Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím
Tentokrát do Nepálu. Tam jsem sice již byl, ale trek kolem Manáslu jsem ještě neabsolvoval.

Trávovy 8000vky - Manáslu

Po návratu z pakistánského Gashe jsem neplánoval další vejlet na „osmu“. Jenže víte jak to je, chvíli vám to vydrží a pak vás začnou svrbět paty, či jak se to říká. Nejdříve jsem si však musel nechat doopravit urvaný přední křížový vaz, což se mi podařilo při sestupu z vrcholu v roce 2009. Byl jsem dítě štěstěny a 300 m dlouhý pád v kotrmelcích přežil. Vazy a nějaké další pohmožděniny byly vlastně maličkost.

Po operaci, když jsem se již dával do kupy,  jsme se potkali s mým dlouholetým kamarádem ze Stříbra Honzou Krabcem. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na dalším výletu a tentokrát do Nepálu. Tam jsem sice již byl, ale trek kolem Manáslu jsem ještě neabsolvoval. Oni ty osmitisícové vrcholy jsou pro mně (a vždy i budou) jenom takovou třešničkou na dortu při té cestě k nim. Ta je spojená s cestovatelským poznáváním krajiny, kultury a lidí.

Parta docela veliká, tudíž spousta legrace. Na kopci mnoho sněhu. Na vrcholu společně s plzeňákem Kubou Vaňkem. Další společný akce se již nedožil. Osudný se mu stal rok 2013, kdy s Petrem Macholdem zmizeli ve stěně Baruntse.

Zde nás již velkou měrou podpořil plzeňský Hannah. Kromě stanů (ty již jsme používali v Pakistánu v roce 2009) jsme vyzkoušeli i několik jejich „oděvních“ novinek :-).


Účastníci Expedice Manaslu 8163 m z roku 2011 a naši trekaři na letišti. Později jsme se již v expedičních tričkách takhle pohromadě již nesešli. Velká parta byla zábavná. Vůbec jsme se nedostali k ponorkové nemoci.


Budhovo vědoucí oči – konečně zase „doma“.  Směsice budhistických chrámů a hinduistických svatyní vytváří jedno z nejzajímavějších měst na světě. Nepál, Káthmandu, na fotce Boudhanát


Káthmandu - město mnoha barev, vůní, pohody. Kdo jednou navštíví, má obrovský problém neodolat dalším návštěvám.


I přes expediční přípravy před odjezdem na trek kolem Manáslu a následný přesun do základního tábora jsme si našli čas na západ slunce, romantiku :-).


Další z mnoha zajímavých míst v kotlině hlavního města. Zde opičí chrám Swayambunath. Moc doporučuji si ráno přivstat a být na tomto místě pouze s místníma. A kdo si přivstane ještě více, může vidět východ slunce z této vyvýšeniny.


Hravé, milé, přátelské. Bohužel, často žebrající o nějakou maličkost. I je turismus lehce zkazil. Je na nás bílejch trekařích, jak se k tomu postavíme. Pojďme rozdávat propisky do školy, když už něco.

 


A jsme v horách. Všude přítomné modlitební mlýnky, které roztočíme a hle, oni se za nás modlí. Nikam člověk nemusí, jen jde kolem a roztočí :-).


Nemohl jsem si neodpustit do této expediční části zařadit mnoho obrázků špuntů. Těžký život, kde se bez pomoci druhých neobejdeš. Líbí se mi, jak tam funguje rodina.

Sourozenci. Jeden bez druhého ani ránu. Starší dabluje mámu. Ta většinou někde musí vydělávat rupie, aby uživila rodinu.


Oči té stařenky mluví za vše. Moudrost se v nich odráží. I přes složitosti místního bytí, vidíte tu spokojenost a vyrovnanost.

Nosiči ze Samagaunu. Pečlivě navážené náklady. Striktně dáno, maximálně 20 kilo. Máš-li více, platíš. Zde mají monopol pouze místní. Nikdo jiný nemůže jejich práci zastat. Nechť vesnice prosperuje.


Láma přišel z údolí. Díky za něj a za puju, která nám snad zajistí přízeň bohů na kopci.


Základní tábor je ve výšce Mont Blancu, asi 4800 m. V roce 2011 byla spousta sněhu.


Stačí popojít kousek nad něj a máme ho jako na dlani. Cesta do prvního výškového tábora moc neubíhá.

Východ slunce nad Manáslu. Barvičky mne v horách baví. Kluci šlapou na lyžích směrem k dalšímu dobrodružství.


Už nás ten pupenec dohání. A bude teplo. Rychle přidat, když ti to síly a aklimatizace dovolí a hurá vzhůru.


Parťák Honza Krabec na výhledech, na záchodě, na ...? Výhledy jsou prostě úžasný. Když přeje počasí...


Ne jenom o osmitisícovkách jsou kopce v Nepálu. Všude kolem nás jsou obrovský výzvy.


Vykolíkovaná místa na stany komerčních expedic. Již tehdy jsme byli jedni z mála na kopci bez umělého kyslíku a nosičů.


A jsem o kus výš. Brzo ráno někde ve výšce 7400 m. Zbytky stanů v posledním výškovým táboře. Pěkná kosa byla.


Průstup ledopády pod hrozivými séraky není nikde moc příjemný. A zde jdeme ještě, co noha nohu mine. Jsme vysoko. Dýchání je už dost na prd.


Kuba na ledovém platu nad čtyřkou. Ten den jsme se o moc výše nedostali a výstup ukončili a vrátili se do stanů. Na druhý den jsme sesbírali síly a morálku na další pokus pouze Kuba a já.


Stany Hannah nám odvedly parádní službu. Mnohokrát byly kompletně zasypané, ale přesto stále použitelné po odházení sněhu.


Sněžilo a sněžilo. Pohádková bílá krajina. Ideální na koulování.


Při výstupu s mrchou na zádech. Vždycky si říkám, že chci nosit jen batoh 20 kilo max. Nikdy to nevyjde, bohužel…


Na vrcholu mé druhé osmy, pro Kubu byla první a bohužel poslední. Počasí nic moc, pozdější „dohadování“ o vrcholu je na samostatné povídání. Najdete u mne na webu.


Po sestupu v bezpečí základního tábora. Sil už nezbylo na rozdávání. Z kopce se nám podařilo všechno postahovat.

Text a foto: Honza „Tráva“ Trávníček

Související článek: Trávovy 8000ky - Gasherbrum I

Po návratu z pakistánského Gashe jsem neplánoval další vejlet na „osmu“. Jenže víte jak to je, chvíli vám to vydrží a pak vás začnou svrbět paty, či jak se to říká. Nejdříve jsem si však musel nechat doopravit urvaný přední křížový vaz, což se mi podařilo při sestupu z vrcholu v roce 2009. Byl jsem dítě štěstěny a 300 m dlouhý pád v kotrmelcích přežil. Vazy a nějaké další pohmožděniny byly vlastně maličkost.

Po operaci, když jsem se již dával do kupy,  jsme se potkali s mým dlouholetým kamarádem ze Stříbra Honzou Krabcem. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se na dalším výletu a tentokrát do Nepálu. Tam jsem sice již byl, ale trek kolem Manáslu jsem ještě neabsolvoval. Oni ty osmitisícové vrcholy jsou pro mně (a vždy i budou) jenom takovou třešničkou na dortu při té cestě k nim. Ta je spojená s cestovatelským poznáváním krajiny, kultury a lidí.

Parta docela veliká, tudíž spousta legrace. Na kopci mnoho sněhu. Na vrcholu společně s plzeňákem Kubou Vaňkem. Další společný akce se již nedožil. Osudný se mu stal rok 2013, kdy s Petrem Macholdem zmizeli ve stěně Baruntse.

Zde nás již velkou měrou podpořil plzeňský Hannah. Kromě stanů (ty již jsme používali v Pakistánu v roce 2009) jsme vyzkoušeli i několik jejich „oděvních“ novinek :-).


Účastníci Expedice Manaslu 8163 m z roku 2011 a naši trekaři na letišti. Později jsme se již v expedičních tričkách takhle pohromadě již nesešli. Velká parta byla zábavná. Vůbec jsme se nedostali k ponorkové nemoci.


Budhovo vědoucí oči – konečně zase „doma“.  Směsice budhistických chrámů a hinduistických svatyní vytváří jedno z nejzajímavějších měst na světě. Nepál, Káthmandu, na fotce Boudhanát


Káthmandu - město mnoha barev, vůní, pohody. Kdo jednou navštíví, má obrovský problém neodolat dalším návštěvám.


I přes expediční přípravy před odjezdem na trek kolem Manáslu a následný přesun do základního tábora jsme si našli čas na západ slunce, romantiku :-).


Další z mnoha zajímavých míst v kotlině hlavního města. Zde opičí chrám Swayambunath. Moc doporučuji si ráno přivstat a být na tomto místě pouze s místníma. A kdo si přivstane ještě více, může vidět východ slunce z této vyvýšeniny.


Hravé, milé, přátelské. Bohužel, často žebrající o nějakou maličkost. I je turismus lehce zkazil. Je na nás bílejch trekařích, jak se k tomu postavíme. Pojďme rozdávat propisky do školy, když už něco.

 


A jsme v horách. Všude přítomné modlitební mlýnky, které roztočíme a hle, oni se za nás modlí. Nikam člověk nemusí, jen jde kolem a roztočí :-).


Nemohl jsem si neodpustit do této expediční části zařadit mnoho obrázků špuntů. Těžký život, kde se bez pomoci druhých neobejdeš. Líbí se mi, jak tam funguje rodina.

Sourozenci. Jeden bez druhého ani ránu. Starší dabluje mámu. Ta většinou někde musí vydělávat rupie, aby uživila rodinu.


Oči té stařenky mluví za vše. Moudrost se v nich odráží. I přes složitosti místního bytí, vidíte tu spokojenost a vyrovnanost.

Nosiči ze Samagaunu. Pečlivě navážené náklady. Striktně dáno, maximálně 20 kilo. Máš-li více, platíš. Zde mají monopol pouze místní. Nikdo jiný nemůže jejich práci zastat. Nechť vesnice prosperuje.


Láma přišel z údolí. Díky za něj a za puju, která nám snad zajistí přízeň bohů na kopci.


Základní tábor je ve výšce Mont Blancu, asi 4800 m. V roce 2011 byla spousta sněhu.


Stačí popojít kousek nad něj a máme ho jako na dlani. Cesta do prvního výškového tábora moc neubíhá.

Východ slunce nad Manáslu. Barvičky mne v horách baví. Kluci šlapou na lyžích směrem k dalšímu dobrodružství.


Už nás ten pupenec dohání. A bude teplo. Rychle přidat, když ti to síly a aklimatizace dovolí a hurá vzhůru.


Parťák Honza Krabec na výhledech, na záchodě, na ...? Výhledy jsou prostě úžasný. Když přeje počasí...


Ne jenom o osmitisícovkách jsou kopce v Nepálu. Všude kolem nás jsou obrovský výzvy.


Vykolíkovaná místa na stany komerčních expedic. Již tehdy jsme byli jedni z mála na kopci bez umělého kyslíku a nosičů.


A jsem o kus výš. Brzo ráno někde ve výšce 7400 m. Zbytky stanů v posledním výškovým táboře. Pěkná kosa byla.


Průstup ledopády pod hrozivými séraky není nikde moc příjemný. A zde jdeme ještě, co noha nohu mine. Jsme vysoko. Dýchání je už dost na prd.


Kuba na ledovém platu nad čtyřkou. Ten den jsme se o moc výše nedostali a výstup ukončili a vrátili se do stanů. Na druhý den jsme sesbírali síly a morálku na další pokus pouze Kuba a já.


Stany Hannah nám odvedly parádní službu. Mnohokrát byly kompletně zasypané, ale přesto stále použitelné po odházení sněhu.


Sněžilo a sněžilo. Pohádková bílá krajina. Ideální na koulování.


Při výstupu s mrchou na zádech. Vždycky si říkám, že chci nosit jen batoh 20 kilo max. Nikdy to nevyjde, bohužel…


Na vrcholu mé druhé osmy, pro Kubu byla první a bohužel poslední. Počasí nic moc, pozdější „dohadování“ o vrcholu je na samostatné povídání. Najdete u mne na webu.


Po sestupu v bezpečí základního tábora. Sil už nezbylo na rozdávání. Z kopce se nám podařilo všechno postahovat.

Text a foto: Honza „Tráva“ Trávníček

Související článek: Trávovy 8000ky - Gasherbrum I

Další outdoorové čtení

Tip na dvoudenní rodinný výlet v Jeseníkách

Běháte tak trochu? Já taky. Váháte, zda dáte Horskou výzvu? Dejte. Já zkusila tu šumavskou a napsala zážitky ze závodu...

...aneb jóga na vodní hladině

Paddleyoga

10. 08. 2017
Příběhy
0,-