Jak se nám běžela 4. etapa „napříč Krušnými horami"

4.10.2021

Tři běžci a jedna běžkyně proběhli napříč Krušnými horami, aby vytyčili trasu a tím odstartovali vznik nové Rock Point běžecké výzvy.

Objevte s nimi trasu 4. etapy z celkové dvousetkilometrové výzvy.

Proč jsme trasu lehce poupravili a kudy na Klínovec? Trať vám popíše sám autor, Martin Mužík, neboli Mužajs ...

4. etapa v číslech

Start: Hora Svatého Šebestiána, 12. 6. 2021; 9:45
Cíl: Boží Dar, 12. 6. 2021, 15:50
Uběhli jsme: 40 km
Nastoupali jsme: 1 013 m
Subjektivně hodnotím trasu na: 6 (1=běžecké peklo, 10= běžecký ráj)
Tato etapa mě unavila: 3 (1=vůbec, 10= k smrti)

Martin Mužík alias Mužajs běžecké výzvy miluje a rád hledá nové trasy

Po trojce, která byla nejdelší etapou celé výzvy a vzhledem k počasí za mě asi nejnáročnější, následovala čtyřka, která v sobotu startovala nedaleko Hory Svatého Šebestiána nad Chomutovem.

Prvních deset kilometrů čtvrté etapy běžíme po Jilmové cestě

Trasu této etapy jsme po první čtvrtině trochu proklínali. Až k vodní nádrži Přísečnici jsme se plácali po asfaltu, a to žádného trailového běžce moc netěší. Naštěstí jsme si trasu kolem Černého potoka poupravili tak, abychom byli co nejvíce na měkkých cestách uprostřed přírody. Tam jsme kromě lesní zvěře a naší super podpory s běžeckým cateringem nepotkávali ani živáčka.

Před obědovou zastávkou v místní cukrárně na Kovářské se nám zjevil nejvyšší bod etapy a celého přeběhu, Klínovec. Shlížel na nás ze svých 1 244 m n. m. a já si říkal, že se asi ještě zapotíme, než se podíváme z jeho vrcholu.

U nádraží v Kovářské se začínají stahovat mračna

U bývalé Vápenky jsme opustili zelenou turistickou a vydali jsme se přes bývalou osadu Königsmühle vstříc finálnímu stoupání na zmíněný Klínovec.

Aleš i Mužajz si chtějí udržet nohy v suchu. To ještě netuší, že beztak promoknou

Musím říct, že tahle část stála opravdu za to. Pod vrchem Macecha jsme vběhli do krásného trailu zpestřeného občasnými rašeliništi. Bohužel se zkazilo počasí, a tak jsme si finální výšvih na vrchol Klínovce po Dámské sjezdovce a výhledy na vrcholu Klínovce moc neužívali. Nahoře jsme nahodili Goráčovky a zamířili raději co nejrychleji k cíli etapy na Božím Daru.

Slavíme na Klínovci (1244 m), nejvyšším bodě celé trasy

Tenhle závěr patří k těm jednodušším, protože cesta je měkká a přes Neklid příjemně klesá až do Božáku. Počasí se nám i trochu umoudřilo, tak jsme si užili nějaké ty výhledy na Doupovské hory a Slavkovský les.

Cíl čtvrté etapy už máme na dohled, dobíháme do Božího Daru

Na prakticky prázdné náměstí na „Božáku“ jsme doběhli ve skvělé náladě, kterou umocnilo svlažení bolavých nohou v ledové kašně. Tohle totiž bodne, až se další den postavíme na start finální, páté etapy.

Čtvrtá etapa je za námi. Nohy, které uběhly 40 km a nastoupaly 1000 výškových metrů si užívají zaslouženou koupel

7 otázek pro Martina

Které místo z této etapy ti nejvíc utkvělo v paměti a proč?
Samozřejmě Klínovec, a to z jednoduchého důvodu – nejvyšší bod trasy.

Jaká byla navigace v této etapě, a přidali jste si nějaký ten kilometr oproti původnímu plánu?
Trochu jsme si to poupravili kolem Černého potoka, hlavně proto, abychom si ubrali asfaltu a byli víc na měkkém. Myslím, že to moc na délce etapy nepřidalo.

Jaké místo nebo moment ti ten den nejvíc lezl na nervy a proč? Pocítil jsi nějakou soukromou běžeckou krizi?
Neřekl bych krizi, spíš mi vadil začátek etapy, kde byl dlouhý seběh po asfaltu k Přísečnici. Já měl celkem tvrdé obutí právě do terénu a ty otřesy šly trochu do svalů a kolen. Naštěstí to byl začátek a pěkně se mi to pak rozběhlo.

Na jakém jídle sis na této etapě nejvíc pochutnal?
Večer v penzionu Daniela na borůvkových knedlících, o kterých tvrdila paní servírka, že po dvou předchozích chodech nemůžu sníst. Jo a byla k tomu sklenice mléka.

Jak ses cítil po doběhnutí této etapy?
Konečně to mám za sebou.

Běžel bys s touto partou znova? Případně raději kratší, nebo ještě delší distanc?
Běžel bych s nimi moc rád znovu, kdykoliv a kamkoliv. Zvolená distance mi přišla akorát, zvládl bych klidně i kratší. Delší by se taky dala, ale takhle mi to přijde akorát.

Jak se cítíš týden po doběhu (po tělesné i duševní stránce)?
Dal jsem si týden pauzu od běhání, jezdil jsem na kole a na SUPu. Nohy byly překvapivě v pohodě, čekal jsem, že budu rozbitej víc. Hlava si zatím dává dohromady ty zážitky a už přemýšlí o další „taškařici“, protože tohle přináší spoustu pozitivních momentů, ze kterých člověk čerpá inspiraci a sílu v méně příjemných chvílích.

Na seběhu z Klínovce nám Krušné hory servírují déšť a bahno

O běžci

MARTIN MUŽÍK

K běhání jako sportu mě v 8 letech přitáhl tou dobou již tradiční běžecký závod Tachovská míle. Tady jsem nasbíral své první závodní zkušenosti. Ve 13 letech jsem se definitivně přeorientoval z fotbalu čistě na atletiku. Dřina na stadionu se vyplácela, protože již ve starších žácích jsem posbíral medaile z mistrovství republiky a zároveň trenérsky přešel pod Honzu Krabce do Baníku Stříbro.

Spolu jsme dokázali upéct kvalitní přípravu. V dorostenecké kategorii jsem byl na Mistrovství světa a v juniorské potom na Mistrovství Evropy jak na dráze, tak v přespolním běhu. Bohužel se na mě celkem podepsal přechod na vysokou školu do Prahy, kdy jsem dal jasnou prioritu vzdělání.

Po nástupu do zaměstnání jsem už na nějaký koncepční atletický trénink neměl moc času a bez parťáka na těžké tréninky nebyla ani morálka. Běhal jsem si pro radost po lesích, hlavně kolem Tachova.

Pak jsem na pár let zmizel do zahraničí, ale zůstal jsem v kontaktu s Krabem a díky jeho pracovnímu zapojení do Rock Point Horských výzev a především projektu Rock Point Trailrunning Academy jsem se dostal k běhání přes kopce a ve vzdálenostech, o kterých se mi předtím ani nezdálo. Po návratu do Česka jsme se opět potkali a od té doby vymýšlíme projekty jako přeběh Českého lesa nebo loňskou výzvu „napříč Šumavou“. To jsou věci, které mě moc baví. Navíc s lidmi, kteří jsou super.