Stezka Českem - přechod Bílých Karpat

Letos jsem se s přáteli vydala na pár přechodů našimi horami - Rychlebky, Žďárské vrchy, slovenské Sulovské vrchy a sezonu jsme zakončili v Bílých Karpatech v podzimním hávu. A právě tady jsme se rozhodli využít trasu Stezky. 

Naše firma podporuje Stezku Českem prakticky už od jejího vzniku a my se rozhodli, že si ji konečně vyzkoušíme. Také jsem měla možnost pořádně otestovat Hannah oblečení.

Délka: 23 km
Stoupání: 741 m
Klesání: 812 m

Jak výchozí, tak konečný bod této etapy je dobře dostupný hromadnou dopravou. My jsme vyrazili brzy ráno autobusem do Valašských Klobouků. Hned ze začátku jsme zjistili, že se značením to nebude tak růžové.

Mít při ruce nabitý mobil s offline mapami se opravdu hodí. Stezka totiž nemá vlastní tabulky na rozcestníku, takže musíte vědět, po které barvě zrovna potřebujete jít. Z města jsme se vyhoupli na první kopec a užili si výhledy z rozhledny Královec.

Pokračovali jsme přes přírodní rezervaci Ploščiny a poutní místo Dělanovec, kde je upravená studánka a tedy příhodné místo pro nabrání zásob vody. Na dalším kopci jsme narazili na pozorovatelnu Durch, kterou obývají desítky berušek. 

Ještě jedna studánka pro doplnění vody se nachází u kapličky Panny Marie Kralovnej, kde můžete najít i přístřešek pro případné přespání. My však pokračovali dál. Tou dobou už se stmívalo a naše cílová destinace pro tento den – Sidonie, nebyla daleko. Jen ten průchod vesnicí byl děsivější, než bychom si přáli. 

Zpoza plotů na nás štěkali psi, těsně před námi vystartoval jelen a kousek od nás jezdila holčička na koloběžce a u toho si nerušeně zpívala jednu melodii. To všechno zahalené do šera a mlhy přicházejícího sychravého večera. Vystřižené, jako z hororu. 

Rychle jsme zapluli do místní hospody. Záhy jsme však zjistili, že se zde nevaří. Místo pro spaní jsme našli kousek od hospody na louce Trail Angelů. Ti nám ráno nabídli i pitnou vodu a dobití elektronických zařízení.

Délka: 31,1 km
Stoupání: 1161 m
Klesání: 745 m

Druhý den jsme vyráželi brzy ráno, protože jsme měli ambiciózní cíle. Pozvolné stoupání  až na vrchol Javorníku jsme zakončili obědem. Následoval rozcestník Na Koncích, který nám svým jménem vykouzlil úsměv na tvářích. My však nebyli ani v polovině, natož na koncích.

U rozcestníku Hutiska je možné se odpojit z trasy a udělat si zacházku na odpočívadlo U Hajtmanů, kde pečou domácí chleba a nabízí možnost zážitkového ubytování ve stodole. My toto lákadlo minuli a pokračovali velmi strmým kopcem do Žítkové, kde jsme doufali, že seženeme teplou večeři. 

Tentokrát se zadařilo. V místní restauraci jsme si vychutnali halušky. Ve vesnici se nachází i ovčí farma, my však měli tu smůlu, že se tento víkend na farmě konala akce, takže krámek s dobrotami měli vyprodaný.

Pokračovali jsme až k dalšímu prudkému stoupání. Tady jsme nabrali vodu, abychom to do kopce neměli tak lehké a začali náš závod s časem, dorazit do cíle tak nějak za světla. Noc však vyhrála, takže poslední část kopce jsme se plahočili s čelovkami a k našemu Trail Angelovi dorazili už za tmy. 

Tady byla možnost založit táborák a do pozdních hodin mohli probírat témata od politiky až po oblíbené vybavení na dálkové treky s ostatními pocestnými, které jsme tu potkali. 

Kousek od našeho nocoviště se nachází vyhlídka Machnáč, která údajně stojí za mírnou zacházku. Nemůžeme toto tvrzení potvrdit ani vyvrátit, protože my tudy procházeli za úplné tmy.

Délka: 30,4 km
Stoupání: 794 m
Klesání: 663 m

Ráno jsme se nedobrovolně podělili s místním kotětem o snídani. Podle mapy nás čekala chůze převážně po asfaltu. Po cestě jsme narazili na stylovou autobusovou zastávku s gaučem, který zabíral téměř celou její plochu. Na oběd jsme si vybrali prosluněnou louku plnou krav s výhledem do krajiny.

Před finálním stoupáním na Velkou Javořinu jsme si opět nabrali vodu ve studánce a s vidinou teplé večeře na vrcholu jsme začali ukusovat výškové metry. Moc nás nepotěšilo, když jsme po několikaminutovém postávání ve frontě zjistili, že restaurace v Holubyho chatě je úplně vyjezená a dnes se budeme muset najíst z našich vlastních zásob. 

Hodili jsme do sebe alespoň tyčinku, na mapě našli místo vhodné k přespání a vydali se na posledních pár kilometrů. Tentokrát, ještě za světla, jsme stihli postavit stan i uvařit večeři. Usínali jsme za zvuků padajícího listí.

Délka: 11,9 km
Stoupání: 20 m
Klesání: 529 m

V noci sprchlo, takže ráno bylo chladné a mlhavé. Za to přálo fotkám s tajuplnou atmosférou. Čekalo nás 12 kilometrů do cíle. Protože na místě, kde jsme spali, nebyl signál, zjišťovali jsme jízdní řády vlaků až po cestě do Javorníku. 

Nemilým zjištěním bylo, že kvůli státnímu svátku vlaky jezdí jednou za 2 hodiny a že na to, abychom stihli ten co jsme potřebovali, si musíme dost pospíšit. Výsledkem bylo rekordní tempo na posledních 4 kilometrech a  na zastávku jsme došli jen pár minut před příjezdem vlaku.

Na treku jsem testovala pár kousků od naší partnerské značky Hannah. K tomuto účelu jsem si vybrala následující produkty.

Legíny mají vyšší gramáž, takže mi v nich bylo příjemně i v chladnějších teplotách. Při silnějším větru bych přes ně oblékla ještě další neprofuk vrstvu. 

Také oceňuji, že mají dvě elastické kapsy a reflexní prvky na zadní straně, takže při pohybu na silnici se nemusím bát, že nejsem vidět. 

Osobně bych ocenila o něco delší provedení, protože věčně bojuji s tím, že mám velikost S, ale zároveň jsem vcelku vysoká.

Mikinu Dagnys jsem si vybrala v krásném podzimním zlatavém odstínu. Na fotkách opravdu vynikne. Materiál je pružný a zároveň prodyšný. Na koncích rukávů i spodního lemu má gumičku, takže se pod ni sychravé počasí nemá šanci dostat. 

V podzimních teplotách jsem většinu času strávila jen v této mikině. Až když jsme zastavili, a nebo foukal studený vítr, nasazovala jsem bundu.

Bunda Adelaide má vodní sloupec 20 000 mm, takže by měla vydržet i vytrvalejší déšť. To jsem zatím neměla šanci otestovatna pořádný liják teprve čekám. Stejně tak je pro mě důležitá její životnost, kterou budu moci zhodnotit až po letech nošení. 

V tuto chvíli můžu říct, že je dostatečně prodyšná pro rychlou chůzi po rovině. Do delšího strmějšího kopce ji podobně jako další membránovky sundávám. 

Střih je uzpůsobený tomu, aby neomezoval v pohybu. Kapuce dobře sedí, protože je stahovatelná gumičkou. Regulace teploty je řešena formou výše položených kapes, takže není problém větrání i při nasazeném batohu. 

Pro ty, kterým není životní prostředí lhostejné, může být dobrou zprávou i to, že bunda získala certifikaci Bluesign.