4. trasa „napříč Šumavou" ve sněhu a blátě

V neděli ráno jsme si naplánovali s manželkou Ivčou zdolání 4. etapy v rámci akce Rock Point výzvy  „napříč Šumavou“. Tato etapa je nejkratší cca 22 km s převýšením 720 m a zároveň vede po nádherné magistrále mezi Třístoličníkem a Plechým. Nabízí neuvěřitelné výhledy na Alpy a Lipenskou přehradu.

Logistika byla velmi snadná, autem jsme dojeli do Nové Pece a vláčkem přejeli až do Nového údolí, kde je start této etapy. Věděli jsme, že na šumavské vrcholy dorazil první letošní sníh a bílé hřebeny informaci z medií už jen potvrdily. Vůbec jsme ale netušili, co nás nahoře čeká, byť předpověď slibovala poměrně hezký podzimní den.  

Vlak byl plný nadšených turistů a rodin s dětmi. Vybíhali jsme z údolí ve 13:12 a nad námi byla průzračná obloha se slunečnými paprsky. Začátek trasy je ideální na rozběh, vede stále mírně do kopečka po asfaltové cyklostezce, kde jsme předbíhali skupinky turistů, kteří směřovali také na Třístoličník. Po prvním kilometru jsem odběhnul Ivče, ale byli jsme domluveni, že si každý poběží dle svých fyzických možností a já jí po dokončení etapy poběžím naproti.

Po rovinatější pasáži najednou turistická značka odbočuje do leva a konečně je tu stoupání. Celý chodník spíše připomínal horský potůček, protože na hřebenech odtávalo 20 cm sněhu.  Bylo jasné, že zbývající kilometry nebudou procházkou růžovým sadem. Kameny byly velmi kluzké a přestože jsem měl ambici celý úsek běžet, v podstatě to nebylo možné a spíše šlo o to, nezranit se.

Na vrcholu Třístoličníku je pěkná hospůdka s občerstvením.  My se plahočili a z německé strany vede nahoru krásná asfaltka. Otevřely se nádherné výhledy na všechny strany. Úžasný kontrast zasněžených plání a údolí bez sněhu.

Cesta dále pokračuje po magistrále přes Vysoký hřeben, Trojmeznou, Trojmezí až na nejvyšší vrchol Šumavy – Plechý (1379 m). Těšil jsem se, jak si proběhnu celý úsek, protože jsem tuto trasu předtím absolvoval pouze na skialpech. Bohužel mi nebylo přáno a přes chodník se valily proudy vody nebo jsem se bořil do těžkého sněhu, ale i tak to byl skvělý adrenalinový zážitek.

Velmi mile mě překvapilo, kolik českých i německých turistů jsem potkával na této trase a jak byli ohleduplní a pouštěli mě před sebe. Z Plechého už se sbíhalo po žluté vlevo dolů přes Stifterův památník až k Plešnému jezeru. Nešlo se občas nezastavit a nekochat se sceneriemi s výhledem na Plešné jezero a Lipenskou přehradu.

Od jezera už se dalo konečně standardně běžet až do Pece. Kromě úvodního kamenného pole je tento úsek velmi rychlý. Je celý s kopce a poslední 3 km vedou po asfaltce. K rozcestníku a cíli této etapy jsem doběhnul v 15:49 a těšil jsem se na pivko v protilehlém bistru. Bohužel zavřeno. Z piva nebylo nic, je po sezóně.

Chvilku jsem relaxoval na sluníčku a když jsem se chystal vyrazit naproti Ivče, mává na mě od kolejí. Super! Rozhodně se s tím nepárala. Čas 16:11 a Ivča je také v cíli. Úžasný výkon vzhledem k podmínkám, které byly na trase!

Shodli jsme se na tom, že to byl fantastický adrenalinový zážitek pro nás oba a těšíme se na další šumavské výzvy. Měli jsme v plánu maraton v Novohradských horách, ale vzhledem ke covidovým restrikcím z maratonu nebylo nic a my vyrazíme na Šumavu. Etapa Vysoké lávky- Modrava volá!

Text a foto: Tomáš Hartl