Rock Point výzva „napříč Šumavou" 24/30 hodin
16. 3. 2022
Vyhledávání
Potřebujete poradit? 379 200 777
(Po–Pá 8:00–16:30)
OUTDOOR DAYS - 20% sleva na obuv v termínu 29. 10. - 4. 11. s kódem OUTDOOR20 »
DOPRAVA ZDARMA - objednejte si do 3.11. zboží do PPL výdejních míst a boxů včetně AlzaBoxů »
10. 7. 2020
Každý z běžců celého projektu Napříč Šumavou se s námi podělil o zážitky a pocity z jedné etapy. Jak Radek zhodnotil druhý etapový den, kdy počasí bylo jako na houpačce...
Po ranním probuzení, kdy se nikomu moc nechce vstávat (komu by se také chtělo po téměř 50 kilometrech z předchozího dne), na náladě nepřispívá ani zjištění, že v kempu neteče voda. Ale to by nebyla naše partička běžců, abychom se nechali rozhodit.
Pár ranních vtipů přidává na dobré náladě a najednou se všichni těší na porci dalších kilometrů..., kolik že jich dnes bude? Nikdo to moc neřeší! Balíme batohy do všelijakého počasí, které předpověď věští, nezapomenout na pár dobrot a rychle na snídani, která je již připravena. Support tým funguje skvěle.
Jídelníček běžce je různorodý a snídaně podle toho vypadá. Stoly se skoro prohýbají pod tíhou všemožných dobrot. Odněkud vyplouvá i domácí perník. Že by Klárka? Nebo nějaká starostlivá maminka? Každopádně, perník hned mizí.
Krátký přesun auty na parkoviště Nová Hůrka a pak 2 km do kopce už po svých k oficiálnímu startu druhé etapy - na Hůrku. „Proč si tady dobrovolně přidáváme?“, ptá se, už nevím kdo. Ale odpovědí se mu nedostává!
Stoupání hned od parkoviště zahřívá naše těla a taky ubírá dechu. Aspoň, kdyby nebylo toho asfaltu. To už jsme na bývalé Hůrce u kostelíku, který v lese vypadá poněkud nepatřičně, až tajemně. Kdysi tady byla vesnice. Dnes kostelík a krásné nouzové nocležiště.
Tady už netrpělivě čekají naši fotografové, plni elánu do dalšího dne. Po pár kilometrech za občasného deště, ale s úsměvem na tváři, přibíháme do Prášil k naší pojízdné občerstvovací stanici v podobě Bystoruše a Klárky. Trocha koláčkového, kolového a Adventure Menu občerstvení se hodí.
Jelikož nám z nebe padá vodní štěstí, tak raději běžíme dál. Ještě se domlouváme, kde se znovu potkáme s naším proviant týmem, co nám má připravit za dobroty a zase stoupáme. Nyní k Prášilskému jezeru, kde je atmosféra úžasná.
Vytrhneme pár lidí z jejich rozjímání, protože 4 běžce i s fotografy jen tak někdo na Šumavě nepotká. Samozřejmostí je nutné focení do rodinných alb, ale déšť nám dává najevo, abychom opět popoběhli.
Vychutnáváme si krátký ryze trailový seběh morény ledovcového jezera a pak už nás zpevněná cesta oklikou vede na Poledník (1315 m). K dnešnímu nejvyššímu bodu. Cítím se jako v probouzející se měsíční krajině, po které se převalují mračna. Vyšší moc ale zasáhla. Ještě, než dobíháme na vrchol, mraky se rozestupují, sluníčko na nás začíná pomrkávat a vysušovat naše mokré svršky.
Že by už bylo hezky? Naše kroky vedou cestou necestou a vše ubíhá v překrásné přírodě za ustavičného smíchu, jelikož nás Mužajs zásobuje jedním vtipem za druhým. Další občerstvovačka u Vchynicko-tetovského plavebního kanálu probíhá s klasickým menu – pár vtipů a jinak koláčky, kola, nějaká ta Life Food tyčka, Adventure Menu traťovka, banán..., ale přeci je něco jiné.
Slunce svítí, co to dá a nám to vlévá potřebnou energii do žil. Po krátkém výběhu se dostáváme k horní nádrži vodní elektrárny Vydra, která má dvě protilehlé hráze. Co nás čeká za pár chvil, jen tušíme.
V itineráři máme zapsaný vodní zámek! Netrpělivě čekáme, co to bude za stavbu. Vlastně nic zajímavého. Nejvíce oceňujeme lavičku, která se tu nachází a my ji využíváme k rozjímání na sluníčku. Do reality nás vrací velký bzučící čmelák (dron kameramana Kuby), který nás popohání o kousek dál na nádhernou Klostermannovu vyhlídku.
Pohled do kraje je opravdu úžasný. Zřetelné jsou i věže hradu Kašperk. Dalo by se rozhlížet dlouho, my ale musíme dál. Po krátké silniční vložce se dostáváme až k Čeňkově pile, kde zvažujeme další občerstvovací pauzu. Nakonec však pokračujeme bez zastavení do kopce podél řeky Vydry a magnetem se pro nás stává Turnerova chata.
Hned chápeme, že tady to bohužel nebude nejlepší. „Příjemný“ personál nás ale nemůže otrávit. Bavíme se pár vtípky, já si tu nacházím čtyřnohou kočku. Doplňujeme tekutiny prapodivnou kofolou, tuky na energii velmi mastnou, nedobrou polévkou a nakonec padá i kafe, které je asi vším, jen ne kafem.
Vybíháme do kopce směr Antýgl s jednoznačným komentářem: „Tohle se fakt nepovedlo!“ Vzpomínáme na koláčky a jiné dobroty od Klárky s Bystroušem.
U Antýglu na nás čeká náš věrný foto a video doprovod. Kuba, Rob i Krab se nechápavě dívají na naše vysmáté obličeje: „Dyť přece mají za sebou skoro 7 km do kopce! A před tím 30 výživných horských….“
Opět pár fotek do soukromých alb, loučíme se s Vydrou a hurá dál! Už je to jen kousek. Nádherná cesta po rovině podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu ubíhá skoro v „závodním“ tempu. A my se už vidíme v cíli na Modravě.
Poslední zastávkou je Hradlový most, který na mě působí přímo magicky. Přebíháme ho hned několikrát, jen tak pro pobavení. Vždyť ještě nemáme moc kilometrů. Tady Mužajs nenápadně zmiňuje možnost změny původní trasy.
Můžeme se držet plánu a běžet dál podél Vydry až na Modravu, ale již ve stínu. Nebo to vzít oklikou asi o 2 km delší parádní vyhlídkovou trasou, nabrat dalších skoro 100 výškových metrů navíc, ale užit si nádheru v podvečerním slunci.
K podivu celého doprovodného týmu všichni běžci jednohlasně souhlasíme s oklikou. Můžu říct, že Mužajs nekecá. Stojí to za to! Má to tady, kluk jeden, naběhané z reprezentačních soustředění i Rock Point Trailrunningových kempů. Krásné výhledy nad Modravou pohladily naše srdíčka a všichni pak s radostí upalujeme s kopce do Modravy.
Na parkovišti nás už všichni čekají, naše radost je obrovská. V nohách máme dalších skoro 50 km. Dojetí, poskakování a kroucení hlavou: Oni, že mají za dva dny 100 km a 3000 výškových metrů v nohách?
Nikdo z nás na nic nečeká a hurá koupat. Mužajs to bere pořádně i s hlavou. Filip, Linda a já jsme opatrnější a necháváme opláchnout jen naše těla. Nenechte se plést. Nešlo o teplou sprchu, ale ledovou šumavskou Vydru. Teplota? Tak 1 cm, možná ani to ne...
Pro nohy ale úleva obrovská. Ledování je dneska přece součástí rychlé potréninkové regenerace.
Polovina celé porce je za námi, nikdo si na nic nestěžuje, nálada je skvělá, doprovodný tým nejlepší. Prostě parta, která se jen tak nevidí. Po královské večeři, kdy už nám měsíc svítí na cestu, jdeme rozbalit na místní nouzové tábořiště stany a jak jinak, než s úsměvem a pár vtipy, uléháme do spacáků.
Hlavami se honí dva úžasné dny a myšlenky sklouzávají i k tomu, co nás čeká dál.
Radek
Radek Civiš je od mala sportovec tělem a duší. Vyzkoušel mnoho sportů ať tradičních tak netradičních. Vystudoval fakultu sportovních studií v Brně. Prožil deset závodních let na horském kole. Kajak a plachetnice jsou pro Radka vášní, hory láskou, volné potápění a běh inspirací. Poslední 3 roky si užívá jen jako běžec a skialpinista bez závodních ambicí. Jeho hlavním motivem je poznávání a radosti z pohybu.
Čtěte také
Věrnostní klub
Získejte až 15% slevu a spousty dalších výhod
Slevy na nákup až 15 %
Na vrácení zboží máte až 14 dní
Slevy na naše služby až 30 %