že je stan „přísně“ napnutý, může mít ale drobné nevýhody. Při napínání je třeba dávat pozor na ohnutí tyčky. Při třetím stavění stanu jsem se snažil tyčku zasunout do špatného očka (stan je tříprutový, takže se dá lehce splést očko boční tyčky od horizontální). Tím, že jsem věděl, že je třeba použít hodně síly, tak jsem tyčku trochu ohnul. Až pak jsem si všiml, že jsem ji rval do špatného místa. Není to nic hrozného, tyčka se pak dala ohnout zpět, ale přesto lze rozpoznat, že je trochu křivá. Po zbytek expedice pak ale stan i tyčky držely a nedělalo to žádný problém, ale je třeba to tady zmínit.
Co se týče tyček, tak jsou duralové. Osobně bych je možná udělal o ten milimetr tlustší, ale kromě jednoho malého incidentu s hůlkou držely dobře. Rovněž musím pochválit jejich skládání. Jde to velmi lehce a jednoduše.
Tropiko
Tropiko u stanu působí solidně, jako u většiny stanů Hannah. Slyšel jsem názory, že se můžou kvůli konstrukci na tropiku dělat louže a později prosakovat. S tím jsem se nesetkal, jelikož jsme měli stan celou dobu pod bodem mrazu. Ani se mi to nezdá pravděpodobné, vzhledem k velkému napnutí tropika. Pokud by se to ovšem dělo, tak stačí repka nebo tenký popruh a natáhnout jej od zadní části dopředu. Problém je vyřešen. Tento popruh má v sobě zabudovaný, přesně z tohoto důvodu, výše zmíněný stan Hannah Hawk II.
Se stanem jsme spali na zamrzlém jezeře. S podlážkou ani srážením vody problém nebyl.
Podlážka
Někdo stanu vyčítá tenkou podlážku. Já si naopak myslím, že je to dobře. Podlážka zde není od toho, aby izolovala od země, od toho je karimatka. Je zde proto, aby chránila proti vlhkosti a nečistotám a to v pořádku zvládne. Po týdenním spaní na zamrzlém jezeře podlážka spolehlivě odolávala. Navíc zbytečně silná podlážka zvyšuje váhu stanu. Co je samozřejmě u tenčí podlážky rizikem, je protrhnutí. To se dá ale zalepit, a pro mě osobně je důležitější úspora váhy.
Váha a velikost
Stan Rider 2 má něco pod 3 kg. Na stan pro dvě osoby jsou to normální hodnoty. Není to tedy žádný ultralight jako Hannah Hawk 2, ale není to ani žádná těžká „kráva“. Na stanování v přírodě a na treky je to prostě dostatečné.
Prostorově je stan bohatě dostačující pro 2 osoby. Do ložnice na spaní se bez problému vlezou dva větší lidé. V letních podmínkách dáte do předsíňky bez problému batohy a dokonce i uvaříte. V zimních podmínkách jsme to taky dokázali, ale už bylo v předsíňce těsno.
Hannah si pohrál s kapsičkami. Ve stanu jsou celkem 3 a na praktických místech. Společně s dostatkem vychytávek jako např. háček na zavěšení světla, srolování předsíňky atd. se dá vnitřní prostor docela „nafouknout“.
Shrnutí
Zpracování stanu je kvalitní, tříprutová konstrukce je pro mne vždy výhodou a pokud očekávám, že se stanem půjdu i do náročnějších podmínek (např. otevřená krajina, kde je velká šance silných větrů), tak bych sáhl vždy po této variantě. Celková pevnost stanu je dobrá, a to hlavně kvůli švům a konstrukci. Jak jsem ale řekl, kdyby byly hůlky o mm silnější, cítil bych v něm větší jistotu. Obavy se ovšem nenaplnily, takže zůstalo jen u pocitu. Prostorově je stan ve své kategorii nadprůměrný. Ve stanu jsem zažil vítr do 30 km/hod. Se silnějším větrem zatím zkušenosti nemám.
Vzhledem k poměru cena - výkon stan určitě doporučuji. Rozhodně to není podprůměrný stan. Se špičkami v kategorii se sice rovnat nemůže, ale dá se použít na drtivou většinu výprav a s cenovkou, jakou má, je pro většinu i výhodnější volbou.
Doporučení?
Pokud nemáte v plánu jet na velikou expedici, stanu se nebojte. S námi zvládl i pravou polární expedici, kdy bylo – 25 stupňů Celsia. Na příští toulky do hor určitě vezmu tento stan znovu.
Martin je jedním z tahounů brněnského Expedition Clubu, kterého s Rock Pointem na jeho expedicích pravidelně podporujeme. Zdolal nejvyšší horu Afghánistánu, Noshaq 7492 m, vylezl osmitisícovku Manásulu - za tento výstup dostal ocenění ČHS "Talent roku - výstupy nad 6000m", podnikl prvovýstup na pákistánsky vrchol Sugulu Peak, nebo vrcholy v tádžickém Pamíru - Pik Korženěvské, Pik Moskevské Olympiády, Pik Vorobiev.
Martin by vám také dlouze dokázal vykládat o přechodu zamrzlého jezera Inari za severním polárním kruhem, o Elbrusu, o Ladakhu, o Peru, Bolívii, Thajsku, Indonésii, Kambodži, Maroku, Gruzii, Jordánsku, Arménii, Náhorním Karabachu, Rusku, Ugandě, Ománu a pokračovat v tom do nekonečna.
Bundu Dual Aspect testují vrcholoví sportovci, podstoupila testování v laboratořích a její unikátní membrána vede bundu k dokonalosti. Vyzkoušel jsem si ji na vlastní kůži a zjistil jsem...
Stan Hannah Rider 2 vypadá na pohled pevně a je docela pěkný
Se stanem jsme spali na zamrzlém jezeře. S podlážkou ani srážením vody problém nebyl.
MARTIN KSANDR
