Lezení s dětmi: Jak začít bez stresu a s úsměvem

Lezení přináší mnohem víc než jen sportovní výkon. Je to všestranná aktivita, která dítě nenásilně rozvíjí ve fyzické i psychické rovině. Zlepšuje motoriku, rovnováhu, sílu a koordinaci pohybů, a to často zábavnou formou, kterou si děti ani neuvědomují jako „trénink“.

Při lezení se děti učí řešit problémy – každý chyt je výzva, každá trasa logická hádanka. Tím se posiluje schopnost plánovat, rozhodovat se a vyrovnávat s drobnými nezdary. Navíc, když dítě leze a druhé ho jistí, vzniká přirozený prostor pro vzájemnou důvěru, spolupráci a zodpovědnost. 

A především: lezení je pro děti dobrodružství. Představuje „hraní si na pavouka“, objevování výšek a radost z pohybu ve výjimečném prostředí.

Každé dítě je jiné, a proto neexistuje jednoznačný věk, kdy mají děti s lezením začít. Mnohé děti se s ním mohou poprvé seznámit už ve třech letech – právě tehdy totiž začínají být pohybově zdatnější, mají přirozenou chuť lézt, zkoumat a zároveň už dokážou vnímat základní pokyny dospělého.

Rozhodující není věk, nýbrž způsob, jakým dětem lezení představíme. První lezecká zkušenost by měla být hlavně příjemná, bezpečná a bez zbytečného tlaku na výkon. Cílem je probudit v dítěti radost z pohybu a chuť objevovat, ne podávat výkony. 

Začít se dá jak na umělé stěně, tak i venku na skalách – vždy pod dohledem zkušeného lezce, který dohlédne na bezpečnost i psychickou pohodu.

V tomto věku může dítě udělat své první „krůčky nahoru“ – ideálně v podobě hravého lezení na nízkých boulderingových stěnách s měkkou dopadovou plochou. 

Lezení zde připomíná spíš pohyb po prolézačce. Děti si přirozeně zkouší základní pohyby a učí se, jak pracovat s vlastním tělem. Klíčový je především dohled a podpora rodičů, kteří dítě povzbuzují a udržují atmosféru hravosti a bezpečí. 

Už pro tuto věkovou kategorii na některých stěnách bývají organizované lezecké kroužky nebo kurzy lezení rodičů s dětmi vhodné pro lezecké začátky.

Děti v tomto věku už obvykle dokážou vnímat pravidla, soustředit se a reagovat na pokyny. To z nich dělá ideální kandidáty pro první zkušenosti s lanovým lezením – samozřejmě pod dohledem instruktora. 

Ten je naučí základy techniky, včetně navazování na lano nebo správného pohybu na stěně. Motivaci nejlépe udržíte pomocí her, tematických výzev a průběžného povzbuzování – v tomto věku je totiž nadšení často důležitější než výsledek.

Starší děti už bývají dostatečně zralé, aby pochopily i základy jištění (vždy ale pod dohledem zkušeného dospělého). Lezení pro ně může být nejen zábava, ale i strukturovanější sportovní aktivita. 

Řada z nich se začne zajímat o trénink, lezecké kroužky nebo dokonce o první závody. Důležité je, aby motivace vycházela z dítěte. Pořád platí: radost z pohybu je víc než umístění na výsledkové listině.

Bezpečnost je při lezení naprostou prioritou, a u dětského lezení to platí dvojnásob. Prvním a nejdůležitějším pravidlem je, že dítě nikdy nesmí lézt bez dozoru dospělé osoby, a to ani na boulderingových stěnách, kde se neleze s lanem. 

I při nízkých výškách může dojít ke zranění, pokud dítě špatně dopadne nebo zpanikaří. Velmi důležité je také učit děti od útlého věku správnému rozcvičení, které pomáhá předejít zraněním a zlepšuje jejich výkon při lezení.

Při jištěném lezení je nezbytné, aby bylo dítě správně navázané na lano, ideálně pomocí osmičkového uzlu do sedacího nebo celotělového sedáku u menších dětí. Sedák by měl být správně nasazený a utažený. 

Jištění by měl provádět zkušený dospělý, například instruktor nebo rodič, který absolvoval alespoň základní lezecký kurz. Pokud dítě leze v lezeckém kroužku, mělo by být jištěno pod dohledem instruktora, který drží lano pod jistítkem.

Velmi důležitá je komunikace mezi lezcem a jističem. Během lezení by měli používat jasné pokyny jako: „Lezu“, „Jistím“, „Dobráno“, „Sedím“, „Spouštěj“, „Dávej pozor“, „Spouštěj pomalu“ a podobně. 

Při lezení s horním lanem je nutné dávat pozor, aby dítě nezačalo manipulovat s lanem nebo ho vycvakávat z karabin, které ho jistí.

Na skalách je použití přilby nezbytné – nejen při samotném lezení, ale i při pohybu pod stěnou, kde hrozí riziko padajících kamenů nebo výbavy.

I při boulderingu (lezení bez lana na nízkých výškách) je nutná pečlivost. Dítě by mělo lézt pouze na dobře odpruženém povrchu, jako je bouldermatka nebo žíněnka, a vždy pod přísným dohledem dospělé osoby. 

Dospělý by měl být připravený dítě při pádu „spotovat“ – tedy být poblíž a v případě potřeby ho při pádu bezpečně korigovat. Důležité je také učit děti, jak správně padat a seskočit, aby minimalizovaly riziko úrazu.

Dalším důležitým bodem je bezpečný pohyb kolem lezeckých ploch. Je nutné zajistit, aby děti neběhaly pod ostatními boulderisty, kteří by při pádu mohli neúmyslně způsobit zranění.

Dětské lezecké vybavení se výrazně liší od dospělého. Sedáky mají jinou konstrukci – často celotělovou, protože děti mají jinak rozložené těžiště. Lezečky by měly být pohodlné, ne těsné. Helma musí dobře sedět a neklouzat. Oblečení by mělo být pružné a neomezovat v pohybu. Vždy se vyplatí poradit se ve specializované prodejně nebo s instruktorem.

Lezecké stěny

Mají mnoho výhod, které je činí ideálním místem pro začátky s lezením, ale i pro pravidelný trénink. Jsou bezpečné, protože jsou pečlivě navržené s ohledem na maximální ochranu lezců. 

Dostupné celoročně, což znamená, že tréninky nebo první zkušenosti s lezením jsou možné bez ohledu na počasí. Na většině stěn bývá část stěny navržena přímo pro děti. Stěna bývá nízká, chyty jsou blízko sebe a často je k tomu udělaná i nějaká prolézačka.

Skály

Na druhou stranu, skály nabízejí úplně jiný zážitek. Lezení na přírodních skalách je nejen výzvou pro tělo, ale také skvělým způsobem, jak trávit čas v přírodě a užívat si dobrodružství. 

Každá skála je unikátní, což znamená, že každé lezení je jiné a děti mohou prozkoumávat nové terény, zlepšovat svou orientaci v přírodě a rozvíjet dovednosti, které by na lezecké stěně nezískaly. 

Lezení na skálách je však náročnější na organizaci, vyžaduje specializované vybavení (např. ochranné pomůcky, horolezecký materiál) a především vysoce kvalifikovaného dospělého, který má zkušenosti nejen s technikou lezení, ale i s bezpečnostními postupy v přírodním prostředí.

V Česku najdete spoustu skvělých lezeckých stěn, které jsou ideální pro začátky s dětmi, mezi populární patří např.:

• V Praze Jungle, Smíchoff
• V Brně Hangár
• V Ostravě Tendon Blok
• V Plzni V16, Lokomotiva
• V Liberci Šutr, Makak
• V Ústí nad Labem Lezecká stěna

Tyto stěny poskytují bezpečné a kontrolované prostředí pro děti všech věkových kategorií, kde si mohou vyzkoušet lezení pod odborným vedením. , Mnohé z nich nabízejí i dětské kroužky nebo kurzy lezení.

Pokud vás láká lezení v přírodě máme tipy, kam se můžete vydat:

• Do Tisé v Českém Švýcarsku
• Do Srbska u Berouna
• Na Drábské světničky

Skály v těchto lokalitách nabízejí nejen krásné výhledy, ale také výzvu pro pokročilejší lezce. Při lezení v přírodě je však důležité dbát na bezpečnostní pravidla a být si vědom specifik venkovního lezení, které se liší od umělé stěny.

Navíc mnoho lezeckých oddílů pořádá letní tábory nebo víkendové akce, které jsou zaměřeny na lezení s dětmi. Tato akce je skvělou příležitostí, jak děti seznámit s lezením v bezpečném a zábavném prostředí.

Lezení s dětmi je nádherný způsob, jak spolu trávit čas aktivně, naučit se nové dovednosti a budovat vzájemnou důvěru. Začněte pozvolna, s respektem k možnostem dítěte – a hlavně nezapomínejte, že cílem je radost z pohybu, ne výkony.

Edita Vopatová, sportovní lezkyně a instruktorka lezení

S vedením lezeckých kurzů a dětských kroužků mám dlouholeté zkušenosti. Za nejdůležitější považuji zajištění bezpečnosti, hned poté následuje to, aby děti lezení bavilo. Klíčová je proto příjemná atmosféra, pozitivní přístup, snaha předávat zkušenosti a být dětem dobrým vzorem.

Děti je potřeba neustále motivovat, chválit za snahu a nezdary brát jako přirozenou součást procesu. Každé dítě je jiné – některé se bojí výšek, nevěří jističovi nebo se trápí s koordinací pohybu. Se vším se ale dá pracovat – důležitá je trpělivost, empatie a pozitivní vedení. 

Právě to dětem pomáhá rozvíjet nejen lezecké dovednosti, ale i sebedůvěru a vztah k pohybu jako takovému.

Na stránkách polez.cz si můžete domluvit kurz lezení – ať už na umělé stěně, nebo venku na skalách v Tisé. V sekci „Akce pro děti“ navíc najdete aktuální přehled akcí a programů, které pravidelně pořádáme.

Více informací o tréninku najdete na stránkách polez.cz

Narodila jsem se do lezecké rodiny, a tak jsem k lezení přičichla už v útlém dětství. Nejprve jsem si ve skalách spíš hrála v písku nebo se houpala na laně, ale lezení bylo vždy součástí mého světa. Zlom přišel v deseti letech, kdy jsem se zúčastnila svých prvních závodů, a právě tehdy začala moje skutečná lezecká cesta.

Trénování mě bavilo, ráda jsem pozorovala vlastní pokroky a cítila, jak se zlepšuji. Několik let jsem závodila aktivně a kombinovala to s lezením po skalách, ale když jsem se rozhodla se závody skončit, začala jsem se víc soustředit na lezení venku. Dodnes mě naplňuje objevovat nové oblasti, jezdit na lezecké zájezdy a zkoušet cesty na hranici svých možností.

V naší rodině je lezení něco jako přirozená součást života – není to jen koníček, ale způsob, jak trávit čas spolu. Spojuje nás nejen láska k pohybu a přírodě, ale i společné zážitky, které sbíráme na skalách doma i v zahraničí.

Myslím, že právě díky tomu, že jsem ani během závodní kariéry nepřestala jezdit lézt ven na skály, mi lezení zůstalo jako součást života. Často totiž vidím, že mladí závodníci po konci kariéry s lezením úplně skončí, což je podle mě velká škoda. 

Lezení totiž může být životní styl – způsob, jak trávit čas v přírodě, objevovat svět a sdílet zážitky s přáteli. Právě tuto stránku lezení se snažím předávat i dětem v mé lezecké škole Polez – aby pro ně nebylo jen o výkonech, ale hlavně o radosti z pohybu a pobytu venku.