Jak se nám běžela 5. etapa „napříč Krušnými" horami

• Start: Boží Dar, 13. 6. 2021; 9:00
• Cíl: Kraslice, 13. 6. 2021; 15:30
• Uběhli jsme: 47,7 km
• Nastoupali jsme: 920 m
• Subjektivně hodnotím trasu na: 9 (1=běžecké peklo, 10= běžecký ráj)
• Tato etapa mě unavila: 5 (1=vůbec, 10= k smrti)

Do poslední etapy jsme vybíhali z Božího Daru. Oproti ostatním dnům byla ráno šílená zima, takže jsme se ani nestihli pořádně pokochat na Božídarských rašeliništích. Po rychlém přeběhu dřevěných chodníčků, jsme se napojili na červenou turistickou značku, která nás dovedla až k Červené Jámě.

Dál jsme pokračovali po zelené, později po neznačené až na naučnou stezku vedenou okolo Blatenského příkopu. Právě tomuto místu bych asi připsal nejkrásnější pasáž etapy. Na rozcestí jsme odbočili vlevo po žluté, která nás vynesla vzhůru na Blatenský vrch. Dolů do Horní Blatné jsme sbíhali po červené, jen jsme si několikrát zastavili na vyhlídkových místech na Vlčí jámy. Dole na náměstí na nás čekal Krab s Karlosem, abychom mohli doplnit zásoby.

Kousek jsme pokračovali po silnici a dále neznačenou stezkou okolo Vlčí hory. Následovalo několik kilometrů krásných trailových cestiček. Napojení na cyklostezku nás dovedlo do obce Přebuz, kde nám Karlos nabídnul koláčky, koblihy a čerstvé cukroví. Už jsme toho měli plné kecky. Není se čemu divit. V nohách jsme už měli 200 km a do cíle nám zbývalo posledních 15 km. To nás hnalo dopředu.

Dál jsme pokračovali po zelené, která se po sedmi kilometrech změnila ve žlutou a vedla nás do cíle, směr Kraslice. Před Kraslicemi jsme ještě přibrzdili na skalní vyhlídce, ze které jsme mohli pěkně shlédnout na náš cíl. Pohled dolů z vyhlídky a pak na hodinky, které ukazovaly 2 km do cíle, nám jasně říkal, že to bude sakra z kopce.

Nohy ve sbíhání pěkně bolely. Tempo jsme všichni ještě stupňovali a zhruba 500 metrů před cílem začala Soňa sprintovat. Celkem obdivuhodné po takové porci kilometrů. S chlapci jsme se samozřejmě nechtěli nechat zahanbit, takže jsme se jí snažili držet.

Cíl byl naplánován před Kostelem v Kraslicích.  Euforie a nadšení stříkalo ze všech z nás. Za chvíli však na mě postupně přicházelo vystřízlivění a začal jsem pociťovat, že tohle skvělé dobrodružství končí. Bylo to fantastických 5 dnů. Snad nás s touhle partičkou ještě něco pěkného v budoucnu čeká.

Které místo z této etapy ti nejvíc utkvělo v paměti a proč?
Míst v této etapě, která mě zaujala, bylo celkem dost. Běžecký ráj, který jsem si nejvíc užíval, byl podél naučné stezky Blatenského příkopu. Uprostřed čistého lesíku je v dobrém stavu vedený vodní příkop a hned vedle příkopu vede úzká kořenová trailová stezka. Je to cesta, která baví.

Jaká byla navigace v této etapě, a přidali jste si nějaký ten kilometr oproti původnímu plánu?
Oproti původnímu plánu jsme udělali několik změn. Nešli jsme na vrchol Špičáku, protože jsme viděli, že výhled zřejmě nebude o nic lepší, než pod odbočkou na něj. Další změnu jsme udělali kousek před cílem – trasa nakonec nebyla vedena přes Komáří vrch, ale šli jsme rovnou po žluté do Kraslic.

Jaké místo nebo moment ti ten den nejvíc lezl na nervy a proč? Pocítil jsi nějakou soukromou běžeckou krizi?
Zbývalo nám zhruba 20 km do cíle a s Fífou jsme se lehce zdrželi. Věděli jsme, že bude následovat krásný technicky náročný kopec dolů. Těšili jsme se, že to pořádně pustíme. Běžel jsem těsně za Fífou a spíš než svoje nohy jsem sledoval ty jeho. To se mi vymstilo a v nepozornosti jsem si vymknul kotník. Zrovna kotník, se kterým jsem měl před rokem potíže. Nakonec se ukázalo, že to nebude nic vážného a doběhnutí posledních 20 km to neohrozilo.

Na jakém jídle sis na této etapě nejvíc pochutnal?
Jednoznačně na lineckém cukroví, které nám podával v průběhu dne Karlos. Staral se o nás celých 5 dní parádně. Za to mu patří velký DÍK.

Jak ses cítil po doběhnutí této etapy?
Hlavu jsme měli nastavenou tak, že přeběh bude trvat 5 dnů. Určitě si s touhle partou lidí dokážu představit ještě o něco delší dobrodružství.

Běžel bys touto partou znova? Případně raději kratší, nebo ještě delší distanc?
Já osobně bych s touhle partou klidně běžel několik dalších dnů. Myslím, že jsme se dobře doplňovali a uměli jsme si navzájem vyhovět. Během celých pěti dnů jsem nezaznamenal žádnou ponorku.

Jak se cítíš týden po doběhu (po tělesné i duševní stránce)?
Před touto akcí jsem nikoho osobně neznal. Trochu jsem byl nervózní z toho, zda si lidsky sedneme. V průběhu prvního dne už jsem tušil, že to bude dobré, ale netušil jsem, že to bude až tak moc dobré, že se mi bude dokonce i stýskat. Tak jsem se cítil několik dnů po doběhu. Z přeběhu jsem si přivezl lehce pohmožděný kotník, tak ten celý další týden ještě pobolíval.

ALEŠ SEDLÁK

Mezi jeho běžecké úspěchy patří například vítězství na závodech 100 Miles of Istria, Krakonošově stovce, Baroko Ultramaratonu nebo Rock Point Horské výzvě na Pálavě. V silničních závodech několikrát vyhrál Vítkovskou desítku v Praze nebo se zúčastnil silničních maratonů v Praze a Paříži.

Aleš je také organizátorem běžeckého závodu v jižních Čechách pojmenovaného Sezirun. V nejbližších letech by se chtěl zúčastnit větších evropských závodů jako například Madeira Island Ultra Trail nebo Lavaredo Ultra Trail.
 

• Boty: Hoka Mafate Speed 3, Hoka Speddgoat 4
• Oblečení: trička (krátký rukáv) Hannah Pello a Parnell, kraťasy Hannah Aldis, mikina Hannah Maddox
• Běžecká vesta: Osprey Duro 6
• Brýle: Julbo Fury SP3 CF