Za půlnočním sluncem na Lofoty

Kolegyně Petra získala podporu zaměstnaneckého projektu Challenge Grant a vyrazila vybavená směr Lofoty. Jak si užila putování a co doporučuje určitě navštívit se dočtete ve článku.

Ohledně toho, jak budeme po Lofotech putovat, jsme byli nejistí do poslední chvíle. Plán byl poměrně snadný – v Oslu přestoupit na let do města Bodø a odtud trajektem do Moskenes, kde jsme měli domluvené půjčení auta. 

Jelikož je Norsko obecně velmi drahou destinací a my nechtěli zbytečně vyčerpat náš rozpočet za nejjednodušší možnost, hledali jsme autopůjčovnu opravdu důsledně. Skvělé recenze na Googlu nás přesvědčily, abychom zavolali do půjčovny, která neměla ani pořádný web. Potvrzení objednávky se nám také nepodařilo získat, a tak jsme se docela báli, co z toho vyleze. Vlastně jsme ani netušili, jaké auto pro nás bude k dispozici a zda v něm půjde alespoň párkrát přespat.

O to vtipnější to celé ještě bylo, když před nás majitel autopůjčovny s obrovským nadšením přivezl svůj starý Nissan Sunny. Vedle luxusních obytných dodávek, kterých byly Lofoty plné, jsme působili poněkud legračně, ale pán měl pravdu – to auto jsme si naprosto zamilovali.  Součástí výbavy byla kazeta tamního folkového zpěváka Halvdana Silverstena, který byl skvělým podkresem při přejezdech vysokých mostů mezi fjordy a morální vzpruhou do propršených dnů.

Nepočítáme-li čas strávený na letištích, na Lofotech jsme strávili celkem 11 červnových dnů. Většinu nocí jsme trávili v kempech (nejvíce jsme si oblíbili surfařský camp nedaleko Rambergu), někdy jsme spali v autě či v horách a pro autentický zážitek jsme si dopřáli i ubytování v jedné z typických rybářských chatek.

Občas míváme dojem, že „top“ místa z turistických průvodců, nedostávají své pověsti a užíváme si spíše méně známé kouty. U Lofot si ale dovolíme tvrdit, že túry za proslulými výhledy stojí opravdu za to.  

Za slavným výhledem z kopce Ryten jsme vyrazili brzy ráno, díky čemuž jsme byli první, kdo otiskl své stopy do bílého písku na Kvalvika beach (většina turistů vyráží na treky zhruba po 10. hodině). Mohlo by se zdát, že úzké dřevěné lávky dělají tento hike velmi přístupný, ale přesto mohou být některé úseky docela zrádné – pro nás to byl zejména sestup na pláž po rozvodněném a bahnitém kamenném srázu. Nicméně jsme se nevzdali a za odměnu se posilnili vynikajícím gulášem od Adventure Menu.

Schody na Reinebringen jsme vybíhali kolem osmé hodiny večer, čímž jsme se vyhnuli davům, které sem směřují přes den a zároveň i těm, kteří sem vyráží na půlnoční slunce. Díky tomu jsme si užili tuhle nádhernou vyhlídku téměř sami. Že to bylo nejlepší načasování nám potvrdily i dvě kosatky, které jsme z ničeho nic spatřili na moři! V takový zážitek jsme upřímně ani nedoufali. Teprve na tomhle místě jsme pochopili pravý význam přídavného jména dechberoucí.

Pro stanování ve výškách a túru téměř bez lidí jsme zvolili výstup na horu Munken. Cesta vede z městečka Sørvågen podél tří jezer a nabízí pohled na nejvyšší horu Lofot – Hermannsdalstinden (1029).

Nutno podotknout, že počasí nám dávalo hned od prvního dne opravdu zabrat - měnilo se z minuty na minutu (stejně jako pak naše plány) a velkou část dnů doprovázel hustý déšť a silný vítr. Cesty se proměňovaly v močály a málokdy se nám podařilo zakončit se suchou botou. Proto byl velkou oporou stan Hannah Covert 2WS, na který jsme se mohli pokaždé spolehnout a který byl spolu s ponožkami od značky Smartwool tou nejzásadnější součástí naší výbavy. Obrovským překvapením byla také bunda Hannah Goldie, ohledně jejíž nepromokavosti jsem původně neměla příliš velká očekávání.  

Mysleli jsme si, že většinu času strávíme mimo civilizaci, ale někdy pršelo natolik, že i kdybychom zcela slevili ze svého komfortu, přes mlhu by nebylo vidět vůbec nic. Velmi jsme tak ocenili příjemné kavárničky v rybářských vesničkách. 

Tu nejútulnější jsme navštívili v Nusfjordu a městečku Henningsvær, které je proslulé uměním a zřejmě nejhezčím fotbalovým hřištěm na světě, jelikož je zasazené v podstatě do útesu. A když už jsme u světových „nej“, za zmínku stojí také vesnička „Å“, se svým vůbec nejkratším názvem.

Pokaždé, když už jsme se díky počasí začali cítit opravdu zoufale, vše se během několika málo chvil obrátilo o 180 °. A tak jsme si z ničeho nic užili vyloženě tropický den a koupání na známé Haukland beach. 

No, a večer už jsme pomalu zase lovili naše nepromokavá ponča. Dalším vysvobozujícím zážitkem bylo nalezení útulné chatičky, která byla volně přístupná komukoli. Již z předchozích zkušeností jsme věděli, že Norové umí turistické přístřešky opravdu ve velkém stylu, ale přesto jsme byli zase naprosto uchvácení. Chatička měla naprosto všechno (kamna, suché dříví…), prostě hotový zázrak.

Byť jsme před odjezdem četli řadu článků o problému overturismu, zdálo se nám, že jsou místní vůči turistům velmi vstřícní a turisté zase respektující vůči místním pravidlům – ať už šlo o dodržování zákazů kempování na určitých místech nebo absenci jakéhokoli nepořádku. Na parkovištích u turistických cílů byl vždy dostatek veřejných (a čistých) toalet, parkování mnohdy zdarma nebo za přívětivý poplatek a často to fungovalo takříkajíc na dobré slovo – prostě hodíte peníze do schránky.

V neposlední řadě si z Lofot odvážíme také velmi intenzivní zážitek z trajektu – mořskou nemoc. Když jsme si na cestu vybavovali lékárničku, absolutně nás nenapadlo, jak moc s námi, ale hlavně s celým trajektem, mohou vlny zamávat. Pokud bychom vám měli dát jen jeden jediný tip na cestu, byl by to jednoznačně Kinedryl.

Co si s sebou zabalit z outdoorové výbavy na červnovou návštěvu Norska? Kromě klasiky, jako je spodní prádlo a kartáček na zuby, by určitě nemělo chybět:

• Nepromokavá bunda, turistické kalhoty, turistické šortky
• Funkční prádlo, trika (merino ideál), turistické ponožky
• Čepice, kšiltovka, nákrčník (dá se využít na 100+1 možností)
• Turistická obuv a obuv na přezutí
• Středně velký batoh (my měli dámský Osprey Mira 22 litrů a pánský batoh Stratos 36 litrů, pončo, pláštěnka na batoh, návleky na boty
• Trekové hole
• Power banka, mobilní telefon, znát č. tísňové linky - 112, turistická lékárnička
• Láhev na vodu,  filtrační láhev (např. Katadyn Befree), outdoorová kuchyně vč. outdoor jídla, zápalek
• Aktuální papírová mapa (kvůli vyznačeným lokacím se zákazy stanování, ale i označení turistických přístřešků, které v online mapách nebyly)
• Hygienické potřeby, outdoor ručník apod.