Naše webové stránky používají cookies. Pomáhají ke správné funkci stránek a lepšímu uživatelskému zážitku. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím

Zářijový Grossglockner

Na Velkého Zvoníka, nejvyšší horu Rakouska už jsem několikrát vylezl různými cestami a tak bylo na čase, vymyslet něco jiného. Podmínky babího léta na začátku září jsou optimální, stejně jako před rokem a já se shodou okolností ocitám v srdci Vysokých Taur. Večer přijíždím na parkoviště u chaty Lucknerhaus, balím batoh a ulehám v autě ke krátkému spánku. 

výšlap na Stüdlgrat

Budík mám na 3:15, ale předvýstupová nervozita udělá své a po druhé hodině už mě převalování definitivně přestává bavit. Ve 2:47 vyrážím. Nad hlavou tisíce hvězd, společníka mi dělá příjemné noční ticho a nohy ještě pobolívají z víkendu. Za hodinku a půl přicházím ke Stüdlhütte, u které se pomalu začínají připravovat první skupinky.

Nad hlavou tisíce hvězd a kolem nádherné ticho

Na nástupu na Stüdlgrat přede mnou ale nikdo v dohledu není a tak trochu špekuluju. Přeci jen, už je to nějaký ten pátek, co jsme tu lezli a tma orientaci moc nepřidá. Začíná ledovec a tak nezbývá, než vyměnit běžecké boty za pohorky. Nakonec nacházím vyšlapanou dálnici, přeskočím pár trhlin a už to valím hore k hřebenu. Začíná lezení. V 6:15 si vychutnávám druhou snídani (Frühstückplatz, 3550 m) a přichází těžší místa. Hřeben nabírá na expozici.

Grossvenediger  a HOfmannspitze pod slunečními paprsky

První ranní paprsky olizují Großvenediger a Hofmannspitze na SZ hřebenu Glockneru. Stüdlgrat je pořád ještě ve stínu, a tak mám dobrý tření na přelez. S vděkem využívám fixní jištění, bez okolků beru za vše, co je po ruce. Není čas na hrdinství a ať to pěkně odsejpá! Koutky, výšvihy a hlavně vypečená plotna. Uteče to ale jak nic a pět minut po sedmé stojím u kříže. Normálkou akorát přichází první skupinky.

Stüdlgrat
ráno se už zvyšuje počet turistů cestou na Stüdlgrat
na vrcholu Stüdlgrat

Počasí je jak ze žurnálu, polovina týdne a pozdní sezóna naštěstí znamenají menší davy, než je obvyklé a tak je sestup bezproblémový a svižný. Skála je suchá, sníh drží, podmínka naprosto ideální. Za necelou půlhodinu už vegetím na terase Erzherzog Johann Hütte.

počasí jako ze žurnálu
nutnost mít mačky
Sníh cestou na Stüdlgrat dobře drží
krásně nasvícený Stüdlgrat

Dopřávám si chvíli pauzu na sluníčku a kochám se krásně nasvíceným Stüdlgratem. Pak už se zase ponořím do stínu a podél ferraty scházím na ledovec Ködnitzkees. Po něm zkouším zkratku podél levého okraje, napojuju se na turistickou značku a jdu zase zpátky do lehkých bot.

na terase Erzherzog Johann Hütte
Jakub Cejpek
běžecké boty měním za horolezecké
brzy ráno sbalit batoh a vyrazit

Ke konci si trochu popoběhnu, abych to to stihl do 9:15 a po 6,5 hodinách uzavírám okruh u Karamelky. Na parkoviště ještě ani nezačalo svítit slunce. Ještě se naposled podívám na Glockner, který je nad věcí nad našimi malichernými činy a děkuji mu za další krásný den.

Ještě naposled pohled na Glockner

Text a foto: Jakub Cejpek
www.cejpek.com

Další outdoorové čtení

Šest dní na treku. Krásná příroda, slunce i déšť, kvalitní koňak i koňské maso a neskutečná pohostinnost. Co můžete zažít v Kazachstánu?
Honzu Trávníčka a Miri Jirkovou tentokrát limitovaly zdravotní potíže i počasí. Jaké to je, "otočit" čtyři hodiny pod vrcholem 8000ky?
Porazit sám sebe, svoji lenost, to za to prostě stojí. Jak se mi běžel letošní Arberland ultra trail?