Rozhovor s Filipem Matějovičem, vítězem Auerhahn Trailu: Náročnější je přesvědčit hlavu než nohy

Filipe, pojď nám trochu poodkrýt tajemství tvého úspěchu. Říkali jsme si, co vlastně, jako běžec na prvních pozicích, asi tak prožíváš během závodu, co se ti honí hlavou, co tě motivuje, jestli jsou nějaké depky a jaké všechny přípravy takovému dlouhému závodu předcházejí. 

Máme na tebe spoustu otázek...

Co tě motivovalo přihlásit se na tak náročný závod, jako je Auerhahn Trail?

Dá se říci, že už je to takový rituál, zúčastnit se na konci letní běžecké sezóny, pro mě, takto dlouhého závodu. Letos to bylo již potřetí, kdy jsem Auerhahn Trail běžel. A samozřejmě motivací byly dvě předcházející celková vítězství.

Jak se na takový závod připravuješ? Máš nějaké speciální tréninkové postupy i do takovýchto závodů, s rizikem extrémního počasí jako velké horko nebo déšť?

Se strukturovanějším tréninkem jsem začal v červnu, protože tomu předcházela bezmála dvouměsíční pauza kvůli zkouškovému období. Následně jsem se postupně snažil nabýt ztracenou formu, což se celkem dařilo. Běhám v každém počasí a zvlášť za mokra rád trénuji v technicky náročném terénu. Jednak mně to baví a také v možném závodě mívám právě v těchto pasážích výhodu. A horko mi také příliš nevadí a v tréninku se na něj snažím adaptovat.

Jsi už ostřílený běžec, ale přeci jen... Překvapilo tě něco během závodu, ať už pozitivně nebo negativně?

Překvapením pro mne bylo počasí. Nečekal jsem takové teplo, prakticky po celou dobu závodu. Jak na vrcholu Javoru, tak v údolí kolem řeky, bylo výrazně tepleji a s mírně teplejší vrstvou to byla výzva, abych se neuvařil (smích).

Která část tratě pro tebe byla nejtěžší a jak ses s ní vypořádal?

Nejnáročnější úsek byl rozhodně kolem 30 km, kde mne potkala pořádná krize, která mě už nepustila až do cíle. Musel jsem dost prudce slevit z nastaveného tempa, snažil se znovu nastartovat nohy a zároveň nezpomalovat příliš, což bylo minimálně pro hlavu velice náročné, abych tělo přesvědčil k pohybu.

Jak ses cítil hned po závodě?

Bezprostředně po závodě byly pocity smíšené, jelikož závod byl od třicátého kilometru velké trápení a stálo to dost úsilí. Ale konečné zotavení proběhlo lépe, než jsem čekal.

Jak vypadá tvoje výživa před/během/po závodě? Máš nějaké oblíbené jídlo nebo suplementy?

Přibližně tak 2 až 3 hodiny před závodem mám běžnou snídani. V průběhu závodu preferuji především energetické gely Inkospor, kterých jsem za celý závod napočítal devět. A po závodě prakticky cokoliv, co se naskytne (smích).

Říká se, že všechno je to o hlavě. Jak se ty vypořádáváš s mentálními výzvami během dlouhých závodů, kdy jde tělo na maximum?

Zejména v momentě, kdy se dostávám do bodu, kdy se potkávám s krizí a do cíle zbývá stále skoro polovina, je to nesmírně náročné. Ale často to bývá tak, když se dá tělu čas, aby se zmátořilo, tak se z krize člověk alespoň částečně dostane a může pokračovat dál.

Máš nějaký rituál nebo techniku, kterou používáš ještě před závodem, abys se dostal do správného rozpoložení?

Žádný rituál ani techniku nemám, jen a pouze si jít závod užít.

Co atmosféra závodu na ARBERLAND Ultra Trailu? Ovlivnili tě ostatní závodníci nebo diváci?

Celý závod provázela velmi příjemná atmosféra. Hlavně tím, že se koná v mém oblíbeném tréninkovém prostředí. Se spoustou závodníků se známe z jiných závodů a rozhovory vedeme často i v průběhu závodu, takže o pohodovou atmosféru není nouze.

Když tak rád trénuješ v terénu, tak to asi upřednostňuješ i závody v přírodě před městskými závody?

Rozhodně si spíše vybírám závody v přírodě, protože kromě příjemnějšího prostředí naskýtá mnou oblíbené technické pasáže, které mne vyloženě baví.

Máš nějaké své „oblíbené“ závody? Který ze svých dosavadních, považuješ za nejvýznamnější nebo nejobtížnější?

Každý závod je něčím speciální, ale jedním z významnějších běžeckých závodů byl pro mě ISF Saalbach 6 Summits Skyrace, který se mi v loňském roce podařilo vyhrát. Dále samozřejmě mezi oblíbený a velmi náročný vnímám právě Arberland Ultra Trail.

Co tě vlastně osobně na ultramaratonech přitahuje? Je to jen o fyzické výzvě, nebo i o něčem jiném?

Od mých běžeckých začátků se mi takto dlouhé závody neskutečně líbily. A postupně bych rád zařadil ještě delší vzdálenosti, než je právě maraton.

Plánuješ ještě letos nějaké běžecké závody, nebo se už vidíš na skialpech?

Podzim tohoto roku již věnuji plné přípravě směrem k zimní skialpové sezóně. Vložím si do přípravy pouze oblíbené závody v Sušici, což je závod na způsob Red Bull Dolomitenmanna.

Co bys poradil těm, kteří by si chtěli nějaký ultra trail vyzkoušet?

Ultra trail je velice široký pojem a já nemám s většími ultra závody zkušenosti, nicméně platí asi jednoduché pravidlo. Čím více objemového tréninku má člověk za sebou, tím lepší pocit mu následný závod může poskytnout. Samozřejmě ne vždy se všechno v den D potká, ale i o tom to je. Základním stavebním kamenem je rozhodně objemový trénink pro pevnou aerobní bázi. Následně se dají zařazovat intervaly v požadované intenzitě daného závodu. A samozřejmě silové tréninky. Ty jsou pro všechny závody jakékoliv délky velice přínosné.

Je to hodně i o vybavení. Co jsi měl na ultra závod ty a proč?

Začnu od nejdůležitějšího, od bot, ty jsem zvolil Salomon S-Lab Pulsar 2 SG vzhledem k bahnitým úsekům trasy. Skvěle mám vyzkoušené ponožky UYN M Cycling AERO Socks, které se vůbec nerolují a nedělají se puchýře. Dále jsem zvolil hůlky LEKI Ultratrail FX.ONE Superlite, které pomohly zejména v dlouhém kopci, kdy jsem mohl lehce ušetřit nohy. V běžecké vestě jsem měl lehkou a nepromokavou bundu Hannah Miles.