Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Jak Ken a Barbie běželi Horskou výzvu

Od mojí poslední horské výzvy, utekl již nějaký ten pátek. Tehdy to byl spíš výlet, než závod. Protože Krušné hory neznám tak dobře jako Šumavu, bylo rychle jasno, který závod si zkusím v rámci tréninku na Arber Ultra Trail. Manželka se této myšlenky chytla, vytvořila si dvojici s kamarádkou Silvií, abych mohl běžet sám, co nohy dovolí. Tohle je příběh Ken a Barbie týmů.

Michaela: Já mu dám „chytla“, normálně mě ukecal a spolu se mnou i mou nejlepší kamarádku. Jo to je tak, když si dáme vínko a pak máme pocit, že zvládneme všechno. Těch 18 km nám přišlo jako docela fajn výlet. Co na tom, že budeme muset překonat nějaké výškové metry, asi 700 m. 

Ken a Barbie tým
zleva: Sivie, Martin, Michaela

Start

Martin: Sobotní ráno nás vítá sluníčkem a jasnou oblohou, tradiční snídaně v podobě müsli, dobalit poslední věci do vesty a hurá na start. Na start vyrážíme s předstihem, uděláme pár snímků, dokud jsem ještě svěží. Dorazí i můj kamarád Tomáš, s kterým v září chystáme na Arber Ultra Trail. Diskutujeme nad tím, jak rychle běžet do Jáchymova, abychom pak moc netrpěli těch 6 km na Klínovec. Zkusím běžet kolem 5:30/km a uvidíme. Poslední minuty před startem všude vládne lehká nervozita. Snažíme se protlačit někam dopředu, abychom na začátku ušetřili síly předbíháním pomalejších běžců po úzké pěšině.

Michaela: Ráno před startem jsme se se Silvii řádně nasnídaly, šunka, sýr, rohlík a nezbytná káva. Shodly jsme se na tom, že když už nic jiného, tak nám to na startu a v cíli bude slušet. Vyladily jsme outfity, lehce se nalíčily (co na tom, že za pár hodin z nás lilo). Nabalily do batůžků vodu, banán, rtěnku a lahvičku poslední záchrany a vyrazily směr start. Na startu bylo už mnoho netrpělivců, my se pomalu rozkoukávaly a říkaly si, že mezi těma cvokama vypadáme fakt komicky. Obě obuty v lehkých trekových botách, batohy na zádech a nezbytná česká vlaječka na levé tváři. Moderátoři hlásili počet účastníků 257 na krátké trase. Stouply jsme si do zadní řady a netrpělivě odpočítávaly spolu s ostatními poslední vteřiny do startu. A najednou to bylo. Zařvalo se START. Všichni se rozutekli a my se Silvii zůstaly skoro jako jediné ještě na startu. Přeci jen jsme náš závod pojaly jako výlet. Takže jsme vykročily za prchajícím davem s úsměvem na tváři.

Ken a Barbie tým na Rock Point Horské výzvě
Ještě před startem...

Cesta do Jáchymova

Martin: Hned po startu, nás čeká stoupání, ve kterém se špatně předbíhá a stojí to nějaké síly navíc. Po nějakém kilometru se cesta rozšíří a příjemně vlní, naše avizované tempo dávno neplatí, strženi davem letíme z kopců 4:30/km. Endorfin dělá s člověkem divy, úsměv od ucha k uchu. To dáme, hlásí Tomáš.

Michaela: Prvních 8 km do Jáchymova nám přišlo jako brnkačka. Dokonce jsme i někoho předešly. Terén byl lehce zvlněný, nepřišlo nám to nijak strašné. Spíše nás děsilo zbývajících 10 km a hlavně výšlap na Klínovec.

Martin a Tomáš na Rock Point Horské výzvě 2018
Tomáš a Martin na trase shortu

Jáchymov

Martin: Nejnižší bod závodu, v nohou máme 8 km za 47 minut, lehce cítím stehenní svaly z rychlého běhu dolů. Čipneme na kontrole, vyndáme hole, vyrážíme směr kopec. Tady končí legrace, 6 km stoupání s 600 výškovými metry.

Michaela: Na první občerstvovačku do Jáchymova jsme dorazily za 90 minut. Což nebyl vůbec špatný čas. Teda to jsme si samozřejmě myslely jen my dvě. Odpíply jsme si čip a poprvé za celou dobu se cítily jako na závodě. Snědly kousek banánu, meloun a vypily ionťák a hurááá směr Klínovec. U místní hospody nás chlapi lákali na pivko, ale nedaly jsme se.

Stoupání

Martin: Sen o pěkné cestičce, co vede jen vzhůru, bere brzy za své. Cesta vede nějakým korytem potoka, samý balvan, vymleté cestičky od vody. Běžet se tady moc nedá, občas to sice zkoušíme, když se cesta trochu narovná, ale dlouho nám to nevydrží. Po 3 km, přibližně v polovině, se holky hlásí z Jáchymova. Po 90 minutách to není vůbec špatné, když to berou výletním tempem. Právě v polovině Tomáš zkusí zrychlit, bere kopec útokem. Bohužel na to nemám odpověď. Srdce mi buší kolem 170 tepů, na zrychlení nemám ani pomyšlení. Ke konci stoupáni se terén mírní, přecházím do klusu, vidím Klínovec.

Michaela: První šok nastal záhy po opuštění občerstvovací stanice. Lezlo se po takové prudké mezi nahoru. To nám začínalo docházet, že nám právě skončil pochoďáček s opalovačkou a začne pořádná dřina. Čekalo nás celkem 6 km na Klínovec s převýšením 600 metrů. Terén byl samý výmol, kámen. Člověk musel dávat bacha, kam šlape. V těchto místech, kdy jsem myslela, že už není možné jít rychleji, nás pár cvoků předběhlo. V duchu jsem se začínala proklínat, že já zase skočila na špek mého muže, že to bude „easy“. Ale statečně jsme bojovaly, došlo i na medovinu, kterou ukrýval můj batoh. Noo, poslední záchrana to fakt nebyla.

Rock Point Horská výzva 2018 - Krušné hory
Opravdový terén, který dal dost zabrat

Klínovec

Martin: Konečně, hurááá, neskutečně mi to zvedá náladu. Na kontrole něco vypiju, ani nevím, co to bylo, odčipnout. S úsměvem, běžím dolů proti turistům. Unavené nohy z výstupu, protestují, vůbec se jim nechce do rychlého pohybu. Docela je chápu, ale vidina cíle a odpočinku ve vaně, mě žene vpřed. Cestou občas někdo zatleská či fandí, ale jsme v Čechách a lidí spíš mluví o bláznech, co pobíhají po horách. Seběh do Jáchymova po sjezdovce, naprostá pohoda, rovná cesta, která krásně utíká. Na kraji města čeká Tom, již s medailí na krku a doprovází mě do cíle. Pod cílovým obloukem, ze mě vše spadne, užívám si radost z dokončeného závodu. Čas 2:08 sice není to, v co jsem doufal, mělo to být pod dvě hodiny, ale dnes to na lepší nebylo.

Michaela: Sledovala jsem po cestě své chytré hodinky a modlila se, ať už ukáží konec stoupání. V podstatě poslední kilometr jsem se modlila, ať je tomu mučení konec. Jupííí, konec lesa a v dálce Klínovec. Došlo na nezbytné pípnutí čipu na občerstvovačce. Manžel mi akorát psal, kde jsme. A že prý je to už jen kousek. Že seběhneme kopeček a jsme v cíli. V duchu jsem si říkala, že si ty chytré rady může odpustit. Jeho povzbuzování na mě mělo zcela opačný efekt. Cestou z kopce dolů nás začala pekelně bolet stehna. Každé šlápnutí bylo bolestivé a nepříjemné. Vzájemně jsme se hecovaly, že už to dáme, že to vydržíme a těšily se na odměnu v podobě horké vany. Už to bylo do cíle necelý kilometr. V dálce vidíme mávajícího chlapa. Byl to můj Martin. Připojil se k nám a spolu s námi těch posledních pár metrů došel. Cílem jsme s kamarádkou prošly ruku v ruce. Mávaly jsme, jako kdybychom dobíhaly na UTMB, co na tom, že jsme byly skoro poslední s časem 4:07.

Barbie Tým na Rock Point Horské výzvě 2018
Barbie tým na Rock Point Horské výzvě
V cíli zasloužená medaile

Po závodě

Martin: V cíli si plácám s kamarády, nějaká selfíčka na památku. Zklidním tep, utiším hladové bříško. Nyní je čas se postarat o rozsekaná stehna. Holky mají ještě velký kus cesty před sebou, stihnu ještě nějaký relax, než dorazí? Vana plná voňavé regenerační soli, tabulka čokolády položená na kraji vany.  Vůbec se mi z ní nechce, chvilka přemlouvání a šup ven. Holky překvapím, nečekám v cíli, jak bylo dohodnuto, ale beru foťák a vyšlápnu sjezdovku na městem. Jdu směr Klínovec, potkávám hodně běžců, ale Barbie tým nikde.  Nevidím je, ale slyším.  Radostně mávají, zkoumají, kolik zbývá do cíle. Poslední kilometr dokončíme společně, žena sděluje zážitky. Přes únavu a puchýře má skvělou náladu. Fotky v cílové rovince, teď již jen zasloužený odpočinek. Příští rok jdeme zase, hlásí holky, musíme zlepšit čas.
 

Martin v cíli závodu Rock Point Horská výzva 2018 - Krušné hory Když byl Martin v cíli...
Barbie tým na trase shor závodu Rock Point Horská výzva Krušné hory 2018 ...holky čekal ještě kus cesty.

Michaela: V cíli jsme dostaly medaili, ze které jsme obě měly upřímnou radost. Naše první opravdová medaile. Také jsme si konečně mohly sednout, najíst se a sundat si boty. Nohy samý puchýř a otlak. Ale co, do příštího ročníku se to zahojí. Byl to prima den, strávený s někým, koho máte rádi a ty zážitky nám nikdo už nevezme. Takže za rok repete a náš čas bude lepší.

Ken a Barbie tým na Rock Point Horské výzvě
Výzva pokořena, zážitky na celý život...

Text a foto: Michaela a Martin Vitíkovi

Další outdoorové čtení

Zeptali jsme se výherců soutěže Rock Point Vibram Garmont Hannah Mountain Experience 2018 na jejich zážitky z Julských Alp.
Jelikož je Jiří Strach velký zimomřivec, ulehčili jsme mu natáčení v exteriérech a věnovali péřovou bundu proslulé značky...
Interview za jízdy na kole? Peggy Marvanová si natáčení takového rozhovor vyzkoušela s Luckou Výbornou a prý se máme na co těšit. Premiéra je 13.11. 2018...