Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Volání vysokých dálek

Od našeho věrného plzeňského zákazníka jsme dostali krásný dárek. Článek z jeho 3členné expedice do Peru. I přes tragický průběh má šťastný konec...

Už je to zase tady. Hory volají! Kam jenom vyrazit?

A s kým? Na dálném východě už jsme s Arabem (pozn. člen našeho týmu) jednou byli a co si budeme nalhávat, příroda nádherná, ale počasí trochu nestabilní. Na západě je to prý lepší, ale Amerika je velká, tak kam vyrazíme? A co si budeme povídat, kamarádů, kteří by chtěli vystoupit ze své komfortní zóny a jet se mnou na velký výlet, moc není.

Začátkem roku 2017 začínám spřádat plány na další expedici a poohlížím se po někom, kdo si může dovolit na měsíc zmizet z práce, má alespoň nějaké zkušenosti v horách a fyzičku. Mým cílem pro letošek je oblast kolem hory Alpamayo v Peru. Tato hora by se dle mého názoru dala označit za nejkrásnější na světě. Cestu French direkt vedoucí středem kompaktního kuloáru ve sněhové pyramidě se spoustou ledových fléten, nemohu pustit z hlavy. Araba, kamaráda z minulé výpravy, se mi stále nedaří přesvědčit, jelikož už v Peru několikrát byl.

Po jedné společné akci a velké snaze ho přemluvit nakonec souhlasí. Jupííí, tak tedy jedem. Začínám shánět letenky. Bohužel nízko nákladové letenky jsou vyprodané, ale co, 5 tisíc navíc za výlet snů není zas tak hrozné. Kupujeme letenky a stanovujeme náš odlet na 17.6. 2017 a návrat za měsíc. Při konzultaci příprav, jak jinak než u pivka, začíná zvažovat účast i další kamarád Pumpa. Další den je jasno, pojedeme ve třech. Dokonce se nám podařilo sehnat i stejný let akorát o dalších 5 tisíc dražší. Pár dní před odletem se koná přípravná „párty“ u Pumpy doma spojená s rozdělením věcí do batohů, tak abychom se vešli do váhového limitu. Vyrážíme.

Let je pohodový, při mezipřistání v Amsterdamu dáváme pivko, jak jinak začít dovolenou. Letadlo letí na čas, a tak v Limě stíháme i  noční autobus do Yungay. Po vyspání se vracíme do Huarázu, kde dokoupíme zásoby jídla, které nám chybí. V motelu u seňory Uršuly v Yungay dáváme den na zotavenou, a jelikož je krásně domlouváme se, že další den už vyrazíme do hor. Z Yungay jedeme do Cashapampy, kde končí silnice a zde si domlouváme s „Donkey riderem“ oslíky, abychom se neunavili už cestou do BC.


Zábava musí být i na štandu

První 2 dny trochu bolí hlava, ale postupně se vše dává dohromady. Předpověď počasí slibuje na celý týden slunečné počasí, tak vyrážíme po dohodě s kluky do C1. Araba ještě trochu bolí hlava, ale prý  vše OK. Ledovec z C1 do C2 je poměrně rozbitý a na konci na nás čekají dva vypečené výšvihy. Po náročnějším posledním úseku a dosažení C2 se nám otevírá nádherný výhled na cíl naší cesty. Alpamayo je ve skutečnosti ještě hezčí než na obrázcích, zvláště při západu slunce. Dáváme den pauzu na zotavenou Následující den D se probouzíme brzy ráno, dáváme rychlou snídani a vyrážíme. Při nástupu pod stěnu potkáváme Španěly, kterým se přes "odtrhovku" nechce a pokus vzdávají. My jejich obavy nesdílíme a pokračujeme dál. Po zastávce na pití Arab hlásí, že jde zpátky, jelikož nás nechce brzdit. To se Pumpovi nelíbí a přemluví Araba, že půjdeme dál, a pokud bychom lehké zpoždění z rána nedohnali, otočíme to všichni a zkusíme výstup další den. V půlce stěny Alpamaya se po dohodě s Pumpou rozhodujeme, že až nás Arab doleze, otočíme to a přijdeme jindy. Jsme pomalí a hrozí pád séraků ve chvíli, kdy se do stěny otočí sluníčko. Když Arab doleze na štand naše rozhodnutí shazuje s tím, že to stihneme a že už je mu lépe. Tak jo, tak tedy pokračujeme. Po dalších x hodinách lezení dosahujeme pozdě odpoledne vrcholu. Bože, tady je tak krásně. Rychle se pokochat a valíme dolů.

Se stanem Hannah

Po slanění hlavní části zjišťujeme, že Arab není úplně v pořádku. Je malátný, hůř dýchá, a proto mu beru většinu věcí.  Pumpa vyráží vpřed vařit vodu a večeři a já se pomalejším tempem vracím s Arabem. Ráno zjišťujeme, že Arabovi se špatně dýchá a musí okamžitě dolů, jinak ho výškovka ohrozí na životě. Balíme věci. Já nesu dva batohy, Pumpa batoh a vede Araba na laně jako pejska. Přes dva výšvihy z C2 do C1 musíme Araba spouštět, jelikož v jeho stavu není schopný bezpečně slanit. Sestupujeme jak nejrychleji to jde, děláme pauzy, aby si mohl Arab odpočinout a kolem 17 večer se dostáváme do C1 – je zde relativně dost lidí, ale to ještě netušíme, že se nám za pár hodin budou hodit...Cestou do C1 jsme od peruánského guida dostali léky proti výškové nemoci, který Arab hned pozřel, další bere večer. Vaříme opět vodu a večeři a ukládáme se do spacáků. Když Pumpa dává Arabovi večerní prášek, zjišťuje že o sobě vůbec neví. Prášek zřejmě nezabral, nejspíš byl podán pozdě. Spát se rozhodně nebude. Musíme ho dostat dolů, a to hned!


Výšvihy do C2

Zatímco já oblékám Araba a snažím se ho dostat ze stanu, Pumpa prosí všechny lidi v C1 o pomoc. Araba dáváme do nosítek z karimatky, lana, spacáku a dalších věcí a v cca 16 lidech se ho snažíme dostat do BC. Po půl hodině až hodině snášení ho převazujeme a necháváme chvilku odpočinout, místy upadá do bezvědomí, ale čím jsme níž, tím je to lepší. V BC už čeká náš Donkey rider, který okamžitě pochopí situaci a Araba vysazuje na osla. V BC platíme 2 nosiče, kteří vyráží zabalit naše věci a snesou nám je dolů, kde na ně já počkám. Pumpa s Arabem na oslu vyráží dolů. Arab není schopný se na oslu sám udržet, a tak ho Pumpa přidržuje, aby nespadl. Když nosiči dorazí s našimi věcmi z C1, nakládám je na zbylé 3 oslíky a vyrážím za klukama dolů. Jsou pomalí a téměř v půlce cesty je doháním a u Araba se střídáme. Musím říct, že v takto složitém terénu to není hračka. Pumpa se po komunikaci s lékaři dozvídá, že se Arab dostal do nemocnice za 5 minut dvanáct. Zůstat prý v C1 do rána, nemusel tu vůbec být. 

Má vodu na plicích a je napojený různými hadičkami na přístroje, ale za týden prý bude v pořádku. Pumpa další dva dny vyřizuje telefonáty s pojišťovnou ohledně proplacení péče a další nezbytnosti, já čekám v Yungay a vymýšlíme další plán. Po návratu Pumpy z Huarázu a vyřízení všech potřebných věcí, se domlouváme že ve dvou vyrazíme ještě na Artensonraju, jelikož Huascarán, druhý cíl naší expedice,  je tento rok zatím nevylezený. Arab je mimo ohrožení života (už začíná v Huarázu balit sestřičky), a tak s Pumpou vyrážíme. Máme ještě víc jak týden do odletu, tak by se to dalo stihnout. Po 3 dnech cesty na kopec se domlouváme,  že Artensonraju si necháme na jindy.

Je to moc hezký kopec a většina ho zná z loga Paramount pictures, ale záchrana kamaráda nám vzala moc sil a bezpečný výstup a sestup už bychom nezvládli. Po kempování mezi stádem krav, které Pumpovi sežrali ponožky, a Pumpovo koupání v zamrzlém jezeře se vracíme zpět do civilizace, kde si užíváme poslední dny dovolené a těšíme se domů na své rodiny. Peru je nádherná země a určitě jsme zde nebyli naposledy.


Západ slunce nad Alpamayem

Článek dle Lukášových instrukcí sepsala Kačka

Děkujeme za podporu všem našich sponzorům.

Další outdoorové čtení

Lákají vás Dolomity? Máme pro vás tip na cestu na vrchol Tofana di Rozes (3225 m. n. m.) krásnou ferrátkou...
Azory. To je nespočet sopečných jezer, minerálních pramenů, vodopádů a z vyhlídek po okolní krajině se vám bude tajit dech...
Vzhůru na Mt. Cook